City Alfy

Mučení

Leo

'POMOC!!' zazní mi v hlavě. Na nic nečekám sbalím si věci, omluvím se lidem k kontroly, že musím okamžitě odejít a ať mi pošlou e-mail s věcmi co jsme nestihli. A běžím k autu.

Pokud se něco stalo Jessie, tak si můžou Dean a Viki rovnou jít kopat hrob.

Valím jak o život. Je mi jedno jestli mi přijdou nějaké pokuty, hlavní je, aby byla Jessie v pořádku.

Pro moje neštěstí vjedu do dost husté kolony, a když chci vycouvat tak to nejde, protože za mnou zastavují další auta. Začnu mlátit do volantu.

Zastavím se v půli pohybu, když mě něco napadne. Rychle se spojím s hlídkou a zeptám se kde jsou.

Naštěstí jsou blízko takže jsem jednoho zaměstnal, aby šel vzít auto místo mě, a já se mohl dostat dom lesem.

Na nic nečekám a rozběhnu se do lesa. Hned se na kraji lesa proměním, a běžím jak o život, směr domov.

Tam najdu Deana jak stojí před Vikiinou ordinace. Hned se ho začnu vyptávat, protože nejdřív jsem šel do našeho pokoje a tam Jessie nebyla.

"Deane kde je Jessie?" Hned se začal zakoktávat.
"Nooo umm víííš-šla s Viki na procházku."

"Vždyť nemůže chodit. Přestaň si ze mě dělat blázny a řekni mi kde je Jessie." V mím hlase se dá cítit strach i starost.

"Fajn, fajn, je na operačním sále." Ustoupím o dva kroky dozadu "co..cože?"
"Nevím jak, ale nějak se ti do pokoje dostala Ketrin a začala  škrtit Jessie, aby jí zabila a ona mohla být luna."

"A kde jste mezitím byli vy, že jste si ničeho nevšimli?" Dostanu vztek a to ze dvou důvodů.

První, že se nějak dostala ven Ketrin.

A ten druhej je, proč si ničeho nevšimli, a nechali to zajít tak daleko.

Vezmu ho za triko. Ikdyž se to snaží skrýt tak se dalo vidět, že se nad tou myšlenkou pousmál. Hned mi to bylo jasné, mohlo mi to dojít i podle toho, že stále není poupraven.

Nemá cenu se rozčilovat. Pustím ho. Po hodině vyjde Viki a podle jejího obličeje soudím, že je to špatné.

Aniž, aby se na nás podívala tak začne mluvit.
"Ta kost je úplně rozdrcená. Prozatím jsem jí to nějak spravila. Ale...ale vůbec nevím, jestli bude ještě někdy normálně chodit."

Byl to pro mě šok. Musel jsem se posadit. Viki si ke mně klekne a snaží se mě utěšit.
"Ale neboj, pozvala jsem na zítra tým odborníků, kteří se jí pokusí pomoct, a taky rozhodnou jestli bude ještě někdy normálně chodit."

Přikývnu.
"Řadí se mezi nejlepší doktory světa, takže věřím, že jí pomůžou...Deane nechcete se jít s Leem trochu proběhnout a pročistit si hlavu?"

"A nechceš jít se mnou ty, Viki?" Podívám se na ní zoufalým pohledem.

"Ráda bych šla, ale musím tu zůstat, kdyby měla pooperační následky." Přikývnu. 

Dean se mě pokoušel rozptýlit všemi možnými způsoby, ale marně. Celou dobu jsem myslel na to, že je to moje chyba. Kdybych se na tu kontrolu vykašlal, a radši zůstal s Jessie, nic z toho, se nemuselo stát. Viki vrátila Jessie do našeho pokoje.

Z procházky se vrátím až se stmíváním. Lehnu si k ní a ona se ke mě přitulí. Obejmu jí, ale usnout nemohu. Potřebuji si na někom vybít vztek. A už vím na kom si ten vztek vybiji.