City Alfy

Označit?

Jess

Víkend byl skvělý, ale na můj vkus moc přehnaný. Teď už jedeme domů.

Leovi skoro každou půl hodinu někdo volal, a když jsem mu řekla ať klidně jede domů, že večer přijedeme, tak mě odbyl, že ne.

Že odjedeme až všichni spolu. Že by se stejnak beze mě nemohl soustředit na práci. Takže to k ničemu není. 

Od nedělního rána to tady žije, tak jak jsem to tu ještě neviděla.

O půl osmé mě vytáhly z postele vizážisté. Nevím proč se tak spěchá vždyť ta oslava začíná až ve čtyři odpoledne.

Až byli se svojí prací spokojeni tak jsem měla až do půl čtvrté volno. Využiji toho a jdu se podívat na zahradu. Vše vypadá skvěle.

Dávám si pozor, abych nepotkala Lea. Nechci na něj křičet takže se mu raději vyhejbám.

Za chvíli si mě odchytí Viki.
"Tak co na to říkáš?"

Takhle velký úsměv jsem na její tváři snad ještě neviděla, je na svoji práci velmi pyšná. A mě nezbývá nic jiného než jí to pochválit.

"Vypadá to skvěle....ale já žádnou oslavu nepotřebuji, a nebo když musí být, tak ne tak velkou."

"V klidu, tohle není až tak velký. A za další to všechno financuje Leo, takže můžeme rozhazovat neomezeně."

Dean který k nám zrovna přicházel jí vlepí jemný pohlavek.
"Nedal ti neomezený rozpočet, jenom jsi ho už překročila dřív než jsi se dostala k občerstvení."

Viki se hned začne rozčilovat, ne proto, co řekl, ale kvůli tomu proč jí dal pohlavek.

Ale nechá toho, jakmile si jí vizážisté zavolají, že je na řadě.

Leo

Musím to s někým probrat. Tak si počkám před pokojem který si zabrali vizážisté, na Viki.

Jakmile vyjde, chytnu jí za ruku a stáhnu do vedlejší místnosti.

Ještě když jsem na Viki čekal tak jsem si ověřil, že je ten pokoj prázdný. Nepotřebuji, aby to někdo slyšel, alespoň ještě teď ne.

"Auuu, dávej pozor, zničíš mi účes."
"Viki potřebuji s tebou mluvit o dnešku."

Mezitím co jsem mluvil si kontrolovala účes. Jakmile jsem to dořekl stuhla.

"Dean ti říkal něco o rozpočtu?"
" Ne, měl by?" Oddechne si. "Je mi jasné, že jsi limit už dávno překročila."

Řeknu to jako kdyby to bylo úplně normální, a ono to už normální je.

"Tak co chceš?"
"Nemůžu to udělat...nemůžu jí označit." Po chvíli přemýšlení jí dojde na co narážím.
"Ajo, na to jsem úplně zapomněla."

"Není na to připravena. Na tady tyhle věci je dosti citlivá."

Viki má více stránek osobnosti. A teď přepnula na milují, starostlivou sestru. A to je přesně to co potřebuji.

"Ale jedině tak jí ochráníš před Noahem." Vše říká s pochopením v hlase.

Mé nohy neunesou tíhu mého těle s litry slz které se derou na povrch proto se sesunou na zem.

Viki si klekne a přitáhne si mě do obětí, které jí velmi rád oplatím a taky ho potřebuji.

"Tak...tak" snaží se něco rychle vymyslet. "Tak jí řekni, že je to poslední rituál k přijetí do smečky"