Odpověď

340 21 2
                                    

Leo

Párkrát zamrkám a v hlavě si to ještě jednou přehraji, pomaleji, abych tomu vůbec rozuměl.

Až pochopím, na co se mě chce zeptat, pousměji se. Tak tohle mého andílka celý den trápí. Vezmu jí za ruku.
"Pojď, něco ti ukážu."

Ona se nechápavě nechá vodit.
"Můžeš mi prosím odpovědět." Zeptá se, když už jí pět minut vedu beze slova.
"Ne, protože si odpovíš sama."

Najednou zastavím, protože si uvědomím, že jí jenom prospěje, když se přemění z dobrovolné vůle.

"Dál půjdeme jako vlci" ignoruji její protesty a začnu se vysvlékat. Když už tam stojím jenom ve spodním prádle pochopí, že protestovat je úplně zbytečné.

"Občas tě vážně nenávidím, za to jak jsi tvrdohlavej."
" A nejsem jedinej" to už oba dva tam stojíme jenom ve spodním prádle.

Na tenhle pohled bych se vydržel koukat až do svítání, ale musíme jít dál.

Proměním se první a ona hned za mnou.
'Bolí to ještě?' dá se poznat starost v mím hlase.

'Ne už je to mnohem lepší, dá se to přirovnat k píchnutí o trn růže.'
'To rád slyším a teď pojď.' Rozeběhnu se k napajedlu a ona běží hned za mnou.

Už z dálky vidím, že je tam jedna laň, geniální. Zastavím za velkým a tlustým stromem, tak aby nás neviděla.

'Vidíš tamhle tu laň' přikývne. 'Tu teď ty, NE Tyrkys zabiješ.' Podívá se na mě vyděšeně.

'Ale...ale já to neumím, vůbec nevím co mám dělat.'
'To stejný co včera Tyrkys.'

'Nemůžu jí nechat ještě tuhle, slibuji, že zabiju příští.'
'Ne, miláčku nevymlouvej se z toho, nic na tom není. Z tohohle místa neodejdem, než to neuděláš, já mám času dost.'

'Tak...tak fajn, ale musíš mi slíbit, že se nebudeš dívat.'
'Neboj se, nebudu se smát' už se otáčí, aby odešla tak na ní ještě zavolám. 'Nech se vést svým vnitřním vlkem.'

Jess

Nevím vůbec jak to myslel, ale dobře. Když to najednou uslyším "PŘIKRČ SE !"

Trochu se leknu, ale udělám to. Ta laň si mě všimne teprve až jsem skoro úplně u ní, začne zhrdat "NEVADÍ, BĚŽ!" Přestanu vnímat okolní svět a zaměřím se jenom na ní, na mojí kořist.

Dostanu jí do kouta, přesně tam kam chci. Úplně cítím jak se mi zúžily zorničky. Už na nic nečekám a skočím po ni, prokousnu jí hrdlo.

Těžce oddechujíc se odtáhnu. Bylo to lehčí než jsem čekala.

Můj vnitřní hlas mého vlčího učitele mě pochválí. "SKVĚLÁ PRÁCE, PŘÍŠTĚ MĚ UŽ NEBUDEŠ POTŘEBOVAT."

Leo

Celou akci jsem zpovzdálí sledoval, vůbec jsem nečekal, že jí to půjde, až tak dobře. Našlapovala jako kdyby byla na zamrzlém rybníku.

Dalo se vidět, že jí úplně její vlčí já pohltilo. Chovala se jako profesionál.

Kdyby sem teď někdo neznámej přišel a uviděl by jí myslel by si, že je to už plně vzdělaná vlčice a né, že je tohle její první lov.

City AlfyWhere stories live. Discover now