who?

wedding gone wrong

Po třiceti minutách nudného čekání a čmárání po papíře se vlak konečně rozjel a já si oddechla. Jenže nevím, jak to udělám s oblečením. Nemůžu tam přece vběhnout v uniformě jak úplný debil. Snad bráchu napadne mi vzít ten oblek. Hlavně ať nebere šaty, jinak ho tím umlátím.

No... Vlak zastavil a já se tedy vydala směr škola, protože nevím, jak se odsud dostat domů a odtamtud se snad dostanu. Jenže v tu chvíli mi napsal Woojin.

Wjjjjjjjjj
Čau ségra. Mamka mi to
Nesežrala srry. Ale vzal jsem
Ti s sebou šaty a doufám, že přijedeš brzo.

To je debil. Tak si má vymyslet něco jiného ne?!! A ještě k tomu mi vezme šaty. To je hrůza tohleto. "KURVAAAA" Zaklela jsem nahlas, protože mě ten člověk totálně vytočil. Najednou jsem ucítila na svém rameni něčí ruku. "Co se děje?" otázala se mě Joy. Jen jsem se s povzdechem podívala na mobil a zase zpět na ni. "Ani se neptej. Máme jít na nějakou svatbu mé nevlastní tety a já budu mít průšvih, protože přijdu pozdě." řekla jsem a nasadila lhostejný úsměv.

Jakoby, já jsem na průšvihy zvyklá, takže je mi to docela jedno, ale přece jenom jsem se snažila udělat na svojí nevlastní rodinu dobrý dojem. Stačí, když jsem utekla z domu a teď ještě přijdu pozdě na svatbu. To jsem ale neteř co? Docela dost mě vyděsilo, jak se Joy rozzářila, jako zlatonka z Harryho Pottera. Ne, že by nezářila celou dobu, ale teď ještě víc.

"Omg já jdu taky na svatbu!!!!" řekla nadšeně a chytla mě za ruce, abych mohla skákat radostí společně s ní. Sorry Joy, ale takovou radost ti neudělám. Na to jsem až moc líná. "Super" řekla jsem lhostejně. "Třeba jdeme na tu stejnou" jen to ne. Už bylo dost té duhy. Teď chvilku temna pro ubohou nevinnou duši, jako jsem já.

Všechno jsem jí to z falešným úsměvem odkývala a chtěla jít ven z podchodu, jenže to by mě nesměla Týna chytit pevně za zápěstí. "Pojď za mnou. Pojedeš se mnou a s tetou Soo" řekla mi a aniž bych stihla nějak zareagovat, už mě tahala k nějaké černovlasé ženě, která vypadala jak takový ti modelové z časopisů. A později se mi potvrdilo, že od toho zmíněná teta Soo nemá daleko. Je totiž ambasadorkou značky Dior. Asi bude hodně rich. Toho musím pak využít...

"Ahoj unnie!! Jedeš taky na svatbu?" zeptala se Týna, jakmile modelka odvrátila pohled od mobilu. "Jasně a vy dvě taky?" řekla a podívala se na nás. Avšak se zastavila pohledem u mě. "Ale... Slečna Park. Dlouho jsem o tobě neslyšela. Od té nehody, jako bys zmizela ze světa" pokusila se o amatérský vtip, ale se mnou je to jakoby ses snažil rozplakal cibuli. Prostě marný. Avšak holčina to sama poznala.

Proto se zase otočila na Týnu. "Mohla by jsi nás prosím odvést?" zeptala se jí Joy a udělal psí oči. Fuj, jaká to úchylárna. Mě se to třeba extrémně nelíbí a už VŮBEC se mi nechce za to někomu něco povolovat. "Dobře. Tak pojďte za mnou" řekla a my jí tedy pronásledovali až k černému Mercedesu. Jsem měla i strach si na ty bílí kožený sedačky sednout. Ale přece jen jsem to musela udělat.

