City Alfy

Kanada

Leo

Čtyři měsíce utekli, jako voda.Teď sedíme, v letadle do Kanady, na celosvětovou, schůzi alf, která se pořádá jednou za osm let. Pořádají se i menší, každý rok, ale tam je asi jen pět alf, se svýma družkami, tady bude patnáct alf, možná i víc.

Doletíme do Kanady a tam je už připravené auto kterým se dostaneme na místo schůze. Jenže jsme ze sezení v letadle rozlámání, a naši vlci se chtějí proběhnou, tak zavolám Benovi, místnímu alfovi, jestli by mu nevadilo kdybychom tam došli po svých.

On povolil. Řekl, ať jdeme do lesa, a tam se k nám připojí, někdo z jeho hlídky, a doprovodí nás. Poděkuji a vydáme se k lesu.

Když jsme dostatečně daleko od civilizace, přeměníme se, a rozejdeme se po polní cestě. Jdeme asi tak pět minut, když před nás skočí mladý vlk.

'Alfa měsíční smečky.'
'to jsem já'
'Prosím následujte mě.' a vydá se poklusem pryč, a my hned za ním.

Už se stmívá, tak musíme zpomalit. Jdeme po rovince když do něčeho šlápneme, a ono nám to zaklapne packu.

Čím víc se chceme z toho dostat, tím víc, se to zarývá do packy, a tak to po dvaceti minutách vzdáme.

Napadl mě způsob, jak se z toho dostat, hlasitě zavyji, snad to někdo uslyší, a půjde nám na pomoc.
'Omlouvám se, měl jsem jít jinudy. Tohle se tu ještě nestalo, aby v naším lesích, byli pytláci.'
'To nevadí, za chvíli nás budou hledat.'

Už pomalu svítá, a furt tu ležíme s těmi věcmi na nohách.
'Nejde se ti spojit s vaším alfou?' zeptám se toho kluka.
'Ne, nejde, jde se mi spojit jenom s Betou, a ten mě už několikrát odmítl, ať ho neotravuji, že má důležitější věci na práci.'

'To je vždy na tebe takovíhle?'
'Ano, nevím proč mě nemá rád, a taky nevím proč když se chci spojit s alfou přesměruje mě to na něj'

Už je odpoledne, a my tu furt trčíme hladoví, bez vody, když v tom uslyšíme motor auta, a v něm lidi.
"Ale, ale to jsou krásní vlčci." Promluví první.
"Podívej na tu kožešinu" řekne druhý.

Instinktivně začneme vrčet, normálně bychom na ně skočili, a roztrhali je, jenže jsme hlavoví a žízniví. V rychlosti omráčí toho kluka, a on se skácí na zem, takhle to udělá se všemi a při vědomí zbydu jenom já.

"Neboj, bude to jenom chvilička" ten druhý člověk zatím otvírá pasti, a nosí jejich těla do auta. Zachráním je později, teď je důležité, abych zůstal při vědomí, kousnu ho do nohy, ruky, a napiji se trochu jeho krve, byla hnusná, ale lepší než nic.

Z dálky jsem ucítil nějakou holku, ale ta teď není středem mojí pozornosti.
"toho posledního takhle nevezmeme musíme se vrátit pro uspávadlo a stejnak teď by už nebyl kam dát. Pojď vrátíme se pro něj později." a odjedou, ta holka zatím zmizela, dobře jí tak.

Všimnu si nedaleko klíčku které mu nejspíš vypadli z kapsy. Zkusím se pro ně natáhnout, ale nedostanu na ně. Zkusím se proměnit, protože v lidské podobě mám delší ruku, proměňuji se, ale musím zase zpátky, protože i noha se mění a mě ta past drtí kosti.

'Co jsme to za alfu, že mě porazí nějaká debilní past, a stejnak kde jsou ostatní? To si nevšimli, že jim na té schůzi chybím' zanadávám. Dark nic neřekne a leží dál.

Je asi tak půl čtvrtý ráno když uslyším kroky
'to těm pytlákům nestačilo? fajn, teď je už zabiji' naseru se.

Z křoví vyjde nějaká holka, a podle pachů je to ta, co tu byla i odpoledne. Vyjde s nastavenými rukama, že přichází v míru.

Trochu se ztiším, ale furt jsem připraven po ní skočit a zabít.
"Neboj se, chci ti jenom pomoct"
'to určitě' řeknu si.

