CZ | Secret Powers | Avengers FF | ✓

Secret Powers - Jedenáctá část

 Ahojte! :) Tak je to tady... nejočekávanější díl. :D Aspoň pro mě - scéna, kterou zde uvidíte, byla vymyšlena jako úplně první, ještě před tím než jsem tušila, o čem vlastně celý příběh bude... jediné, co jsem věděla bylo, že se tohle prostě musí časem stát. :) No, teď možná nechápete, ale až začnete číst, pochopíte. :) Have fun! Pokud se vám bude díl líbit, budu ráda za komentáře & votes. :)

Byla jsem smířená s tím, že pokud to přežiju, minimálně si zlámu všechny kosti v těle. Neměla jsem strach. Necítila jsem nic.

 Téměř nad zemí mě však zachytily kovové ruce a mě vyhrkly slzy – napůl úlevou, napůl vyraženým dechem, protože to nebylo zrovna měkké přistání. Pohlédla jsem do zděšené Tonyho tváře a na chvíli se ztratila v jeho očích. Zachránil mě. Otevřela jsem ústa, abych mu poděkovala, ale nevyšla z nich jediná hláska.

 „Jessico! Jess, mluv! Jsi v pořádku?! No tak, nesmí se ti nic stát, Fury by mě zabil.“ Ten krásný pocit byl pryč. Zalapala jsem po dechu a pak zakašlala.

 „S tebou už necvičím.“ Zachraptěla jsem.

 „Díky bohu! Nejsi zraněná?“ Opět jsem mu pohlédla do těch jeho hezkých modrých očí a najednou – jak jsem si uvědomila, že mě drží v náruči – jsem zrudla. Srdce se mi prudce rozbušilo a já se zavrtěla.

 „Notak, pusť mě, je mi fajn!“ Až příliš rychle jsem se mu vytrhla, což způsobilo to, že jsem zavrávorala a on mě musel zachytit. Jeho dotyk mě znervózňoval, ale ikdyž jsem se snažila, tentokrát mě držel pevně.

 „Pomalu. Pojď dovnitř, musíš si odpočinout.“ Moje námitky ho absolutně nezajímaly, tak jsem to po chvíli vzdala a nechala se odvést do vily a pak po schodech nahoru až do mého pokoje. Tam mě zlehka položil na postel, zakryl mě peřinami a přitom si na tváři udržoval ten stejný starostlivý výraz. Cítila jsem se trochu trapně, jako malé dítě, které si odřelo koleno a maminka se o něj přehnaně stará. Ale přesto všechno mi to vlastně nebylo ani moc nepříjemné.

 „Tak jo, zůstaň tady a má nová asistentka ti potom něco donese, dobrá?“ Trochu jsem se zamračila.

 „Nová asistentka?“

 „No ano, ona je.. uhm no však uvidíš sama.“ Pak mě opustil a já vzdychla. Nakonec jsem se však rozhodla Tonyho poslechnout, zavřela jsem oči a brzy usnula.

 Vzbudil mě zvláštní zvuk. Vylétla jsem do sedu a rozhlédla se po jeho zdroji. Skoro bych přísahala, že jsem tam nebyla sama, přestože jsem nikoho neviděla. Pomalu jsem vstala a přešla k oknu – možná ten zvuk pocházel z venku. Zadívala jsem se do dáli a zmateně zamrkala, protože po původu toho zvuku nebylo nikde ani vidu ani slechu.

 „Takže ty jsi ta chráněnka Tonyho Starka?“ Zazněl za mnou podivně povědomý mužský hlas a já si uvědomila, že je to ten děsivý, avšak medový hlas z nočních můr. Bleskurychle jsem se otočila, zalapala po dechu a na místě ztuhla. Ruce mi automaticky vylétly vzhůru a já se chystala vyslat proti dotyčnému mrazivé kouzlo a utéct, přestože bych pravděpodobně dosáhla neúspěchu. Zaváhala jsem.

 „Nic? Čekal bych příjemnější uvítání.“ Polkla jsem a zhluboka se nadechla.

 „K-kdo jsi?“ Zeptala jsem se a snažila se udržet sebejistý hlas, jenomže to koktání mě prozradilo. Mladík se uchechtl.

