První setkání

701 28 0
                                    

Jess

Konečně dorazíme před hotel a už stojíme před autobusem.
"Tak co tu jen tak stojíte, pojďme dovnitř," pronese tělocvikář, který tu je jako průvodce, který nás povede našimi výlety do přírody.

Rozcházíme se do pokojů, a já mám pokoj s Miou a Emmou, se kterou se moc nebavím, ale nijak mi nevadí. Když vejdeme do pokoje, zarazím se pohledem na veliké okno s balkónem. Zavazadla necháme zavazadly a všechny tři vyběhneme na balkón. S údivem se zadíváme na křišťálově čisté jezero.

Vyhráli jsme pokoj s nejhezčím výhledem, ostatní mají výhled do lesa. Ty dvě už šly vybalovat, ale já si ještě na chvíli sednu do křesla a pozoruji okolní krajinu. 

Už mi tady začíná být zima, tak jdu za nimi, a všimnu si, že Emma má postel hned u balkonu a Mia uprostřed, takže na mě zbyla postel u dveří, ale nijak mi to nevadí. Vybalím si a posadím se za holkami na jednu postel a povídáme si o všem možném. Zjistím, že Emma je super holka, nevím proč jsem se s ní neskamarádila už dříve.

Podívám se na hodiny a zjistím, že už je večeře, tak se zvedneme a jdeme do jídelny. Posadíme se k poslednímu volnému stolu a číšník nám přinese boloňské špagety na uvítanou. Ihned se do nich s chutí pustíme a musím uznat, že jsou výborné.

Vrátíme se do pokoje, vyměníme se v koupelně a převlékneme do pyžam. Převlečené sedíme na postelích a losujeme film, který si pustíme než půjdeme spát. Nakonec vybereme Avengers.

Film skončí a ty dvě už dávno spí, tak se zvednu a jdu zhasnout lampičky mezi postelí. Nejsem tak moc ospalá jako ty dvě, tak jdu na balkon pozorovat noční oblohu.

Nevím kdy, ale podařilo se mi tam usnout. Probudí mě až bolestné vlčí zavití, tak se rychle zvednu z křesílka a rozhlížím se. Co jsem si ale myslela, uvidím jen černý hustý les. Začíná mě být zima, tak se přesunu do postele a tam se mi podaří usnout až do budíku.

Všichni se vzbudíme, protáhneme a já jdu do koupelny opláchnout si obličej, zatímco ony sedí rozespale na postelích. Vrátím se do pokoje pro oblečení a ty dvě jsou už z pyžama převlečené a vystřídají mě v koupelně. Obleču se a než jsou hotové, projedu sociální sítě. Mia si lehne na moji postel.

"Kam si myslíš, že nás učitelé vezmou?" zeptá se.
"Nevím," odpovím a dál se dívám na mobil. Zjistím, že už máme být deset minut na snídani. Ke snídani je švédský stůl a já si vyberu cereálie s mlékem. Zrovna si sedám, když učitelé promluví.

"Doufám, že jste nabrali dostatek energie, protože ji dnes budete potřebovat. Dnes pojedeme 40 km a vezměte si plavky, protože pojedeme k vodopádům. To je prozatím vše. Dobře se najezte a za půl hodiny před hotelem v plné výbavě, abychom mohli hned vyrazit."

Většina třídy se zvedne a začne se chystat, já s holkama nejsem výjimkou. Přijdeme do pokoje a bereme si to nejnutnější. Když uznáme, že máme vše, jdeme do úschovny kol. Všichni už stojíme v plné výbavě před hotelem, učitelé přijdou chvíli po nás a hned vyrážíme.

Jedeme po krásné lesní cestě určené pro cyklisty a mezi stromy vidím jezero, na které máme výhled z hotelu. Po dvou hodinách cesty si všichni chceme dát pauzu, a tak nám učitelé nakonec vyhoví a zastavíme, abychom se napili a vydýchali.

"Tak třído, mohu vás ujistit, že už máme půlku za sebou," prohlásí učitel zvesela.
"To doufám, protože jsme do teď jeli jen do kopce a já už nemám sílu jet tohle ještě jednou," řeknu Mii a ta přikývne, že má stejný názor. Po pěti minutách zase nasedneme na kola a jedeme dál.