Přiblíží se a pokouší se tu past otevřít. Musel jsem po ní párkrát vyjet zubama, protože místo toho aby ji otevřela, tak mi jí zarývala, víc do packy, mezitím jsem se uklidnil a spolupracoval s ní.

Už to chtěla vzdát. Když mi to došlo, ty klíčky! ukážu na ně hlavou, ona pochopí a otevře mi tu past. Postavím se na nohy, a odkulhám pryč. Otočím se, na ní, jako díky, a vydám se směrem k domu, který mi řekl ten kluk.

Dokulhám k domu, a tam mi nějaká Omega pomůže plus zavolá Bena. Mezitím se s jeho pomocí, dokulhám na ošetřovnu. Tam mi to ošetří, a konečně se vydám do pokoje který tu mám nachystaný.

Lehnu si do postele, a hned na to se sem přiřítí Ben.
"Leonarde, kde jste byli? hledali jsme vás, snad všude, a když jsme u toho, kde jsou ostatní?"
"Nevím kde jsem byl, a ostatní jsou chyceni pytláky."
"Cože! v mém lese, nikdy pytláci nebyli!"
"tak teď je tu máte."
"fajn, odpočiň si, a my se je pokusíme najít"

Spal jsem asi jen tak dvě hodiny, ale co už. Noha se přes noc zlepšila, tak jdu na společnou snídani, kde nám Benova družka, oznámí, že máme jíst bez Bena.

Ben se vrátí, až kolem poledne i s mojí družinou a dost nasranej. Šel jsem za Deanem zeptat se co se s nimi stalo, a on řekl, že je Ben zachránil než si pro ně přijeli kupci.

Odpoledne byla schůze, podle plánu, jenom s tím rozdílem, že měla být včera. Proběhla velmi dobře, i padli narážky typu, ať si začnu hledat družku nebo proč jí ještě nemám, že s ní je smečka silnější.

Když o tom tak mluví, Darkness se taky přihlásí.
'I já by jí chtěl, a moc'. Všichni mají pravdu, i já jí chci mít po svého boku, a u toho jí líbat, objímat, rozmazlovat a hlavně chránit.

Dark mi potvrdí, že to stejné bude dělat i s její vlčicí. Takže je rozhodnuto. Jakmile se vrátíme domů začneme hledat: naši družku, matku našich budoucích dětí a hlavně Lunu smečky.

Dark se rozzáří a vrtí ocesem, jak je spokojený, na čem jsme se shodli.

Pokoušel jsem se jí hledat už dřív, ale nikdy jsem tomu nevěnoval tolik pozornosti.

Během schůze je pauza, využiji toho a jdu za Benem
"Bene mohu na slovíčko" on si stoupl a přešel ke mě.
"Za prvé chci se omluvit za způsobené potíže, kdybychom využili auto které bylo nachystané nemuselo by se to stát a za druh-..."

"Počkej, počkej za tu nepříjemnost bych se měl omluvit, já tobě, že mám hlídku na nic, a neinformovala mě, že tu jsou pytláci. Spíš bych vám měl poděkovat, bez vás bych o nich stále nevěděl."

"Fajn s tímhle se s tebou asi nemá cenu hádat." On sebejistě přikyvne.
"Teď to za druhé, ten kluk který nás měl doprovodit, říkal, že se mu nejde s tebou spojit. Prý ho to vždy přesměruje na vaši Betu a ten ho vždy hnusně odmítne ať neotravuje, že má důležitější věci na práci."

"o tom nic nevím zkusíme se jich zeptat osobně" a přes vlčí komunikaci si je zavolal.

Po chvíli zaklepou na dveře.
"Volal jste nás alfo?"
"ano pojďte dál..."
"no nic, tohle jsi vyřešte mezi sebou, já půjdu za ostatními" řeknu a odejdu.

Když přijdu za ostatními dozvím se mnoho věcí např. jak lépe uhlídat hranice, jak lépe si ohlídat zvěř před pytláky atd. Takhle se to vedlo až do večera, než přišel Ben, a oznámil, že dnešní večeře bude trochu jiným stylem.

"Jako omluvu za to čekání, přijměte moje pozvání na Alfský lov." Mě i Darkonesovi se tenhle nápad líbí i noha je už v pořádku.

Lov jsme si královsky užili pod mojí packou zemřeli 2-divoká prasata a 3-laně.Další den jsme se museli rozloučit a každý se vrátit ke každodenním povinnostem své smečky. Slíbil jsem Benovi, že ho zase brzy navštívím a třeba už i se svojí družkou.