who?

lost family

druhý den jsme tedy jeli za naší ještě neznámou babičkou. Docela se bojím, protože přece jenom jí neznám a chci na ní nějak dobře zapůsobit. Takže jsem celý ráno strávila u skříně a přemýšlela, co si na sebe vzít. Nakonec jsem na sebe něco hodila a mohli jsme vyrazit. Jediný co nechápu, tak proč tak brzy ráno?!Vždyť to musí ještě všichni spát.

"Ahoj Chaeyoung" pozdravila mamku postarší paní a stáhla si jí do objetí, které jí mamka oplatila. My jsme zatím stáli opodál a já doufala, že tam i zůstanu. Nesnáším objímání. Jenom od Sakury a Yuri. Jenže jsem holt naivní a bohužel hned jak se od sebe odtáhly, tak babiččin pohled spadl na nás.

"Neříkala jsi, že máš děti" zamračila se na mamku babička. Holt mamka je někdy dobrá v tom zatajování, jen jsem nečekala, že se mamka o nás nikdy nezmínila. "Vysvětlím ti to později, každopádně tohle jsou Woojin a Eunbi" představila nás mamka a já nasadila co nejdůvěryhodnější úsměv, který umím. Což většinou není moc přesvědčivý úsměv, ale co se dá dělat.

"Těší mně. Tak pojďte dál." řekla a zavedla nás do velice prostorného a moderně vybaveného obýváku, který byl spojený s kuchyní. A na pohovce potaženou bílou dekou, doplněnou šedými polštáři seděly asi tak 4 osoby. Z toho 2 byli dospělé. No super, tolik lidí najednou asi nezvládnu. Obzvlášť, když na nás budou tak divně zírat jako teď.

Muž asi tak v mamčiným věku z vlasy plné laku na vlasy se zvedl, došel až k nám a podal mi ruku. Já jí teda s nejistotou a hlavně ze slušnosti přijala. "Ty musíš být Park Eunbi. Těší mě, já jsem Kim Wonho, ale říkej mi jak chceš" řekl a já si nemohla nevšimnout jak můj bratr asi umřel na místě. Jen absolutně nechápu proč a proto jsem na něj nasadila svůj nechápavý výraz a naklonila hlavu na stranu. "Co je ti?" zeptala jsem se ho. "N-nic jen..... Opravdu jste Kim Wonho?" ne, je to čínský velbloud. VŽDYŤ TI TO PŘED CHVÍLÍ ŘEKL!!! "Ano a hádám, že jsi fanoušek naší pre-debutové skupiny. Tak doufám, že se ti naše hudba bude i nadále líbit" jsem zmatená. Co je tenhle 'Wojung' nebo co to je zač? "A-ano, budu" Haló, já jsem tady taky a ráda bych věděla, jestli stále mluvíte naší řečí.

Pak za námi přišel i zbytek... Rodiny. Nevím jestli o nich mám přemýšlet jako o rodině, když jsem o nich ještě doteď nevěděla. A představili jsme se jim. "No výborně. Jsem ráda, že jste se seznámili, ale teď si pojďte dát jídlo" řekla babička, všichni si sedli ke stolu a my je napodobili.

"Čau" řekla dívka, která seděla vedle mě. "Čau" odpověděla jsem a dál se věnovala jídlu. Jedno se babičce musí nechat, umí výborně vařit. "Ty jsi Park Eunbi?" zeptala se mě. Tak proč mě tady všichni znají? "Ano. Jak to víš?"chvíli se odmlčela. " prostě to vím. Jsem Wendy kdyby něco." řekla a lehce se na mě usmála. Nevím proč, ale ta holka se mi začíná líbit.

"Odkud jste se přestěhovali?" pokračovala Wendy v konverzaci. "Z Japonska" řekla jsem a sklopila hlavu. Už teď mi ten malý ostrůvek chybí. "Ou, určitě to muselo být pro tebe těžké, ale kdybys cokoli potřebovala, tak jsem zde jo?" tak tomuhle se říká hodně rychlé sblížení. Samozřejmě jsem přikývla a dojedla svojí porci. "A jinak co posloucháš za hudbu?" jé, já ani nevím. "V podstatě asi všechno, ale nejvíc asi Girls generation nebo co to je a..... Ještě jedny holky, ale zapomněla jsem jméno."
Holt nejsem moc velký posluchač hudby, ale The boys je prostě jiný level.

"Omg já taky!!! Hádám že tvá nejoblíbenější píseň je The boys že?" na to jsem přikývla. "Super, hele, co si myslíš o Taeyeon a Baekhyunovi??" "hm je hezkej. Docela ho Taeyeon závidím" "nejseš ty náhodou lesba?" zapojil se do konverzace i Woojin. A v tom i babička, co myla nádobí spozornila. "Co prosím?!" řekla. Ajajaj že by homofobní rodina? Super, tak to bych měla začít šetřit peníze and letenku do Japonska co nejdřív.

"Tak tohle jste posrali, halmoni je homofobní" po šeptala mi do ucha Wendy. "Sakra, tak to mě stoprocentně nechá vydědit" ne že by mi to vadilo, ale přece jen tohle jídlo chci jíst hodně často a s takovouhle to dnes bylo poprvé a naposledy co jsem ho jedla.

Tak další kapitola je venku a já se propadám z fyziky 🥲, ale to je jedno. Každopádně se bojím že tohle bude ještě větší hovno, než celý můj život, ale to nevadí. Každopádně jak se máte? Jakmile jsem se dozvěděla o Hobim, tak mám pocit, že můj život nestojí za nic, ale i tak doufám, že se mu na vojně nic nestane a že se nám vrátí brzy zdraví a veselý.

A tady máte zase pro představu jak vypadá Wendy