"Slyšela jsem, že chceš začít učit na naší škole. A dokonce se přestěhovat do Daegu!!" přerušila Týna trapné ticho. Super, a já se začala těšit, že bude ticho, ale zase nic. Jak smutné. Jen jsem se opřela o okénko a sledovala zalidněné tmavé ulice osvícené barevnými neonovými nápisy z obchodů, nebo lampami. Jak nádherná podívaná. Začínají se mi z toho zavírat oči. Ale bohužel můj pokus o usnutí přerušila konverzace těch dvou.

"Jojo. Rozhodla jsem se přestěhovat za svými MILOVANÝMI členkami." prohlásila modelka zatímco se snažila prokličkovat všemi těmi zatáčkami. Přijde mi divné, že to slovo "MILOVANÝMI" tak zdůraznila, ale pro teď to nechám být. Jsem moc líná nad tím přemýšlet.

Nakonec jsme dorazili ke krásně upravenému parku ohraničeném křovím a stromy, odkud se ozývaly různé otravné hlasy a smích. Ach mě se tam nechce. Znechuceně jsem vystoupila z auta a PRÁSKLA dveřmi, až se celý Mercedes otřásal.

Všichni tři jsme překročili zelenou bránu a šli jsme k bíle prostřenému dlouhému stolu s růžovými stuhami obklopenému různými druhy osob. Všichni se přestali věnovat jídlu a svatebčanům a místo toho své pohledy nasměrovali na nové příchozí, kteří jsme byli my.

Bylo tu spousta divných tváří, které mi byli naprosto povědomé. Pane bože. Co tu dělá ten zasraný trpaslík a buznička?!!!?!??? Oni jsou snad všude!!!!Aghhhhhhhhh!!!!!!!! Samozřejmě matka jakmile mě zbystřila, tak vstala a odtáhla mě do jednoho s křoví plný růží a začala vojna. "MŮŽEŠ MI LASKAVĚ VYSVĚTLIT KDE JSI JAKO BYLA!!!????!!!!! TY PROSTĚ NEMŮŽEŠ NIKDY PŘIJÍT VČAS!!!! POŘÁD SAMÝ PROBLÉMY S TEBOU!!!!!" Začala mi nadávat a kdyby mohla, tak po mě hodí celý stůl. Jenže já si pořád na sobě za nechávala klidný výraz. A to se maminečce zřejmě nelíbilo.

"Byla jsem venku s kámoškou" řekla jsem prostě a dala si ruce v bok. "Jo a jaktože vás musela Jisoo přivézt až z nádraží???!!!! SAKRA NELŽI MI!!!!" Rozčílila se matka. Proč je pořád taková rýpavá?? To mě nemůže nechat žít?! "Fajn. Byla jsem s kámoškou na konkurzu v Soulu" řekla jsem stále klidným hlasem a v tu chvíli se matčina pleť změnila na barvu oné tmavě rudé růže. Nechápu proč "SES ZBLÁZNILA NE?!!???! TAK TY MOC DOBŘE VÍŠ, ŽE MÁME JÍT NA SVATBU, ALE TY SI MÍSTO TOHO JEDEŠ KAMSI NA DRUHOU STRANU KOREJE, JEN KVŮLI NĚJAKÉMU KONKURZU!!!!! CO TO S TEBOU DO PRDELE JE?!!!" rozčilovala se znovu a kdyby k nám nepřišla buznička, tak by pokračovala dál.

"Je vše v pořádku Chae?" zeptal se svým upištěným hlasem. "Ano je" odpověděla matka jakoby nic a strčila mi šaty do rukou. "Převlékni se a pak za námi dojdi" pravila chladným hlasem a odešla. No tak tady se fakt převlékat nebudu. Ještě mě tady bude nějaký starý dědek očumovat. Ale hádám, že nemám na výběr že? A tak jsem se s nechutí převlékla a vydala se ke stolu si sednout na jediné volné místo. Vedle Joy, která už taky byla převléknutá.