Jahodové léto

1. kapitola

1. kapitola

Natálie se ptala už potřetí na to samé, ale Klára nereagovala. Dívala se někam do dálky. Natálie se rozhlédla a hned jí bylo jasné, kdo je cílem kamarádčina pohledu.

„Ježíš, Kláro, to tě to ještě nepustilo? Pavel má jinou. Smiř se s tím."

„Nevím proč bych se s tím měla smířit. To, že je teď zadaný nic neznamená. Lidé se přece rozcházejí," našpulila umíněně pusu.

„Jenomže Pavel je buď zamilovanej, nebo slepej, jinak by si už dávno musel všimnout, jaká Anča slepice. Na poslední praxi ti nalila ocet do omáčky a myslela si, že ji nikdo neviděl."

„Stejně nám mistrová nevěřila. Copak by Anička mohla udělat něco takového?" řekla Klára spíš smutně než naštvaně.

„Nechápu, ze jí to u učitelů pořád prochází," na rozdíl od Kláry, Natálie svůj vztek neskrývala. „Každýmu dělá jen to nejhorší, šikanuje, pomlouvá a donáší, ale učitelům leze do zadku. S čím můžu pomoct, paní učitelko, ty nové šaty vám tak sluší, paní učitelko," potvořila se.

„Nojo, ale že jí to žere i Pavel," vzdychla Klára.

„Protože má Anča černej pásek v lichocení," odfrkla si Naty. „Teda ten guláš se ti tak povedl, Pavlíku. Není divu, že nejlepší kuchaři na světě jsou chlapi," napodobovala spolužačku. „A taky už... to."

„Jako už?" vykulila Klára oči. Věřila, že v tomhle není kam spěchat.

„Jo, už. Ta udělá všechno, aby si ho udržela."

„Ale je božskej," vzdychla Klára.

„Mně se zase tak moc nelíbí," ohrnula Natalie nos, „Jednak mě víc berou kluci z vyšších ročníků a když už někdo v našem věku, tak třeba. Matěj Beránek, nebo Vojta."

„Ten divnej? Od elektrikářů?" ušklíbla se Klára. „A není v našem věku. To nevíš že propadl? Ne teda úplně propadl, ale přešel k nám z gymplu. Přej byl na to blbej nebo co."

„Jen říkám, že vypadá dobře," pokrčila Naty rameny.

„Doufám, že už máte hotovo, když se tak vybavujete," zamračila se mistrová a vzala si čistou lžíci, aby ochutnala.

Klára sklopila hlavu. Hotovo měly, ale na jedničku to určitě nebylo, ani na dvojku.

„Omáčka dobrá, takže trojka," použila mistrova svůj obvyklý hodnotící systém. „Vývar se vám zakalil. Myslím, že ve druháku už vám nemusím opakovat, že se musí jen pomalu táhnout nikoli vařit. Tohle není ani pro prasata. Pětku vám nedám jen z milosti." Zatvářila se jako matka Tereza a přesunula se k vedlejšímu stolu.

„Anička opět za jedna, jediná z celé třídy," šeptala Natálie a pitvořila se jako mistrová.

„Anička opět za jedna, jediná z celé třídy," zvolala mistrová a zvedla lžíci, jako by to byl plamenný meč. „Tak se nezdržujte a přeneste všechno k výdejnímu okýnku, za pár minut začínají obědy."

Studenti oborů Kuchař - číšník vařili během své praxe pro školní jídelnu, kde se stravovali jak učitelé, tak studenti jiných oborů. Elektrikáři, zedníci, instalatéři, kadeřnice a krejčové. A později se za levný peníz mohli přijít najíst i lidé z města, pokud jim nevadilo, že sem a tam nebude všechno naprosto dokonalé. I když se mistrová snažila vštípit svým žákům a žákyním, co jen mohla.

„Anička a Sofie se půjdou převléknout a budou obsluhovat přímo na place, Klára, Natálie a Milan k nádobí, ostatní vydávat jídlo," zavelela mistrová a žáci okamžitě zaujali pozice.