 „Kdo jsem? Myslím, že to víš.“ Pozorně jsem si ho prohlédla – delší černé vlasy sčesané dozadu, mramorová tvář a oči... panebože ty oči! Byla jsem si jistá, to byly ty oči ze snu. To byly ty dva děsivé, avšak uchvacující smaragdy. Pohledem jsem přejela i jeho oblečení – lehké brnění v odstínech zelené, černé a zlaté. V životě jsem něco takového neviděla, až na... V hlavě jsem si pro sebe zaklela. Samozřejmě, takhle stylizované brnění jsem viděla jen na jediné osobě... a to byl Thor. Což ovšem znamenalo-

 „Loki?! Thorův bratr?“ Vyhrkla jsem zděšeně, protože jsem se už nedokázala ovládat. Thor mě přece varoval... Polkla jsem a instinktivně couvla. „Co po mě chceš?“ Asgarďan se pousmál.

 „Chci tebe. A tvé schopnosti.“ Pozvedla jsem hlavu a zhluboka se nadechla.

 „Nemám žádné schopnosti.“ Loki se posměšně zasmál.

 „Ne?“ Postoupil o krok ke mně a já k němu rychle natáhla ruku.

 „Drž se zpátky!“ Křikla jsem a hlas se mi třásl. On však opět postoupil.

 „Nebo co?“

 „Varuju tě, nepřibližuj se!“ On však na má slova nedbal a opět přistoupil. V tu chvíli z mé ruky vylétla obrovská ledová střela – strach mě opět ovládl. Led však skrze Lokiho normálně prošel a zmrazil dveře za jeho zády, které by v tuto chvíli kvůli tomu nejspíš nešly otevřít. Výborně, zničila jsem si jedinou cestu ven. Oči se mi rozšířily strachem.

 „Jak jsi-“ Zadrhla jsem se, protože Lokiho rty se rozšířily do vítězného úsměvu.

 „Věděl jsem to. Jsi to ty.“ Nevěděla jsem, co říct. Co to sakra mělo být?!

 „Slečno Jessico, jste v pořádku?“ Ozval se známý hlas Tonyho UI a já sebou trhla.

 „Jarvisi!“ Vykřikla jsem. Výborně, teď znal Asgarďan moje jméno.

 „Proč mluvíte sama se sebou a používáte své schopnosti pro zmražení dveří?“ Zaraženě jsem se zadívala ke stropu a pootevřela ústa.

 „Sama... se sebou?“ Vrhla jsem dlouhý, nechápavý pohled na Lokiho, jehož úsměv mluvil za vše.

 „Uhm... Jarvisi, proveď kontrolu... uhm osob přítomných v tomto domě.“ Nevěděla jsem, jestli něco takového existuje, ale alespoň jeden důkaz, že nejsem blázen, by se hodil.

 „Kontrola hotova – dvě osoby – vy a pan Stark.“ Zamrkala jsem.

 „Proveď prosím kontrolu svých systémů.“

 „Mé systémy pracují naprosto bezchybně, slečno. Mohu se zeptat proč?“ Odpověděl okamžitě Jarvis a já zavrtěla hlavou.

 „Eh, to je jedno, vrať se do práce, jsem v pořádku.“ Zadívala jsem se na Lokiho a pomalu k němu přešla. Natáhla jsem ruku a pokusila se ukazováčkem dotknout jeho hrudi. Můj prst však prošel skrz a já uskočila zase zpět.

 „Co to má být?!“ Loki se hluboce rozesmál.

 „Ve skutečnosti tu nejsem. Jsem pouhá iluze. Nikdo kromě tebe mě nevidí ani neslyší.“ Trochu mě to uklidnilo, protože takhle mi nejspíš nemohl ublížit.

 „A proč... proč jsi tady? Chtěls mi jenom vzkázat, že mě potřebuješ, nebo ještě něco?“ asgarďan se zasmál.

 „Přidej se ke mně. Společně budeme neporazitelní.“ Překvapeně jsem zamrkala.

 „Chceš být králem.“ Podotkla jsem.

 „Ano. A ty budeš má královna.“