CZ | Secret Powers | Avengers FF | ✓

Secret Powers - Třicátá devátá část

Ahojte! :) Tak je tu další část, doufám, že se vám bude líbit. ^^ Enjoy! :D PS: Omlouvám se za některé předvídatelné události v tomto díle, ale já to tak prostě musela udělat. :D PPS: Tohle ještě není poslední díl!! :D Znovu opakuji, že poslední díl bude 41. a pak nás čekají ještě 2 epilogy. :)

„Pěkný kostým, sestřičko. Rád tě opět vidím." Řekl Loki s drobným úšklebkem.

„Řekl právě-?!" Zaslechla jsem, jak Banner zalapal po dechu. A bylo to venku.

„Ještě není pozdě." Ignorovala jsem nutkání se otočit a všem se omluvit. Na to nebyl čas.

„O čem to mluvíš?" odpověděl Loki a já o krok postoupila.

„Podívej se na nás. Tuhle bitvu nemůžeš vyhrát, Loki. Ale ještě máš čas. Každý se může stát dobrým, nikdy není pozdě na změnu." Bůh lží na mě zíral, jakobych říkala naprosté nesmysly. Možná to tak bylo, ale možná taky ne. Tomu, co jsem říkala jsem věřila, každý se mohl změnit, ikdyž jsem pochybovala, že by o to Loki stál.

„Pro mě už je pozdě." Zašeptal mladý bůh a mě se na chvíli zdálo, jakoby se mu v očích zaleskly slzy. Na malou chvíli mi ho bylo líto.

„Loki, vzdej se a pojď s námi. Nechci ti ublížit." Vyvolala jsem v pravé ruce ledový plamen magie a zadívala se na Asgarďana tvrdým pohledem. On se však jen rozesmál.

„Nemůžeš mi ublížit a ty to víš." Zadívala jsem se mu zpříma do očí.

„Máš pravdu, já ne..." V tu chvíli jsem si všimla za Lokiho zády známé postavy a vítězně se pousmála. „Ale on ano."

Mladý bůh byl příliš pomalý a nestihl se otočit včas. Thorovo kladivo ho jediným švihem srazilo k zemi. Černovlásek upadl do bezvědomí a mě se neuvěřitelně ulevilo. Rozeběhla jsem se k Thorovi a pevně ho objala.

„Už bylo na čase." Zašeptala jsem a mladík se zasmál.

„Máš štěstí, že jsem Heimdallovi přikázal sledovat každý tvůj krok." Odpověděl a já se zasmála. Oba jsme se vydali směrem k ostatním Avengerům, kteří jen nevěřícně zírali a zřejmě vůbec nechápali o co tu jde. Thor přitom ještě vzal Lokimu jeho žezlo. Ikdyž byl v bezvědomí, raději se nemohlo nic riskovat. To žezlo se muselo vrátit do S.H.I.E.L.D.u.

„Co se... tu právě stalo?" zalapal po dechu Tony a můj úsměv se ještě rozšířil.

„To byl můj plán." Odpověděla jsem a vyměnila si s Thorem pohled.

„Tvůj plán?! Takže jsi nikdy... proč jsi nás tu vlastně potřebovala? Tohle by jsi dokázala sama." Na chvíli jsem sklonila zrak a vzdychla.

„To pro jistotu, kdyby to nevyšlo. Navíc, působila jsem tak před Lokim více důvěryhodně, no ne? Kdybych přišla sama, přišlo by mu to podezřelé. Je to přece bůh podvodů a intrik." Chvíli bylo ticho, musela jsem je nechat to vstřebat.

„Jsi opravdu Lokiho sestra?" zeptal se po chvíli opatrně Banner a já si zkousla rty.

„Nevlastní, ale ano." Cítila jsem se trochu provinile.

„Jak dlouho to víš?" téměř zašeptal Stark a já si opět zkousla rty. Vyměnila jsem si pohled s Thorem, než jsem odpověděla.

