CZ | Secret Powers | Avengers FF | ✓

Secret Powers - Třicátá část

Ahojte! :) Tak tu máme třicítku... páni, to už jsme opravdu pěkně pokročili. :') Nebýt vaší podpory, nikdy bych se k takovému číslu nedostala, děkuji. :) Jakožto takovou "jubilejní" část ji přidávám nejen o den dříve (než poslední dobou), ale také je mnohem delší než obyčejné díly, takže doufám, že budete rádi. :3 Dnes se vám tu odhalí velice podstatná část příběhu, snažila jsem se to všechno vymyslet, aby to dávalo smysl, tak snad se mi to jakž takž podařilo. :) Jinak budu ráda za komentáře a votes... enjoy! ♥

„Chyť mě za ruce." Řekl Loki a já neochotně poslechla. Ruce se mi třásly a když jsme se dotkli a naše kůže zmodrala, jen jeho pevný stisk mi zabránil neucuknout.

„Zavři oči." Nemohla jsem uvěřit, že to dělám. Cítila jsem se naprosto rozpolcená. Jakoby mozek říkal: nedělej to! Ale srdce říkalo pravý opak. Koho poslechnout? Nemám toho nechat, dokud není pozdě?

„Teď opakuj po mě: Kábra-soló-makůnado-leslé-vo-kó." Bylo to neuvěřitelně zvláštní. Nechápala jsem, co to má být, ale přesto jsem začala slova opakovat.

„Kábra-soló-makůnado-" Najednou Loki zprudka vyprskl smíchy a já bleskurychle otevřela oči. „Co?!"

Mladý princ o krok couvl a smál se z plných plic... vážně se smál?! Byla jsem zmatená. Netušila jsem kvůli čemu se směje... a hlavně proč! Vždycky jsem si myslela, že je Loki padouch, ale tohle mě vyvádělo z míry. Zadívala jsem se mu do očí a pak mi to došlo.

„Děláš si ze mě blázny, že jo?!" Loki se přestal smát, ale nedokázal ovládnout koutky svých úst, které stále neposlušně cukaly a stáčely se do úsměvu.

„Jen mě zajímalo, jestli to vážně budeš opakovat." Zamumlal.

„Ty idiote!" prudce jsem ho praštila do ramene. Čekala jsem, že se naštve, ale to se nestalo. Jenom se uculil a jemně si místo, kam jsem ho trefila, promnul. Na chvíli jsem se zarazila. Tohle přece nemohl být ten stejný Loki, který chtěl ublížit mým přátelům... ten, který napadl New York a zabíjel nevinné lidi. To nemohla být ta stejná osoba. Na chvíli mě přepadl *brother and sister moment* a já byla skoro až ráda, že jsem tu teď byla s ním.

Ve vteřině jsem si však vzpomněla na to, proč tu jsme a sama pro sebe jsem si zavrtěla hlavou, abych na to už nezapomínala.

„Nech těch blbostí, ať to stihneme ještě dnes." Loki se konečně uklidnil a souhlasně přikývl. Chytl mě za pravou ruku a naše prsty se propletly. Já se přitom zachvěla, čistě z principu.

„Zavři oči, mysli na chlad ve svém srdci, nech ho ať tě ovládne... pak vyslov tato slova — tentokrát už doopravdy — Kao terdis de la vu, mordas ti suao."

„Co to znamená?" zašeptala jsem.

„Ve vašem jazyce by se to přeložilo jako: Síla je ukrytá v srdci, uvolní ji jen smrt." 

"Smrt?" trhla jsem sebou.

"Je to jenom metafora. Budeš v pořádku, slibuji," letmo se dotklo mého ramene. Chvíli jsem na něj pochybovačně hleděla, ale nepřišlo mi, že by lhal. Nakonec jsem tedy váhavě přikývla a zavřela oči. Cítila jsem nekonečnou zimu uvnitř sebe a nechala jsem se jí pohltit.

„Kao terdis de la vu, mordas ti suao..."

Naše ruce se rozzářily prudkým modrým světlem, mé vlasy začaly vlát ve větru a oba jsme se vznesli do vzduchu. Zalapala jsem po dechu, ale nedokázala jsem Lokiho pustit. Jakoby mi to kouzlo v tom bránilo. Zatočila se mi hlava.

Najednou všechno ustalo a mě obklopila temnota. Všechno zmizelo, byla jsem tam jen já, zahalená nekonečnou prázdnotou. Tak sama...

V tu chvíli se odněkud ozval slabý dětský pláč. Byla jsem nucena ho následovat. A pak se noc změnila v den. Ocitla jsem se na rozsáhlých ledových pláních a nebylo těžké si domyslet, že to byl Jötunheim. Byla tohle skutečnost? Následovala jsem dětský hlásek. Běžela jsem a bylo to stále silnější... a pak jsem je spatřila. Za velkým kamenem se krčila mladá žena, oblečení měla potrhané a havraní vlasy rozcuchané, kruhy pod očima a samotné oči plné slz. V rukou držela malou holčičku. Žena byla promrzlá na kost, ale dítě nevypadalo, jakoby mu byla zima. Spíše naopak.