6. kapitola
V den otevřených dveří, přišel Vojta do školy časně ráno. Své měl splněno. Postaral se, aby nekapal jediný kohoutek a pomáhal s instalací fontány ve vstupní hale, ale v nějakém pominutí mysli slíbil jedné z kadeřnic, že bude jejím modelem, protože má dlouhé vlasy, se kterými se dá dělat cokoli a ta to okamžitě řekla, své nejlepší kamarádce, která jako krejčová hledala modela na přehlídku. Ten, na koho oblečení ušila ji na poslední chvíli odřekl a Vojta měl, podle jejích slov, skoro stejnou postavu.
„Nezapomeňte, že po přehlídce musím normálně mezi lidi. Jestli mi to zmršíte, v životě s váni nepromluvím," vyhrožoval, ale dívky se jen smály.
„Vzhledem k tomu, že je to náš poslední týden, tak už ti nezbyde moc času se na nás zlobit," ušklíbla se Sofie a významně cvakala kadeřnickými nůžkami.
„Nejdřív si zkus kalhoty," vyzvala ho Ema, „zatímco tě bude Sofie stříhat, upravím v dílně délku."
Vojta poslechl. Na kalhotách naštěstí nebylo nic strašidelného. Černé, klasického střihu, s rovnými nohavicemi, z oblekové látky, ale ušité skoro jako džíny. Horší to bylo se svetrem, protože ten Ema nejspíš vyrobila z rybářské sítě. Ale možná to měla být drátěná košile. A také jí to hned řekl.
„To je vzácný designérský kousek. Vlnu jsem sama upředla z mé vlastní angorské kočky, obarvila jí přírodní barvou a upletla na vařečkách!" zamávala mu naštvaně svetrem před obličejem. „Takže si toho važ a neznič ho."
„Už nic neříkám," usmál se Vojta a zvedl obě ruce, jako by se vzdával.
„No proto. Navíc to na tvé postavě nádherně vynikne," změnila hlas z naštvaného na líbezný.
Nemyslel si, že má nějak zvláštní postavu, jen byl dost vysoký a hubený. A asi mu zbyly i nějaké svaly z doby, kdy hrál na gymnáziu závodně košíkovou. Možná byl i o něco opálenější než většina spolužáků, protože hodně chodil pěšky, jezdil na kole a pracoval venku. To se, ale dívkám nelíbilo.
„Na bledé pleti by lépe vyniklo kouřové líčení," poznamenala Sofie.
„Počkat!" Vojta, který už seděl v kadeřnickém křesle vyskočil zase na nohy. „Chtěl jsem vám pomoct, ale nepůjdu tam s mejkapem jako holka."
„Uklidni se," zatlačila ho Sofie zpátky do křesla. „Nikdo na tebe nebude patlat třpytky a jahodovej lesk na rty. Jen ti trochu ztmavíme oči. To nosej i herci a zpěváci."
Vojta vzdychl, opřel se a zavřel oči. Vlastně na tom nezáleželo. O jednu pomluvu víc nebo míň. Stejně byl lúzr a na úšklebky si zvykl už dávno.
„Dělej si co chceš," řekl rezignovaně.
Slyšel, že Ema odešla, potom ucítil teplou vodu a Sofiiny prsty, a nakonec hřeben a nůžky. Nechal oči zavřené i po celo dobu, co z něj oprašovala ostříhané vlasy. Slyšel vrznutí dveří. Emin hlas i jemné doteky na očních víčkách.
„Teď potřebuju, abys otevřel oči," zašeptala Ema. „Potřebuju ti udělat spodní linky."
Vojta sice otevřel oči, ale i když měl před sebou zrcadlo, rozostřil zrak a nedíval se. Trochu se uklidňoval tím, že nebude na přehlídce sám a naštěstí ani jediný kluk. Navíc Emin model byl vlastně poměrně normální. Taky mohl předvádět sukni nebo plavky.
V nejhorším se ke všem těm drbům přidá, že je gay.
ČTEŠ
Jahodové léto
ChickLitKlára pomáhá přes léto ve zmrzlinovém stánku na břehu řeky. Zdá se jí to jako ideální brigáda, zvlášť když ve vedlejším kempu pracuje kluk jejích snů. Pro samou zábavu zapomíná, že je tam hlavně kvůli práci a řítí se z průšvihu do průšvihu. Dokáže n...