CZ | Secret Powers | Avengers FF | ✓

Secret Powers - Dvacátá třetí část

 Ahojte! :) Tak je tu další část... sice už je trochu pozdě, ale snad to moc nevadí - přes den jsem měla hodně práce. :) Mimochodem, už jste viděli tohle: http://www.wattpad.com/story/36271558-wrong-time-wrong-place-•cz•-avengers ?? Je to budoucí FF, kterou budu psát, jakmile skončí SP. :) Odkaz je i na mém profilu - doporučuji všem zhlédnout - je tam trailer i anotace, tak snad se vám bude líbit. :) Jinak děkuji moc za vaše reakce k Secret Powers, moc to pro mě znamená. :) Ale konec keců a... Enjoy!

Když jsem otevřela oči, cítila jsem se nezvykle odpočatá. Ležela jsem na samém kraji postele, tak jsem se automaticky trochu zvedla, abych se posunula dál... v tu chvíli jsem však leknutím cukla, až jsem se neudržela a sletěla jsem na zem. No skvěle!

„Co-tady-sakra-děláš?!“ vykřikla jsem naštvaně na Clinta Bartona, který pokojně seděl na židli vedle mé postele a pozoroval mě s kamenným výrazem. Můj pád ho ale zjevně pobavil, protože mu trochu zacukaly koutky úst. Odfrkla jsem si.

„Starkův rozkaz. Máme tě hlídat ve dne v noci.“ Zvedla jsem se a vztekle přešla ke dveřím.

„To si s ním ještě vyřídím. Jestli mě teď omluvíš, jdu se osprchovat.“ Prudce jsem za sebou zabouchla dveře a nasupeně se vydala do koupelny. Mohl mi to minimálně říct...

Později:

„Anthony Edwarde Starku!“ Vykřikla jsem rozhořčeně, jakmile jsem seběhla ze schodů a spatřila Iron Mana sedícího na gauči. Tony pomalu vstal, otočil se ke mně a nadzvedl ruce, jakoby říkal 'vzdávám se'.

„Co jsem provedl?“ zeptal se nevinně.

„Nechal si Clinta, aby mě sledoval, jak spím!“ odpověděla jsem a zkřížila si ruce na hrudi. Tonyho koutky zacukaly, což ubralo vážnosti jeho dalších slov.

„To rozhodně nebyl můj záměř. Neber si to tak, jen se o tebe bojím.“ Máchla jsem rukama a vzdychla.

„Musíš mi věřit.“ Stark přešel o krok ke mně a já trochu ztuhla. Zadívala jsem se mu do očí.

„Já ti věřím. Ale nevěřím Lokimu.“ Zaklela jsem a sklonila zrak. Ještě jsem si pro sebe zamumlala pár nadávek a jen doufala, že mě Tony neslyšel...

Později večer:

S dlouhým, nejistým pohledem jsem se zadívala na hodiny. Bylo už téměř 9. Skousla jsem si rty a prohrábla si vlasy – docházel mi čas a já nevěděla, co si počít. Celý den se mi nenaskytla možnost k vyklouznutí, všichni mí hlídači očividně odváděli vynikající práci, ohledně toho, aby mě neztráceli z očí za žádnou cenu.

Obrátila jsem zrak k Bannerovi a vzdychla. Měla jsem nápad, který se ovšem dal provést pouze teď a pouze s Bannerem. Stark by mi na to nejspíš neskočil. Byla to jediná možnost... ale opravdu jsem to chtěla? Přidat se k Lokimu? Ano, Avengers nás zastaví, dříve než někdo zemře, určitě...

„Uhm, doktore?“ otočila jsem se k němu a nevinně se pousmála. „Vím, že ode mě nemůžete odcházet, ale... no, ráda bych se převlékla, tak jestli mě přitom nechcete sledovat...“ Má slova zapůsobila. Bruce zrudl a s pohledem k zemi si upravil brýle.

„Ach, jistě... Jen se převlékni, Stark mě stejně za 5 minut přijde vystřídat, za tu dobu se nic nestane.“ Rychlým krokem vyšel ze dveří a když se za ním zavřely, neodpustila jsem si úsměv. Nic se nestane? Sleduj.

Ze skříně jsem si vytáhla připravenou bundu, kterou jsem si ihned nasadila. Do kapsy jsem si pak nacpala mobil a sluchátka – podle signálu z telefonu mě mohl S.H.I.E.L.D. vypátrat a sluchátka.... no, kdybych se náhodou s Lokim nudila, ne že by to reálně hrozilo. Musela jsem se sama sobě zasmát. Přešla jsem k oknu, které jsem otevřela a vytvořila z něj ledové schody až k zemi. Než jsem však na ně vstoupila, pohled mi spočinul na psacím stole, na kterém ležel kus papíru a tužka. Skousla jsem si rty. Oni si zasloužili znát pravdu, vědět, že jsem odešla dobrovolně a že mě Loki neunesl. Musela jsem jim vysvětlit, proč jsem to udělala. Jinak by mě mohli navždy nenávidět...

Sedla jsem si na židli a rychle naškrábala vzkaz pro Starka. Ruka se mi třásla, ale nakonec jsem to zvládla. A právě včas, protože jsem zaslechla kroky na schodech, jak šel Tony plnit svou ochranářskou povinnost. Vrhla jsem se k oknu a v rychlosti seběhla schody. Se slzami v očích jsem se brzy ztratila v lesním porostu. Loki, už jdu...