Jahodové léto

2. kapitola

2. kapitola

Na rozdíl od ostatních, kteří preferovali praxi, měla Klára ráda i týdny, kdy chodili do školy. Obor kuchařka - servírka si vybrala sama, jednak kvůli tomu, že z prostředí gastronomie pocházela a jednak proto, že se jí to zdálo jako nejlínější řešení. Nicméně už během prváku uvažovala, že by si dodělala maturitu a pokračovala ve studiu. Ve druháku pak ten pocit ještě zesílil. Najednou chtěla vědět o managmentu hotelnictví a gastronomie mnohem víc. A lákala ji i cizina.

Jenomže jak se zdálo, zatím ji rodiče nechtěli pustit ani do bistra na břehu Labe, natož do Francie nebo Japonska. Svůj sen však nevzdávala a snažila se mít dobré známky.

Konec roku však neznamenal jen nekonečné zkoušení, ale také výlety a exkurze, a to jak ve školní týdny, tak i v ty, kdy měli praxi.

A rovněž je čekala celoškolní akce, kde měli všichni ukázat, co se naučili. Kuchaři připravili banket, krejčové se postaraly o módní přehlídku, elektrikáři zajistili ozvučení a osvětlení, prostě každý se nějak zapojil.

Příprava trvala mnoho dní a setkávali se při ní studenti ze všech tříd a ročníků. Ačkoli ne všichni najednou. Byla to šance se poznat, a omrknout, který z kluků má nejhezčí úsměv.

A právě proto se těšila toho rána do školy. Měli totiž jet na podobnou akci, ale studentů ze sklářského učiliště, která se konala o několik týdnů dřív než ta jejich.

Opět to měla být společná práce nejen sklářů, ale i výrobců bižuterie a dalších uměleckořemeslných oborů.

Ráno se shromáždili u autobusu, který o tři hodiny později zastavil před budovou spřátelené školy. Klára se sice na výlet těšila a nedočkavě se hrnula ven, ale ani zdaleka ne tak moc jako Natálie. Ta z Liberce pocházela a Klára už dávno věděla, že její teta pracovala v Jablonci a vyráběla korálky.

Natálie sama milovala ruční práce, tvoření a řemesla, a občas drátkovala šperky a pletla náramky i v hodinách matematiky. Svoje výrobky měla vystavené na instagramu a protože nedostávala kapesné, přivydělávala si jejich prodejem.

„Doufám, že tam najdu nějakou inspiraci," naklonila se Natálie ke Kláře, když se blížily ke vchodu. „Dobrejch nápadů není nikdy dost."

Klára přikývla, ale nevěnovala jejím slovům pozornost. Právě ji totiž míjel Pavel a otřel se jí hřbetem ruky o zadek. A byla si naprosto jistá, že to nebyla jen náhoda.

Ušklíbla se. Jeho vztah s Ančou měl nejspíš trhliny a to znamenalo, že by mohla mít šanci. Kdo by taky vydržel s takovou slepici.

„Paní učitelko, budeme pak o tom psát slohovou práci?" ptala se Anička jemným hláskem

„Ne, dneska si to jenom užijeme," uklidnila ji učitelka.

Anča zklamaně vzdychla a několik spolužáků se uchechtlo.

„Bože můj," protočila Natalie oči a postrčila Kláru dovnitř.

Třída vedená učitelkou prošla dlouhou chodbou a dostali se až do multifunkčního sálu, kde bylo připravené lehké občerstvení a voda.

„Vím, že máte za sebou dlouhou cestu," přivítal je učitel ze sklářské školy. „Vezměte si něco k zakousnutí a pak se půjdeme podívat, co vytvořili naši studenti."

Natalie zhltla dvě jednohubky, popadla Kláru za ruku a táhla ji ke stolkům a vitrínám. Studenti odvedli nejen skvělou práci s výrobou, ale i s tím, jak své výrobky vystavit a nasvítit. Pokroucené větve, zbavené kůry a namořené, posloužily jako zajímavý věšák na korále a náramky. Brože se zase hezky vyjímaly v mísách plných rýže nebo kávových, v nichž vypadaly jako vzácné pralinky. Přírodní materiály zaručeně vládly, ale k vidění byly i věci z 3D tiskárny. Ty však Kláru moc nelákaly. Mnohem více se jí líbilo dřevo, kůže, konopné látky, přírodně barvená vlna, ale hlavně sklo. Některé kousky vypadaly moderně, jiné jako z nějakého fantastického snu. Těžítka, vázy, ale i poměrně velké sochy ji fascinovaly, i když asi ne tolik jako Natálii.