Jahodové léto

24. kapitola

24. kapitola

Klára

Zrovna seděli u jedno ze dvou velkých stolů mezi stánky a snídali, když přijela máma.

Už ze způsobu, jakým zaparkovala a zabouchla za sebou dveře, pochopila Klára, že má asi průšvih, ale ať přemýšlela, jak chtěla, netušila proč.

Mohl za to hluk od Sofie? S tím přece neměli nic společného.

„Není to tak dlouho, co jste slibovali, že tu bude klid a zase nám celou noc zvonili telefony," spustila máma a prudce položila doprostřed stolu koš s vypraným prádlem. „Máte štěstí, že jel táta pro zásoby, jinak už byste balili. Můžeme mi někdo vysvětlit, co se tady v noci dělo?"

„My jsme nic neudělali," odpověděl Filip a tvářil se ještě nechápavěji než Klára.

„Na výmluvy nejsem zvědavá, pořád mě přesvědčujete, že už jste dospělí a pak se vymlouváte jako děcka," mračila se máma.

„Ale my jsme opravdu..." začala Klára.

„Dost! Já se..." máma už nedopověděla. Její oči se setkaly s pohledem pana Vovsa, který se schovával za zeleným karavanem a sledoval, co se děje.

„Ten mejdan byl u Sofie ve stanu," promluvila Natálie. „Byla jsem se tam podívat. Pouštěli nějakou hudbu, ale nepřišlo mi to nahlas. Prostě byla jen legrace. Vážně. Šla jsem tam s Kryštofem, může to potvrdit."

„Zhulený byli," žaloval soused a dvěma prsty si přičísl řídké vlasy, aby zakryl mastnou pleš spálenou od sluníčka. „Do rána řádili v potoce. Copak se takhle chovají pořádný lidi?"

„Jo, když jsou mladý," ucedil Filip a vysloužil si od mámy přísný pohled.

„Tak odkud teda šel ten hluk?" obrátila se máma na Vovsa a podívala se ještě přísněji.

„Copak já vím? Tady bejval vždycky klid paninko?" odpověděl Voves arogantně.

„Odpoledne přijede manžel, zopakujete tu paninku i před ním?" zvedla máma obočí.

Voves nejprve zbledl, potom zbrunátněl a nakonec zahrozil: „Tady bude klid, kdybych měl denně volat policajty." Nakonec se vydal rychlým krokem ke své chatičce.

„Tady vidíte," mávla máma rukou směrem, kde zmizel Voves, „že si vážně nemůžeme dovolit žádné chyby. Místní nás nemají rádi, už prý sepsali petici. Pozemek je sice náš, ale noční klid prostě musíme dodržovat. To zdůrazňuju hlavně proto," obrátila se ke Kláře, „že máš příští týden svátek. Oslavte si to hezky přes den, protože jestli budeme mít jedinej telefonát, pošlu sem Ivanu a nový brigádníky a vy máte utrum."

Potom se zklidnila zkontrolovala ledničky a sepsala, co je potřeba přikoupit.

„Ne, že budete jíst studený párky," varovala je. „Uvařte si i teplý jídlo, zajedu vám nakoupit."

„Pečená husa by bodla," řek Filip a dostal od mámy jednu za ucho.

„A jak jsme na tom se soutěží?" vyhrkla Klára. „Už jsme za půlkou."

„No, vedou kluci, ale ne o moc. Ještě by se to dalo dotáhnout."

„To těžko. Měly jsme fronty jenom proto, že byl v jednom kuse děsnej hic," vzdychla Klára. „Kluci maj přece jenom jídlo, teď i krokety a hranolky. My jen tříšť a zmrzlinu."

„Tak si vymyslete, co byste ještě mohly prodávat a my to s tátou zařídíme," navrhla máma.

„Jenom ne smažák, ten už plánuju já s Kryštofem. Budeme dělat trojkombinaci. Gouda, hermelín a niva," oznámil Filip. „Potřebujeme ještě jeden friťák."