CZ | Secret Powers | Avengers FF | ✓

Secret Powers - Dvacátá osmá část

Ahojte! :) Tak je tu další část... těšili jste se? :3 Minulý díl měl u vás neuvěřitelné reakce, které jsem rozhodně nečekala, tak snad jsem vám to tím dnešním vynahradila. :D Užijte si četbu a podělte se se svými dojmy do komentářů. :3 Předem děkuji a enjoy! ♥

Bylo ticho. Nejspíš jsem zapomněla, jak se dýchá, protože to najednou vůbec nešlo. Nedostával se ke mně kyslík a mně se točila hlava. Svatba? S Thorem? To ne... ne, ne, ne, ne a ne! Thora jsem měla ráda jako bratra (a vzhledem k faktu, že jsem byla Lokiho sestra a Loki zase Thorův bratr, tak byl Thor ve své podstatě bratr i pro mě), ale nic víc. Tohle bylo na mě moc...

„Já s tím nesouhlasím." Přerušil ticho Thor a mně se částečně ulevilo.

„MY s tím nesouhlasíme." Přidala jsem se k němu a zkřížila si ruce na hrudi. S Thorem jsme si vyměnili krátký pohled a pak se zadívali na Friggu, která se nečekaně pousmála.

„Věděla jsem, že budete reagovat tímto způsobem. A mám na to stejný názor jako vy, ale můj manžel je velmi tvrdohlavý. Můžeš zkusit štěstí, Thore, ale nevím, jestli se něco změní." Po těchto slovech odešla a nechala nás o samotě. Uběhlo pár napjatých sekund.

„Žádná svatba nebude, já miluji Jane." Řekl Thor přesvědčivě a já se mu zadívala do očí. Vzdychla jsem.

„Souhlasím, já zase miluju-" Všimla jsem si, jak Thor zvědavě nakrčil obočí a já se v poslední chvíli zarazila. „-nikoho. Ale musíme s tím něco udělat." Thor přikývl.

„Slibuji, že se pokusím." Chvíli jsem si rovnala myšlenky v hlavě a snažila se přijít na něco rozumného, co teď dělat.

„Thore, máte nějakého koně navíc? Ráda bych se projela." zeptala jsem se na konec. Mladý bůh přikývl a bez dalšího slova jsme si to zamířili do stájí.

Za necelých 15 minut jsme tam konečně dorazili a Thor mě zavedl ke stání až úplně vzadu. Když jsem nahlédla dovnitř, pootevřela jsem ústa údivem a zalapala po dechu. Ano, moje reakce možná byla trochu... přehnaná, ale ta klisna, která stála vevnitř byla nejkrásnějším stvořením, jaké jsem kdy viděla (s výjimkou Tonyho, ovšem). Byla černá jako noc, jen na nose se jí táhla dlouhá bílá lysina až k nozdrám. Když jsem si ji prohlédla důkladněji, všimla jsem si i bílých ponožek na nohách. Byla tak krásná a vznešená...

„To je Mackenzie." Řekl Thor a já okouzleně klisnu pohladila po čele.

„Je nádherná." Zašeptala jsem a usmála se.

„To je. Umíš jezdit bez sedla?" zeptal se mladý princ a já k němu stočila pohled. Přikývla jsem — jako malá jsem chodila na koňskou farmu, kde jsem se učila jezdit a to všemi možnými způsoby.

„Všichni Asgardští koně jezdí bez sedla?" zajímala jsem se. Thor se zasmál.

„To ne. Jen Mack má ráda hodně volnosti. Je nejrychlejším koněm v okolí, však uvidíš sama." Mezitím, co mluvil, nasadil klisně uzdečku a vyvedl ji ven. Když už stála na zelenkavé trávě, nedočkavě zaklapala kopyty, jakoby se nemohla dočkat vyjížďky. Usmála jsem se. Najednou mě však pohltily obavy, jestli na ni vůbec vylezu, protože venku vypadala o dost větší, než vevnitř. Thor si toho zřejmě všiml, protože přešel k Mackenzie a zamlaskal. Klisna najednou klesla k zemi a lehla si na nohy.

„Chytré." Poznamenala jsem a zlehka se posadila. Mack vstala a já jednou rukou chytila otěže, zatímco druhou jsem klisnu láskyplně pohladila po krku. Thor ke mně přistoupil a ukázal na rozléhlé louky v dáli, které pak zakončovaly divoké zelené hvozdy.

„Jeď tímto směrem. Můžeš až k lesu, ale dál raději ne, aby ses neztratila. Kontroluj pozici Slunce a vrať se před setměním." V tuhle chvíli mi Thor připomínal starostlivého rodiče, a tak jsem se nenápadně pousmála a pak přikývla.

Jemně jsem pobídla Mackenzie a v tu chvíli mi došlo, jak to s tou její rychlostí Asgarďan myslel. Téměř z místa vyběhla cvalem a netrvalo jí to ani 3 vteřiny. Nechápala jsem, jak mohla do takové rychlosti přejít tak... rychle. Musela jsem ji trochu krotit, aby zbytečně neplýtvala energií. Čekala nás dlouhá cesta.

Po dvou hodinách cesty jsem se konečně dostala k lesu. S pohledem na oblohu jsem zjistila, že do setmění to jsou minimálně další 4 hodiny, takže jsem měla spoustu času. Došlo mi, že na Asgardu plyne čas úplně jinak než na Zemi a divila jsem se, že mě to nenapadlo už dříve. Přeci jen, když jsem sem přišla, byla na Zemi noc, ale tady bylo světlo.

Když jsem se přiblížila k 'hranici' s lesem, zpomalila jsem. Už jsem se chtěla otočit zpět a poslechnout tak až příliš starostlivého Thora, když v tu chvíli mi přeběhl mráz po zádech a dech se mi zadrhl. Mack se ke mně napůl otočila a frkla. Nechala jsem ji jít ještě blíž a pak jsem ji zastavila.

U srdce mě zamrazilo. Někdo tam byl, tam v lese. A já přesně věděla, kdo ten 'někdo' je... Loki.