Jahodové léto

18. kapitola

18. kapitola

Vojta

Vojta si nemyslel, že je jejich součástí natolik, aby přišel, ačkoli měl chuť. Jenomže Filip si k němu přisedl osobně ho pozval.

„Za to senzační osvětlení."

„To už jsem si vybral," mávl rukou Vojta, ale slíbil, že přijde.

Už dávno mu nešlo jenom o Kláru. S Filipem si rozuměl, s Kryštofem také, a i Natálie byla bezva holka. Začínal se tam cítit dobře.

V sobotu večer proto sbalil deku, láhev koly, krabici džusu a hospodské brambůrky a vydal se ke stánkům. Ani ho nepřekvapilo, že Šimon a Sofie už seděli u ohně. Kromě nich tam byl i Filip, Kryštof, Ema, Natálie, oslavenkyně Markéta a Klára.

Ta se neustále rozhlížela a zdálo se, že ještě někoho čeká, ale ať už to byl kdokoli, nepřicházel. Devět lidí byla i tak dost velká skupinka.

O hudby se tentokrát nepostaral Kryštof, ale Ema, která přinesla kytaru a poté, co snědli špekáčky zahrála nejznámější táborákové písničky. Kytara se ke klidnému prostředí hodila víc než moderní hudba z reprobeden. Ema si sice stěžovala, že bude mít na prstech puchýře, přesto přidávala další písničky.

Vojta se natáhl na deku, poslouchal Emin příjemný zpěv a pozoroval hvězdy. Hlavou se mu honily nejrůznější myšlenky.

Možná by se nemusel stěhovat zpátky. Před několika dny v tichosti oslavil osmnácté narozeniny a pokud chtěl, mohl zůstat u babičky. Opravit domeček, dodělat podkroví, udělat konečně přístavek, který už děda nestihl dokončit... Vlastně bylo fajn umět si sám udělat elektřinu. A ze školy znal i instalatéry a zedníky, určitě by se domluvil na výpomoci, výměnou právě za tu elektriku.

Klidně by do toho mohl i studovat. Máknul by si o víkendu a o prázdninách a než by dostudoval, měl by opraveno.

Máma by s tím asi nesouhlasila, ale od jisté doby ho její názor nezajímal. Navíc byla ještě poměrně mladá a mohla začít nový život, bez čehokoli z minulosti. Včetně Vojty.

Babička stejně potřebovala někoho, kdo by jí pomohl. Už teď měla problémy dojít na nákup nebo si otevřít sklenici s marmeládou. A poskytovala mu větší klid a soukromí než máma.

Mirešovice navíc byly i mnohem větší město než Habrovec a měl by to jednodušší s prací. Žil by ve velkém městě, ale zároveň na úplné samotě. Co může být lepšího? Pokud se ovšem máma nerozhodne bydlet s nimi.

Otřásl se zimou, ačkoli byla tropická noc a nepotřeboval ani tu deku, kterou si přinesl.

Posadil se a jeho zrak zabloudil zpět ke Kláře. Tvářila se nepřítomně a pomalu upíjela nějaký světlý džus. Nejspíš ananasový, soudě podle načatých krabic na nízkém stolku. Natalie na ni mluvila, ale Klára pokaždé jen něco zamumlala, až to Naty vzdala a šla se posadit vedle Filipa.

Ema odložila kytaru a písničky vystřídala tichá konverzace. Vojtu nikdo neoslovil, nikdo se ho na nic nezeptal a popravdě byl docela rád, že se nemusí zapojit do hovoru. Omluvil se, aniž by někdo jakkoli zareagoval, a šel se na chvíli posadit k potoku.

Byla už půlnoc, ale ještě se mu nechtělo spát. Rozhodl se, že si aspoň namočí nohy. Nejen kvůli horku, ale i únavě.

Voda, chladiva i v parném létě se mu zdála překvapivě teplá, proto změnil svůj plán, sundal si tričko i kraťasy a vlezl si do vody.

Vybral si místo, kousek od mola, kde několik velkých balvanů tvořilo hráz a zadržovalo tak ve horní části potoka dostatek vody na pořádné koupání. Pod balvany bylo vody míň, ale dalo se tam posadit a vznikly miniaturní vodopád poskytoval příjemnou masáž ramen a zad.