CZ | Secret Powers | Avengers FF | ✓

Secret Powers - Třicátá první část

Ahojte! Moc se vám omlouvám, že jsem tak dlouho nedala další díl, ale vůbec jsem teď neměla čas... takže promiňte. :) Jinak dneska jsem byla v kině na Avengers: Age of Ultron a naprosto boží! Donutilo mě to mít některé členy o něco raději. :) A to se teď týká především Bartona, kterého jsem před tím... ne že neměla ráda, ale moc jsem toho o něm nevěděla a nelíbilo se mi, že se skoro vůbec neusmívá. :D Což se teď tak nějak změnilo, navíc, to co jsem se dozvěděla o jeho soukromém životě mě zatraceně šokovalo. :) Nečekala jsem to... ale nebudu vám nic spoilerovat, protože to určitě ještě někdo z vás neviděl. :) No nic, enjoy! :) Snad se vám bude dnešní díl líbit. :)

Když jsem konečně dorazila k hradu, už se začínalo stmívat. Tušila jsem, že nemám moc času, než mě půjde Thor hledat a tak jsem musela spěchat.

Držela jsem se Lokiho rady, jak najít věznici a skutečně - brzy jsem dorazila na místo. Měla jsem trochu obavy, aby mě stráže pustily, ale nedělalo jim to žádný problém. Jeden z nich se na mě dokonce pousmál. Divné.

Pomalu jsem šla chodbou, očima přitom kontrolovala každou celu. Nebyly zde mříže jako na Zemi, ale spíše nějaký druh energického pole, přičemž jsem předpokládala, že kdo se ho dotkne, bude to bolet. Na chvíli jsem si představila, že se energie vypne a všichni vězni se na mě sesypou... přeběhl mi mráz po zádech.

Najednou se můj pohled střetl s jedním z vězňů. Stál v cele, která byla oddělená od ostatních, zády se opíral o stěnu a ruce měl zkřížené na hrudi. Jeho vlasy, stříbrné jako měsíční svit, byly dlouhé k ramenům a trochu rozcuchané. Na mramorově bílé tváři mu pohrával drzý úsměv a pronikavě mě sledoval krásnýma, safírovýma očima. Vypadal mladě, ne o moc starší než Thor nebo Loki. Celkově byl velmi pohledný, ale svým způsobem i děsivý. Srdce se mi prudce rozbušilo a něco mě přinutilo sklonit zrak a zrychlit. Celá jsem byla rozklepaná.

Na konec už zbývala jen jediná cela. Zhluboka jsem se nadechla a přistoupila. Pak jsem ji spatřila - bylo to ona, žena z mé vize. Má matka...

Jakmile mě zaznamenala vzhlédla a černé, rozcuchané vlasy jí spadly do čela. Přešla až téměř k energické cele a zadívala se mi do očí.

„Jessico?" zašeptala a já nevěděla co říct. Do očí se mi vehnaly slzy.

„M-mami?" Nyní slzy vyhrkly i jí a já se šťastně usmála.

„Jsi tak krásná... Je mi líto, že jsem nemohla být s tebou, během tvého dospívání. Ale obětovala jsem vše pro to, aby ses odsud dostala pryč, co tu děláš? Není zde bezpečno." Rychle jsem si otřela slzy a zhluboka se nadechla.

„Uhm... to je dlouhý příběh. Ale to je teď vedlejší. Odin chce, abych si vzala Thora."

„To mě mohlo napadnout. A uděláš to?" Zavrtěla jsem hlavou.

„Ne... to nemůžu. Podívej mami, dostanu tě odsud a společně se vrátíme na Zemi, dobře?" Natáhla jsem ruku před sebe, abych s použitím své nově nabité magie zničila energickou bariéru, ale máma mě zarazila.

„Ne, zlatíčko, kouzla na to nefungují. Ten čaroděj támhle to už zkoušel." Ukázala někam za mě, směrem odkud jsem přišla, a já se otočila. Ztuhla jsem při zjištění, že ukazuje na toho stříbrnovlasého mladíka. Uchechtla jsem se a otočila se zpět.

„Čaroděj? Jasně, tím se to všechno vysvětluje. Fajn, jak tě dostanu pryč?" Ona však zavrtěla hlavou a o krok přistoupila.

„Ne, zlato... nech mě tady a uteč, dokud je čas. Sama mě odsud nikdy nedostaneš." O krok jsem couvla a usmála se.

„Pak se pro tebe vrátím s posilou. Jednoho dne, to ti slibuji. Na Zemi mám... mocné přátelé, určitě mi pomůžou." Žena vzdychla a usmála se. Pak sklonila zrak.

„Měla bys jít, než tě tady Odin najde. Pak už nedokážeš utéct. Jdi, dokud je čas. Prosím." Zkousla jsem si rty a vzdychla.

„Sbohem. Vrátím se. Mám tě ráda, mami."

„Sbohem, zlatíčko. Taky tě mám ráda. Navždy." Otočila jsem se k odchodu a snažila se, aby mi opět nevyhrkly slzy. Ušla jsem však jen několik kroků, když v tu chvíli se z jedné z cel ozval pomalý, skoro až výsměšný potlesk.

„Krásný proslov, velmi dojemné..." Ozval se hluboký, medový hlas a já se otočila. V tu chvíli jsem ztuhla - byl to ten čaroděj. Odfrkla jsem si a zamračila se.

„Co se do toho pleteš? Není to tvoje věc." Mladík se zasmál a přešel blíže.

„Ach, ale ne, je to má věc. Všechno, co se tady děje, je má věc." Přišel mi strašně nesnesitelnej. Stačila jediná věta a já už z něj šílela.

„Kdo vůbec jsi?! A neříkej, že čaroděj, to už vím taky." Založila jsem si ruce na hrudi a pozvedla hlavu.

„Máš pravdu, kde jsou mé způsoby?" O krok ustoupil a předvedl letmou poklonu. „Braedon, jméno mé." Oslnivě se usmál, ale přišlo mi, že je to maska.

„Já jsem-" Přerušil mě, než jsem stihla domluvit.

„-Jessica, dcera Laufeye. Velice mě těší." Zalapala jsem po dechu.

„Jak jsi-?!" Čaroděj se zasmál.

„Vím všechno, jsem všude. Co na to říct?" Trochu jsem se zamračila a couvla.

„Ta představa se mi nezamlouvá, ale jak chceš. Proč-proč tu vlastně jsi? Co jsi provedl?" Braedon se hořce zasmál.

„Narodil jsem se." Pootevřela jsem ústa.

„Tomu nerozumím."

„Heh, samozřejmě že ne. Ten váš král se mě bojí, proto jsem tady. Nic jsem neprovedl až na pár... kousků. Myslím." Rozhodila jsem rukama a sarkasticky se zasmála.

„Pár kousků? Jasně, teď mi to dává smysl. Teď mě omluv, ale já už musím jít." Začínala jsem být z toho čaroděje dost nervózní, takže jsem se rychle otočila k odchodu.

„Ještě se uvidíme, princezničko." Zavolal za mnou sladkým hláskem a já potlačila nutkání otočit se a odseknout. Arogantní idiot...

Ze dveří věznice jsem skoro vyběhla. V tu chvíli jsem však naplno vrazila do něčí hrudi, o krok klopýtla a zadívala se dotyčnému do očí. V tu chvíli jsem se zarazila a zalapala po dechu.

„Co tu děláš, Jessico?"

„Thore?!"