Po dalších dvou hodinách cesty zastavíme u krásného vodopádu, který je schovaný v horách. Už teď vím, že ta cesta za to stála. Všichni seskočí z kol, vysvlečou se do plavek a skočí do osvěžující vody. Plaveme, hrajeme si a celý den si to užíváme. Odhadem je asi půl čtvrté, když musíme vylézt z vody, usušit se a nasednout na kola a jet zpátky.

Tentokrát jedeme jinou cestou, prý i kratší cestou. Projíždíme kolem strmého útesu, když v tom uslyšíme křik. Jednomu spolužákovi to uklouzlo a spadl dolů, učitelé mu hned začnou pomáhat. Je mi jasné, že to bude chvíli trvat, tak využiji situace a odskočím si do lesa.

Chci se vrátit zpátky k ostatním, ale v tom uslyším hlasy. Přijdu trochu blíž k velkému balvanu a poslouchám.
"Toho posledního takhle nevezmeme, musíme se vrátit pro uspávadlo a stejně by už teď nebyl kam dát. Pojď, vrátíme se pro něj později," řekne jeden z pytláků.

Až teď si všimnu, že v autě mají naloženo pět vlků a jednoho tady nechali s pastí na noze. Vrátím se k ostatním a Mia hned se začne vyptávat: "Kde jsi byla, myslela jsem, že tě s Emmou budeme muset jít hledat."

"Trochu jsem zabloudila," odpovím koktavě. Nemůžu jí říct, co jsem viděla. Po chvíli se rozjedeme a za půl hodiny už vidíme z dálky hotel. Uklidíme kola a učitelé nám řeknou, že večeře bude za půl hodiny. Takže do té doby máme osobní volno a oni se šli věnovat té holce, co spadla.

Rozhodnu se, že využiji volný čas k dlouhé sprše a převlečení ze spocených hader. Ve sprše si přemítám v hlavě toho chudáka vlka, kterého nemohu dostat z hlavy.

K večeři je nějaká místní specialita. Pak se dohodneme, že si pronajmeme kinosál. Správně, tenhle hotel má i kinosál, a pustíme si něco akčního, co teď vyšlo z kin. Moc filmu nevěnuji pozornost, protože furt myslím na toho chudáčka.

V noci nemohu spát. Když zavřu oči, vidím ho. Převaluji se z boku na bok až do tří hodin ráno. Už to nevydržím. Zvednu se, převleču se do venkovního oblečení a nenápadně vyjdu z hotelu. Jdu ho hledat. Naštěstí to není nijak daleko. Za dvacet minut jsem u toho místa, kde jsme zastavili, a rozejdou se pomocí baterky a paměti hledat, alespoň ten balvan, za kterým jsem se předtím schovala.

Už to chci vzdát, když v tom ho uvidím. Rozběhnu se k balvanu a když ho obejdu, ležící vlk si mě všimne a začne instinktivně vrčet. Položím baterku a nastavím ruce jako znamení, že přicházím v míru. Trochu se ztiší, ale furt je napnutý a připravený po mě skočit.
"Neboj se, chci ti jenom pomoct," řeknu a zkusím se přiblížit.

Něco mi napovídá, že to bolestné vytí byl on. Takže to znamená, že je tu celý den bez vody a potravy. Posvítím si na jeho packu a zjistím, že má past hluboko zaseknutou v noze. Snažím se to rukama rozdělat, ale nejde to. Párkrát po mně vyjede zuby, na znamení, že ho to bolí, ale jenom pohrozí, ale nekousne.

Snažím se to rozdělat už asi tak čtvrt hodiny, ale ani se to nehlo. Už to chci vzdát, když v tom vlk ukáže na malé klíčky. Vezmu je do ruky, posvítím si na past baterkou, a všimnu si klíčové dírky. Odemknu past, jedna strana povolí a ta druhá zůstane v jeho noze. Opatrně nohu vyndám.

"Hotovo, teď už jsi zase volný," jsem šťastná, že jsem dostala šanci pomoct živému tvoru od smrti. Vlk se opatrně zvedne a odkulhá pryč. Ještě se na mě otočí jako znamení díků a pak pokračuje dál. Já se vrátím do hotelu a konečně usnu, i když jenom na tři a půl hodiny do budíku.

City AlfyWhere stories live. Discover now