who?

magnetic company 🧲

"A opravdu to nechceš aspoň zkusit? Může to být skvělá příležitost" ptá se mě snad už po sté jeden ze cvičenců, kterému jsem omylem vpadla do sprch. Ano, když jsem utíkala zpět za Taehem, tak mě zastavil onen muž s krásnými dlouhými vlasy, které mu může závidět snad každá žena v okolí. Samozřejmě jsem měla chuť se propadnout až do země, ale borec mě uklidnil a dokonce mě vzal do jejich další cvičící místnosti, kde jsem se seznámila i s dalšími cvičenci a dokonce s jedním z nich hraji karty. Akorát je docela dost divné, že borec pořád vyhrává, ale teď nemám energii na to, to řešit. A zkuste hádat, jakou barvu tahle místnost měla.

Samozřejmě zelenou! Asi pan Bighiťák má rád zelenou. Se nedivím, když vypadá jak kung-fu panda, tak mu to asi připomíná jeho domov. Husté bambusové lesy, sahající pomalu až k nebesům. Ale to nevadí. To se prostě stává.

Každopádně teď tady sedím na zemi a už půl hodiny poslouchám o tom, jaká to bude škoda, když to všechno jen tak zahodím a jak by mi tady všichni pomáhali. Lži, lži, lži a zase jenom lži. Moc dobře víc, co obnáší být cvičenec ve společnostech, jako jsou tady tyhle. A kolik je tady bezohledných cvičenců. Proto na něj stočím svůj propalující obličej a on okamžitě zmlknul. Aspoň, že tak. "A jak se vlastně jmenuješ?" zeptala jsem se ho, protože prostě proč ne. "Yoon Jonghoon a ty?" ano, za celou tu dobu si tady povídáme o tom, proč není mrkev modrá a dalších takových záživných věcech, ale jména toho druhého nezná nikdo. Stane se.

"Park Eunbi." řekla jsem, položila vějíř s kartama vedle sebe a lehla si na 'čistou' zem. V tu chvíli k nám přišel další borec, co měl účes, jakoby mu na hlavu nasadili hrnec a objal Jonghoona kolem pasu. Hm... Nevěděla jsem, že jsou zde povolené vztahy, ale co? Je to jejich věc, ne moje. Nově příchozí se na mě usmál a pak svého milence letmo políbil na růžové tváře. Až teď jsem si uvědomila, že Jonghoon vypadá víc 'girly' než já za celý svůj život. Nevadí.

"Copak, zase jsi cheatoval při kartách?" zasmál se hrnec a nad tím holčička jen protočil oči a s šibalským úsměvem zakroutil hlavou v nesouhlas. "Omlouvám se za něj, borec prostě neumí hrát ani blbý prší bez toho, aby nepodváděl" obhajoval svého muže hrnec. Ohh jak romantické až se mi z toho chce zvracet.

"Nech toho Hyung, vždyť víš, že já nikdy ne podvádím" řekl girly boy a culil se u toho jak měsíček na hnoji. "Jsi si jistý? Mám snad někomu vyprávět o tom, co se stalo v baru?" co se stalo v baru? Ano, musíš to říct té největší drbně, ze všech drben, na celém drbnovském světě. Mě!! Ihned jsem zvedla hlavu a dívala se na hrnec, jak se přibližuje k girly boyovi a nejspíš se ho chystá ohnout přímo tady a teď. Oooo, gay porno jsem nikdy naživo neviděla (˵ ͡° ͜ʖ ͡°˵). A taky nikdy neuvidím.

Jakmile hrnec donutil girly boye lehnout na zem a sám si nad něj kleknul, tak k nám přišel chlap, co vypadal jak koumák ze Šmoulů a onu intimní chvíli mezi dvěma chlapci přerušil. Život obouch chlapců visel na vlásku. Naštěstí to Šmoula nějak neřešil a právě naopak šel dál do místnosti ještě s dalším chlapcem. Chudák, vypadal jakoby se ztratil v Soulských temných uličkách. Asi také nebude zdejší.

"Kdo to je?" zeptala jsem se girly boye, jakmile si s hrncem normálně sedli vedle mě. "Děláš si srandu?! To je co-ředitel téhle společnosti. Park Jiwon a tamto dítě?! To netuším" řekl hrnec, ale ihned byl přerušen.

"Vážení cvičenci. Rád bych vám představil dalšího chlapce, který se o svůj debut bude prát s vámi." pronesl a popostrčil ztraceného chlapce, aby šel k nám blíž a on tak očividně nedobrovolně učinil, ale jen o kousek, abychom mu náhodou těmi svými zkoumavými pohledy neublížili. Naprosto ho chápu. Sociální úzkost trápí spoustu z nás.

"No... Em.... Já... Jmenuji se Josh, a byl jsem v jedenáctém ročníku na střední škole Magnement. Narodil jsem se v Americe, a moje koníčky jsou, čtení, hraní na kytaru a zpěv. Také rád jím a spím. Děkuji" představil se a uklonil se. Vzhledem k jeho rychlé mluvě a mým anglickým skills jsem mu nerozuměla ani slovo, takže jsem se dozvěděla jenom to, že rád spí a chodil na Magnetickou školu. Ale to nevadí, stejně mi to v životě bude k ničemu.

"A jinak Eunbi, ty máš cvičebnu dole. Pojď za mnou" řekl koumák. A tak jsem se zvedla, rozloučila se s hrncem a girly boyem a následovala Šmoulu.

Najednou mě napadlo, jestli je on Co-ředitel, jestli bych u něj mohla tu smlouvu zrušit?? Tak za zeptání nic nedám. "Em pane co-řediteli?" oslovila jsem onoho muže a on se na mě podíval a zastavil se v chůzi. "Copak slečno Min?" bože můj, PŘESTAŇTE SI PLÉCT MOJE PŘÍJMENÍ!! "Park, ale to je jedno. Chtěla jsem vás požádat, jestli bych nemohla zrušit smlouvu se společností? Víte... Jsem ještě dost mladá a mám život teprve před sebou. Nerada bych si ho zničila něčím, po čem ani z dálky netoužím" tyjo. Dobrý to kliche jsem ze sebe vypustila. A to jsem si ho nemusela 2 hodiny připravovat. Ovšem, teď jestli to zabralo.

"Nezlobte se slečno, ale tohle nepůjde. Už jste tu smlouvu podepsala a tam bylo JASNĚ ZAPSÁNO, ŽE SMLOUVA SE MŮŽE ZRUŠIT NEBO PRODLOUŽIT AŽ ZA 3 ROKY!! Takže nehledě na váš věk, si budete muset svůj život přizpůsobit i svému tréninku" řekl a s tím odešel, protože jsme už stály před dveřmi od 'mojí' cvičebny. No super, tak tohle mamce nevysvětlím. S povzdechem jsem otevřela dveře ignorujíc všechny možné hlasy, šla dál do místnosti, kde jsem si zapla hudbu do sluchátek a zkusila si prostě freestyle dancing jen proto, abych vypadala, že tu něco dělám.

"To nebylo špatný, jen se zkus víc uvolnit a... trochu úsměvu" uslyšela jsem za sebou, jakmile dohrála hudba a já se svalila na zem. Hyungwoo ke mě přišel a podal mi lahev s vodou, kterou jsem v tuhle chvíli neodmítla a doslova do sebe hodila celý její obsah. "Pojď, pomůžu ti" řekl, podal mi ruku, aby mi pomohl se znovu postavit na nohy.

A tak jsme spolu trénovali až do večera, kdy mě později pozval na zasloužený ramen. Nebo spíš ramyeon? Jak je tady v Koreji zvykem.