Jahodové léto

9. kapitola

9. kapitola

Učitel Karel Špaček zapsal, kdo chybí, a ještě jednou požádal studenty, aby se na exkurzi chovali slušně a neloudili vzorky zdarma.

„Hlavně přes město jděte prosím aspoň trochu spořádaně. Můžete pak jít dřív domů a celé odpoledne dělat kraviny. Na vaši vlastní zodpovědnost," dodal.

„Škoda," zavrčel někdo v poslední lavici a učitel po něm vrhl přísný pohled.

„Teď si sbalte všechny věci a spořádaně se přemístěte do vestibulu, kde na mě počkáte. Já si ještě pro něco zaběhnu do voliéry. Teda do sborovny."

Kdysi dávno totiž některý z žáků zjistil, že se v pedagogickém sboru vyskytuje velký počet ptačích příjmení. Kromě těch normálních, jako Novotná či Holzknecht, se tam vyskytovali hlavně ptáci. Vrána, Čáp, Špaček, Sýkora, Strnadová, Pelikánová a Vogel. A právě Špaček je doprovázel i na exkurzi.

Z budovy školy byl jen kousek na náměstí, které obešly a úzkou uličkou mezi domy došli až k areálu pivovaru, kde už na ně čekal jejich průvodce.

„Kde máte učitele?" rozhlížel se průvodce kolem. „Potřebuju, aby mi to tady podepsal."

Studenti se rozestoupili, učitel udělal krok dopředu, ale pán z pivovaru se koukal ještě zmateněji. „Tak ještě počkáme?" ptal se a přitom se díval přímo na Špačka, který byl velmi mladý, rovnou po vysoké a navíc ze všech žáků nejmenší.

„Neměl jsem si holit ten plnovous," vzdychl, ukázal občanku a podepsal lejstra.

„Začneme ve staré části, kde po rozsáhlé rekonstrukci, vyrábíme malé série výběrových piva a skončíme ve velkokapacitní hale."

„Dostaneme vzorky zdarma?" zeptal se Milan.

„Jen ti, kteří se po skončení exkurze zeptají na něco originálnějšího," usadil ho průvodce a ukázal směr obchůzky.

Klára se na exkurzi docela těšila, ale teď se nedokázala na nic soustředit. Měla souhlas od rodičů a odpoledne ji čekala vycházka k Luženci. Nemohla se dočkat. A jak se zdálo, ani Natálie ne.

„Budu si muset koupit spacák?" naklonila se ke Kláře.

„V mobiláku budou určitě postele a povlečení a dek máme doma hromady. Máma nakoupila vybavení na novou sezonu v kempu, takže něco z toho dostaneme my."

„Už jsem se lekla, že dostaneme to vyřazený."

„Jo původně to bylo v plánu, ale ukecala jsem ji," šeptala Klára, aby nerušila výklad. „Prostě si k nám přestěhuješ věci z intru a vezmeš si, co budeš potřebovat."

„Plavky, šortky, pár triček..." vypočítávala Natálie. „A samozřejmě bednu s korálkama."

„To hlavně," zasmála se Klára nahlas a učitel na ni sykl.

Na konci prohlídky si nepamatovala vůbec nic, a když jim průvodce položil pár otázek, nedokázala by odpovědět ani na jedinou. Podobně byl na tom i Milan, který se hlásil o vzorky.

Průvodce se nakonec slitoval, rozdal všem nealkoholické pivo s příchutí grepu a popřál jim hezké prázdniny.

Za branou pivovaru jim dal učitel rozchod a Klára s Natálií běžely rovnou na autobus. Z konečné se vydaly po cestě proti proudu Ohře, až k jejímu soutoku s Lužencem a pak ještě kousek proti proudu potoka.

„Je to tu divný," poznamenala Naty. „Konec města, pak nějakej les, nebo hodně divokej park a pak zase pár baráků."

„Ono jich tu zbylo víc, ale po povodních jich pár vzalo za švy. Stavět se tu nedá a prý jsou nějaký problémy s prodejem pozemků. Táta měl co dělat, aby koupil aspoň ten náš. Těch pár zahrádkářů," kývla směrem k několika zahrádkám s upravenými chatičkami a vzorně zastřiženým trávníkem, „to nechce prodat, a starousedlíci už vůbec ne."

Ve svahu stály tři domky. Jeden poměrně pěkný, po nedávné rekonstrukci a dvě přízemní chalupy s omlácenou omítkou.

Za poslední chatičkou, následoval úzký pruh trávy a náletových dřevin a potom už zbrusu nový plot a poměrně velký pozemek. Chroští už někdo vyřezal a zůstalo jen několik pěkných vzrostlých stromů. V mírném svahu řemeslnici vybudovali rovnou terasu, na které teď stál mobilní dům a venkovní sprcha, a úplně u spodního plotu se vyjímaly dva pojízdné stánky, vypadající jako malé oblé karavany z padesátých let. Jeden měl světle růžovou barvu a druhý mátově zelenou. Mezi nimi byl natažená stínicí plachta a pod plachtou dva piknikové stoly.

„Naši už jsou takhle daleko a já nic nevím," mračila se Klára.

„Je to tu parádní. Naprosto úžasný," vydechla Naty a rozhlížela se kolem. „Měla jsi pravdu, tohle vážně budou ty nejlepší prázdniny na světě."

„No s bráchou za zadkem, nevím nevím, Asi lepší než noční někde v pekárně," pokrčila rameny.

„Nebuď negativní. Jo, lišky tu davaj dobrou noc, ale jakmile otevřeme, uvidíš, jak to ožije. Kdy se sem stěhujeme?"

„To vážně nevím, ale vzhledem k tomu, že už je tady v podstatě hotovo, tak asi v pátek hned po vysvědčení. No v každým případě se v pátek stěhuješ k nám."

„Tak ještě přežít ty tři dny ve škole," řekla Klára. „Vrátíme se?"

Natalie přikývla a dívky se vydaly na zpáteční cestu.

Klára se také těšila a moc, jenomže to znamenalo i dva měsíce, kdy neuvidí Pavla. Sice se nijak nekamarádili a pořád byl s Ančou, ale stačilo, aby ho viděla a měla hned celý den o něco krásnější. Hezky se usmíval a byl vtipný.

„Taky jste se byly podívat na tu hrůzu, co tam staví ten Pražák?" zavolal na ně někdo a vyrušil Kláru ze snění o Pavlovi.

Otočila se tím směrem a uviděla spolužačku ze školy. Byla o rok starší, kadeřnice, a jestli si Klára dobře pamatovala, jmenovala se Sofie. A zdálo se, že bydlí v jednom ze tří domků. V tom nejlepším.

„Jakej Pražák. To koupil můj táta. Bude tam stánek se zmrzlinou," ohradila se Klára.

„Doufám, že přijdeš," usmála se Naty, popadla kamarádku za loket a táhla ji pryč. „Tak pojď ty Pražačko."

„Je úplně mimo. Teď remcá a uvidíš, že tam bude pečená vařená."

„Jako asi celá škola. Měly bychom naplánovat nějaké akce. Třeba diskotéku, neckyádu, tvůj svátek, a nakonec rozloučení s prázdninama," zkoušela ji Natalie přivést na jiné myšlenky.

„Nad rozloučením s prázdninama odmítám přemejšlet, ještě ani nezačaly, ale to ostatní rozhodne naplánovat musíme."

Možností měli nepřeberně. Představovala si, jak budou spolužáci koukat, až zveřejní na Instagramu ty nejvíc cool fotky.

Už jen tři dny.