CZ | Secret Powers | Avengers FF | ✓

Secret Powers - Sedmnáctá část

 Ahojte! :) Tady je další díl... díky za vaše úžasné reakce! :3 Love you, guys. Až se dostanete k té písničce, kterou si bude Jessica pouštět, pusťte si ji taky - je přiložená k tomuhle textu. :) Opravdu doporučuju, aby jste se do toho dokázali pořádně vžít. :) Jinak jedná se o Demi Lovato - Nightingale. :) Tak enjoy!

Vylétla jsem do sedu a zalapala po dechu. V duchu jsem proklínala Lokiho za to, co mi to pořád dělá. Netušila jsem, o čem to mluvil, ale snad to brzy zjistím. Protřela jsem si oči a zadívala se na digitální hodiny vedle postele – byly čtyři hodiny ráno. Vzdychla jsem, teď už dozajista neusnu.

 Pomalu jsem si to zamířila ven z pokoje a po schodech dolů. Musela jsem si dávat pozor a nedělat žádný zbytečný hluk, protože v obývacím pokoji všichni ostatní spali a nerada bych někoho z nich vzbudila. Proplížila jsem se až ven za dům, v ruce svírala mobilní telefon. Došla jsem až k okraji útesu, zadívala se dolů a vzdychla.

 Ihned jsem zapla mobil, čímž mě oslnilo prudké světlo. S přimhouřenýma očima jsem našla složku 'sounds' a v ní bylo to, co jsem hledala. Jedna z nejhezčích písniček, jaké jsem kdy slyšela... a jejíž slova se tak neuvěřitelně podobala na to, co jsem teď cítila. Pustila jsem ji, dostatečně nahlas, aby byla pořádně slyšet, ale zároveň, abych nevzbudila Avengers. Posadila jsem se do trávy a vzhlédla ke hvězdám, než jsem se zhluboka oddala tónům písně.

I can't sleep tonight
Wide awake and so confused
Everything's in line, but I am bruised
I need a voice to echo
I need a light to take me home
I kinda need a hero, is it you?

(zlehka jsem stočila pohled k domu a v myšlenkách se vracela k Tonymu)

 I never see the forest for the trees

('Lokiho' les?!)
I could really use your melody
Baby I'm a little blind
I think it's time for you to find me

Can you be my nightingale?
Sing to me I know you're there

 (Tušila jsem, že mě Loki celou dobu sleduje, i teď...)
You could be my sanity
Bring me peace sing me to sleep
Say you'll be my nightingale

Somebody speak to me
Cause I'm feeling like hell
Need you to answer me, I'm overwhelmed
I need a voice to echo
I need a light to take me home
I need a star to follow, I don't know
I never see the forest for the trees
I could really use your melody
Baby I'm a little blind
I think it's time for you to find me

Can you be my nightingale?
Sing to me I know you're there
You could be my sanity
Bring me peace sing me to sleep
Say you'll be my nightingale
I don't know what I'd do without you

 (Myšlenky se stočí zpět k Tonymu)
Your words are like a whisper, come through
As long as you're with me here tonight, I'm good

Can you be my nightingale?
Feel so close I know you're there
Nightingale
Sing to me I know you're there
Cause baby you're my sanity
You bring me peace, sing me to sleep
Say you'll be my nightingale

Ve stejnou chvíli (z pohledu Tonyho):

 Nemohl jsem spát a tak jsem se šel projít na čerstvý vzduch. Třeštila mě hlava, vůbec jsem si nedokázal vzpomenout, co se včera stalo. Všechno bylo tak mlhavé...

 Seděl jsem před domem, hlavu skloněnou v dlaních a snažil se zhluboka dýchat.

 Pak jsem to zaslechl – okolím se rozezněly tóny nějaké písně. Zmateně jsem se rozhlédl, ale vypadalo to, že zvuk pochází zpoza domu. Pomalu jsem se zvedl a podél zdi se začal plížit dozadu. A najednou jsem ji spatřil – Jessica seděla v trávě, v ruce svírala dotykový telefon (velmi primitivní technologii, minimálně oproti mým vlastním vynálezům) a očima pátrala po obloze. Chtěl jsem jít za ní a zeptat se, co tu dělá v tuhle brzkou hodinu, ale něco mě zastavilo. Možná to bylo proto, že něco na dívčině gestu působilo nešťastně, až žalostně, ale upřímně, nebyl to jediný důvod. Spíš to bylo něco podvědomého, prostě jsem věděl, že bych tam teď neměl chodit.

 Po chvíli jsem se vrátil zpět do domu a okamžitě si to zamířil do postele – kvůli nečekanému pocitu viny se mi však dlouho nedařilo usnout. Zajímalo mě jen jediné. Co se to zatraceně včera stalo?!

 Z pohledu Jessicy:

 O necelou hodinu později jsem se vrátila do postele – před tím jsem jen ležela v trávě a pozorovala hvězdy. Kéž by se čas zastavil a já tam mohla zůstat navěky. Během přemýšlení jsem došla k názoru, že se ráno musím Tonymu omluvit. Alespoň to jsem mu dlužila. A snad i vysvětlení?

 Jakmile jsem dalšího rána vstala a převlékla se, s tlukoucím srdcem jsem se vydala ze schodů dolů. V obývacím pokoji byla zapnutá televize, před kterou seděli Banner a Barton a bez nějakého většího zájmu ji sledovali. Neutrálně jsem je pozdravila a pokračovala dál do kuchyně. Podle očekávání tam byl Rogers a společně s ním i Stark. Zarazila jsem se ve dveřích a oba muži vzhlédli. Polkla jsem.

 „Dobré ráno." Pozdravil Tony nejistě – ve vzduchu visela až hmatatelná napjatá atmosféra.

 Sklonila jsem hlavu, zastrčila si pramen vlasů za ucho, odkašlala si a o krok přistoupila.

 „Uhm... Tony... já bych se chtěla... uhm, no, tedy, omluvit za ten včerejšek." Vykoktala jsem a skousla si rty. Stark zmateně stáhl obočí a prohrábl si vlasy.

 „Včerejšek? Vůbec nic si nepamatuju. Musel jsem být hodně nalitej, co?" zeptal se žertovně, ale když viděl můj výraz, úsměv mu ztuhl na rtech. Jeho otázku jsem ignorovala, místo toho jsem si vyměnila rychlý pohled s Rogersem a pootevřela pusu.

 „Moment... ty si nic... nepamatuješ?!"