„Zjistila jsem to těsně před tím, než jsem se vydala na Asgard, ale až tam se to skutečně potvrdilo. Omlouvám se, že jsem vám to neřekla, ale měla jsem strach." Má odpověď jim musela stačit. Všichni jsme chvíli mlčeli, každému se v hlavě promítaly jiné, ale přesto v něčem podobné myšlenky.

„Co uděláme s Lokim?" zeptala se Natasha po chvíli a já vzhlédla.

„Thor ho odveze zpět na Asgard a tentokrát se odtamtud už nedostane. Ať tam shnije až do konce života." Odpověděla jsem jí, ale svá poslední slova jsem upřímně nemyslela tak vážně.

Byla jsem na Lokiho více než naštvaná, ale přesto jsem mu nepřála celý život ve vězení... jenomže co jiného mi zbývalo? On se nikdy nezmění.

Thor přikývl a my se otočili, abychom mladého Asgarďana vzali s sebou. Jenomže to, co jsme spatřili nám všem vyrazilo dech.

„K-kam zmizel?!" zalapala jsem po dechu a s pootevřenými ústy se začala rychle rozhlížet. Loki jakoby se vypařil do vzduchu... Vsadila bych se, že to bezvědomí jen předstíral. Byla jsem tak hloupá, měla jsem to zkontrolovat. „Ten bastard zdrhnul! Zatraceně... co budeme dělat?!" Thor se na mě zadíval.

„Obávám se, že teď nemůžeme dělat nic. Jak Lokiho znám, nějakou dobu o něm teď neuslyšíme. Ví, že bychom ho lehce dostali. Bude si muset vymyslet nový plán, pokud se rozhodne znovu zaútočit." Prohrábla jsem si vlasy v bezmocném gestu a zaklela. O krok jsem ustoupila od Avengerů, otočila se k nim zády a pozorně se zadívala po okolí.

„Najdu si tě, bratře! Příště už neunikneš!" zakřičela jsem do prázdnoty ulic. Bylo to poprvé a snad i naposledy, co jsem ho oslovila 'bratře' a přitom slově mi přejel mráz po zádech. Věděla jsem, že tam Loki někde je a slyší mě. Ale Thor měl pravdu, teď jsme nemohli nic dělat.

„Měli bychom se vrátit do S.H.I.E.L.D.u." Navrhl Tony a já s povzdechem přikývla. Pak jsem se otočila k Thorovi.

„Ty se asi vrátíš na Asgard, že?" On kývl a já se zašklebila. „Pozdravuj ode mě Braedona, určitě bude moc... potěšen." Mladý bůh mi úšklebek oplatil. Pak se o pár kroků vzdálil, zavolal Heimdalla a duhovým mostem se přepravil zpět na svůj svět.

Zamířili jsme si to směrem k letadlům a já se cestou nedokázala neusmívat. Sice to, že Loki uprchl moc vtipné nebylo, ale přesto...

„Uhm, kdo je ten Braedon?" zeptal se Tony a já měla co dělat, abych nevyprskla smíchy.

„Žárlíš?" opáčila jsem nevinně.

„Já? Nikdy!" hájil se Stark a já se k němu napůl otočila se skrývaným úsměvem.

„Samozřejmě, že ne." Všimla jsem si, že i Natasha se potají usmívá, a přitom zjištění se můj úsměv ještě rozšířil. Bavilo mě dělat si z Tonyho takhle legraci, ale neobviňovala jsem ho kvůli svým ani jeho citům, ať už byly jakékoli...

Několik odvážných obyvatel Londýna nám cestou gratulovalo k velkému vítězství a podobným věcem. Jakoby vůbec k nějakému boji došlo... a přestože jsem na jejich vlídná slova odpovídala úsměvem, uvnitř sebe jsem měla strach, že Lokiho další útok bude mnohem mohutnější, než jsem si kdy představovala. Ale pokud měl Thor pravdu, alespoň na chvíli teď budeme mít klid. Konečně...