CZ | Secret Powers | Avengers FF | ✓

Secret Powers - Devátá část

 Ahojte! :) Tak opět přidávám další díl... přiznám se, že tento měl být opravdu dlouhý, ale nakonec jsem se rozhodla ho rozdělit na půlku a přidat ho takhle... no alespoň mám o další kapitolku navíc. :D Vím, že vás to asi štve, ale nepřidávám ty díly s tak velkým časovým odstupem, aby to bylo nějak rapidní, ne? :) Taky bych mohla přidávat jeden díl/týden. :D No ok, ok... nebudu vás trápit! Děkuji za vaše ohlasy a pokud se vám bude i dnešní část tolik líbit, budu vděčná za komentáře i vote. :3 Have fun!

Zamířila jsem si to do svého pokoje, ale ani jsem nestihla dojít ke schodům, než jsem si uvědomila že tam vlastně nastala taková drobná doba ledová a nebylo by moc příjemné v tom spát. Nakonec jsem tedy zůstala v obývacím pokoji, tam jsem se položila na gauč a také jsem brzy usnula. Ještě jsem z polospánku ucítila, jak mě Tony – předpokládám, že to byl on – přikryl dekou, aby mi nebyla zima. Brzy poté jsem se odporoučela do říše snů.

 Ráno jsem vstala nezvykle pozdě, alespoň na mě, protože obvykle jsem byla spíše ranní ptáče než nějaký velký spáč. Na druhou stranu jsem se alespoň konečně pořádně prospala a to bez nočních můr... teda, abych upřímně řekla, nebyla to tak úplně pravda, protože jsem si zřetelně pamatovala dvě krásné, avšak zlověstné smaragdové oči, které mě spokojeně sledovaly ze stínů.

 Zavrtěla jsem hlavou, vstala a vydala se do vyššího patra a ihned si to zamířila do svého pokoje. Jarvis ho už evidentně rozmrazil, což bylo dobře. Otevřela jsem dveře skříně a narychlo si vybrala nějaké oblečení – černé legíny, vínově červený top na ramínka a kolem krku přívěšek s nápisem 'love'. Vlasy jsem si důkladně rozčesala a nechala si je rozpuštěné; tak jsem se cítila mnohem volnější. S pohledem do zrcadla jsem sebou mírně trhla, protože mé zelené oči mi až podezřele připomínaly ty dva smaragdy ze snu. Kručení v břiše mi připomnělo, že nemám čas nad tím přemýšlet.

 Vydala jsem se po schodech opět dolů a ihned mě do nosu praštila lákavá vůně vajíček, slaniny a toastů. Ještě než jsem vstoupila, opět jsem se trochu poupravila. Stále jsem byla velmi vděčná za minulý den. Jakmile jsem vstoupila, Tony vzhlédl a koutky jeho úst mu nedočkavě zacukaly. Vesele jsem ho pozdravila a on se zářivě usmál.

 „Dobré ráno! Máš hlad? Ta vajíčka jsou výborná, dej si.“ S drobným přikývnutím jsem se šla posadit naproti. Hladově jsem se pustila do voňavých toastů a snažila se vcelku úspěšně ignorovat fakt, že mě Tony celou dobu pozoroval s pobaveným výrazem.

 Po jídle jsem se zvedla a začala automaticky uklízet nádobí. Stark se trochu překvapeně zamračil.

 „Nemusíš to dělat, já mám na to stroje.“ Položila jsem talíře na linku a otočila se. Pozvedla jsem obočí a se sakrastickým tónem odpověděla:
„Jistě, ty máš stroje na všechno.“ Kousla jsem se do rtů a nadechla se k otázce, která se mi honila hlavou už delší dobu, ale na poslední chvíli jsem se zarazila a zavrtěla hlavou. K mé smůle si toho Tony stihl všimnou.

 „Co?“ Zeptal se. Já k němu stočila zrak a napodobila zmatený výraz.

 „Co?“ Zopakovala jsem a předstírala, že netuším o čem to mluví. On se zamračil.

 „No co?! … Co jsi chtěla říct?“ Vzdychla jsem a opět zavrtěla hlavou.

 „Ale nic.“ Stark frustrovaně zaklepal prsty o kuchyňskou linku.

 „Mluv.“ Naléhal. Měla jsem co dělat, abych nevyprskla smíchy. Nakonec jsem se nad ním slitovala, stejně to bylo jedno.

 „Jen jsem se chtěla zeptat, jestli máš dnes nějaké plány.“ Tony vstal a provokativně se pousmál.

 „Ty máš snad nějaký nápad?“ Zeptal se sladce a já si skousla rty.

 „No, chtěla jsem trénovat své schopnosti, ale napadlo mě, že bych ti mohla ublížit, kdybych tě teď požádala o pomoc takže... proto jsem nic neřekla.“ Slovo, které by popsalo Tonyho obličej po tom, co jsem mu řekla pravdu, snad ani neexistovalo. Pozvedl hlavu a pousmál se.

 „Ublížit? Mně?! Sraz za deset minut za domem!“ S pootevřenou pusou jsem sledovala jak se rychle rozběhl do své dílny a nedokázala jsem vydat jedinou hlásku. Netušila jsem, co měl v plánu, ale muselo to stát za to....