CZ | Secret Powers | Avengers FF | ✓

Secret Powers - Čtrnáctá část

Ahojte! :) Tak dneska tu máme další díl... řekla bych, že něco jako Avengers speciál. :D Jo a být vámi, těším se na ten další! ♥.♥ Protože se tam 'stane' něco strašně super, na co čekám už hrozně dlouho. :D Takže enjoy a pokud se vám bude tento díl líbit, budu moc ráda za komentář/vote. :3

Později odpoledne (z pohledu Tonyho):

 Pochrupoval jsem na pohovce a vyčkával. Jessica byla někde za domem a cvičila své schopnosti – než odešla, důrazně mi zakázala, abych jí jakýmkoli způsobem pomáhal. Mírně mě to štvalo, ale vlastně jsem si za to mohl sám, musel jsem uznat, že jsem to předtím trošičku přehnal.

 „Pane Starku!" vyrušil mě Jarvis, až jsem leknutím nadskočil. Trochu podrážděně jsem vzdychl a prohrábl si vlasy.

 „Co?!" odvětil jsem nevrle.

 „K domu se blíží Kapitán Rogers, agent Barton a doktor Banner. Mám otevřít dveře?" To byla dobrá zpráva. Vstal jsem a zamířil si to k hlavnímu vchodu.

 „Ne, ne, jdu tam sám... jo a Jessice ani muk." Byla to dobrá příležitost, jak ukázat dívčiny schopnosti v akci, a kdyby věděla, že tam jsme a pozorujeme ji, na nic by se nezmohla. Zatáhl jsem za kliku a tváří v tvář jsem se ocitl svým třem parťákům.

 „Zdravím, přátelé, vítejte na párty!" zavtipkoval jsem zvesela. Steve se usmál:

 „Ahoj, Tony. Rád tě zase vidím." Bruce si zlehka prohrábl vlasy.

 „Jo, ahoj," pozdravil neutrálně. Clint jen kývl hlavou.

 „Pojďte za mnou, něco vám ukážu. Ale potichu!" zavedl jsem je k zadním dveřím, které jsem pomalu otevřel. Ona tam byla – jak jsem očekával. Stála k nám zády a zrovna něco tvarovala z ledu.

 „To je ona." Zašeptal jsem k nim. Jessica vytvořila z ledu luk a šíp, uchopila zbraň do rukou a natáhla ho. Pak si bez mrknutí oka vytvořila terč a ve vteřině vystřelila. Šíp se zabodl do středu a v té chvíli se i on, i terč, rozpustil a zbyla z něj jen voda. Obdivně jsem pootevřel ústa. Dívka si pro sebe pokývala hlavou, vyčarovala si další šíp a ten tentokrát vystřelila směrem k obloze.

 „Líbí se mi." Podotkl Barton a já se uchechtl té ironii. Musel jsem uznat, že byla zatraceně dobrá. Luk se rozpustil a Jessica mávla rukou, čímž letící šíp změnil svůj tvar a teď vypadal... zatraceně, to jsem byl já! Přesněji letící Iron Man. Wow... Dívka figurku přivolala k sobě a dalším letmým pohybem ruky ji zvětšila do životní velikosti. O krok k ní přistoupila a položila pravou dlaň na masku mého ledového dvojníka. Pak zavřela oči a socha se najednou začala měnit. Nyní vypadala jako... ten syčák Loki?! Jessica rychle klopýtla a mávnutím ruky ihned proměnila sochu ve vodu. Bezmocně si prohrábla vlasy a mě došlo, že byl čas k 'odhalení'.

 „Jessico?" zavolal jsem a dívka se bleskurychle otočila, ve tváři vyděšený výraz.

 Z pohledu Jessicy:

 „Jessico?" zaslechla jsem známý Tonyho hlas a úlekem jsem se otočila. To, co jsem však spatřila, mi vzalo dech. Stál tam Tony... ale po jeho boku i tři další členové Avengers. A všichni mě zaujatě pozorovali. Ztuhla jsem na místě, ale rychle jsem se vzpamatovala a zamířila si to k nim.

 „Jak dlouho... tu jste?" vykoktala jsem.

 „Tak hodinu." Odvětil Stark a já vykulila oči.

 „Hodinu?!" vykřikla jsem zděšeně. Tonyho špatně skrývaný úsměv ho ale prozradil a já si oddychla. Trochu jsem sebou trhla, když z řady vystoupil Kapitán Amerika – pohledný blonďák, který v levé ruce držel svůj štít - a vydal se ke mně.

 „Přišli jsme před chvílí. Velmi působivé. Steve Rogers." Podal mi ruku a já ji trochu stydlivě stiskla.

 „Jessica Crossová, těší mě, hodně jsem o vás slyšela." Muž se usmál a trochu se natočil, aby mi představil ostatní. Čekala jsem, že to udělá spíš Tony, ale konec konců, co jsem tak slyšela, Kapitán byl takový 'otec' všech Avengers, takže to dávalo smysl.

 „Tohle je Clint Barton, neboli Hawkeye." Přistoupila jsem k němu a potřásli jsme si rukou. On se přitom nepatrně pousmál.

 „Pěkná střelba." Podotkl a já trochu zčervenala.

 „A tohle je doktor Bruce Banner." Přešla jsem k černovlasému muži, který vypadal stejně nervózně jako já. Stiskla jsem mu ruku.

 „Zeleňák." Dodal Stark a když mi došlo, jak to myslel, na desetinu vteřiny jsem ztuhla. Pak jsem se však usmála a uvolnila stisk. Došlo mi, že takhle na něj musí reagovat hodně lidí, když zjistí pravdu, a nechtěla jsem mu to dělat těžší. Vlastně jsem tušila, jak se cítí.

 „Mohla bych se od vás hodně přiučit, doktore." Banner zmateně nadzvedl obočí, ale jeho rty se stočily do stydlivého úsměvu. O krok jsem ucouvla a otočila se k Tonymu.

 „Přišla jsem na to. Nemusím trénovat mé schopnosti, spíš se musím naučit ovládat své pocity. Když cítím něco silného: bolest, hněv, strach-"

 „Lásku." Doplnil za mě Kapitán a já sebou při tom slově trhla a na sekundu jsem pohlédla na Tonyho, než jsem sklonila zrak. Když jsem vzhlédla, všimla jsem si, že se Rogers podezřívavě mračí, tak jsem opět nasadila úsměv a pokračovala:

 „Jistě, jistě... jde o to, že se pak nedokážu ovládat, vymyká se mi to kontrole. Musím se naučit nepoddávat se tolik svým pocitům." Banner zamyšleně přikývl.

 „S tím bych... mohl pomoci." Vrhla jsem dlouhý pohled na Starka, ale jeho tvář byla nečitelná. Na co asi myslel?