Následky

320 18 0
                                    

Jess

Po jeho odchodě se rozhodnu trochu uklidit pokoj.

Když se dostanu k pracovnímu stolu, všimnu si, že na tiskárně zůstali ty papíry co si před hodinou tiskl.

Když už se podívám jenom na nadpis je mi jasné, že je to k tý dnešní schůzi. Chvíli se rozhoduji jestli je to dobrý nápad. Pak se rozhodnu, že jo.

Dojdu k Leově sekretářce s vědomím, že jí řeknu že si to Leo zapomněl v pokoji tak ať mu je dá.

Ale místo toho, když vejdu k ní do kanceláře tak zrovna telefonuje. Zvedne se podívá se na ty papíry a ukáže mi u toho jak stále mluví do telefonu ať jdu dovnitř, do zasedačky.

S tímhle jsem nepočítala, ale okej. Vlezu dovnitř předám Leovi papíry a jdu dál, nic na tom není, to zvládnu.

Zaklepu, a jakmile se ozve dále, vstoupím. Vstoupím a podívá se na mě asi tak 9 páru očí.

Leo se na mě ani nepodívá a dál něco hledá v papírech před sebou. Snažím se tich 9 páru očí ignorovat a jít dál, ale moc to nejde.

Leo si mě všimne až v momentě kdy mu ty papíry ukážu přímo pod nosem.

"Jeeee děkuji, zlatíčko, právě ty hledám." Stáhne si mě na klín a políbí na tvář.

Na tu občasnou pusu, když jsme sami už jsem si tak nějak zvykla, ale tady ty na veřejnosti jsou mi nepříjemné, jak na nás všichni čumí.

Když se chci zvednout a odejít, zastaví mě a stáhne mě zpátky.
"Copak tě trápí? vždyť už jsem ti to o tich zvířatech už vysvětlil." Políbí mě na rameno.

Jak na to přišel, furt mě trápí ten kluk s tím krvavě červeným prstenem, ale vždyť jsem na to ani teď nemyslela.

"To nic."
"Nelži."
"To počká do večera."
"Zlato pokud tě něco trápí tak mi to teď řekni." Děla jako by tady ti lidé nebyli a nečekali co se bude dít dál. "Čekám."

Pokud chci z této nepříjemné situace vypadnout co nejdřív tak mu to teď řeknu.
"To vážně mohlo počkat do večera. Jenom jsem se chtěla zeptat. Říkal jsi, že každý člen tvé smečky má měsíční kámen, že?"

"Ano, má ho každý v podobě nějakého šperku. Proč?" Každý z přítomných ukáže svoji formu měsíčního kamene. Někdo má piercing, náušnici, náramek, sponu ve vlasch atd.

"Tak proč má jeden prsten s krvavě rudým kamenem?"
"Cože?! V mé smečce není nikdo s krvavě červeným prstenem."

"Alfo omlouvám s,  že přerušuji, ale teď už to všechno dává smysl...Alfa Noah založil požár, aby nás všechny vyhnal z domu a on sem mohl poslat svoje špehy."

"Je pravda, že už delší dobu Noah na sebe neupozornil." Promluví zas někdo jiný.

A zas někdo jiný řekne.
"Jednotlivé dílky puzzlí do sebe konečně zapadli, už jsme totiž zjistili, že požár se rozšiřoval ze strany kde má Noah území, přišlo nám divné, že na jeho území není ani jeden spálený lístek."

"Hmm, je to možné. Miláčku děkuji, že jsi mi to řekla, mohla bys prosím na mě při stmívání počkat na měsíční skále. Uděláme si pěkný večer."

Všichni se pousměji, je mi jasné na co myslí. Ale to my rozhodně dělat nebudeme.

Tím hezkým večer určitě myslel pozorováním hvězd nebo mazlení, ale určitě nemyslel to co se jim honí hlavou. Tedy doufám.

Políbí mě jemně na rty ve snaze, že mu to alespoň trochu vrátím, ale já na to nijak nereaguji. Všechno je to moje vina, kdybych zůstala u Noaha nic z tohohle se nemuselo stát. Beze slova se zvednu a odejdu.

Leo

Jenom jí smutně pozoruji jak odchází. Jakmile odejde chci pokračovat ať to máme co nejrychleji za sebou.

Ale bohužel uslyším něco co jsem myslel, že v mí smečce nikdy neuslyším. Bouchnu do stolu abych na sebe upozornil.
"Zopakuj to!" On ví, že myslím pravě jeho.

Posranej strachem to zopakuje.
"Jenom říkám, že kdybychom jí vrátili Noahovi tak, že by to vyřešilo miliony našich problémů."

To už stojím u něj a beru ho drapama pod krkem. Všichni si radši odstoupí, ví, že mě není dobré nasrat, dělají i dobře, protože v takovýhlech situacích se nekontroluji. A nechci ublížit těm nevinným.

Darkness si vezme kontrolu, zvládnul bych si to vyřídit i sám, ale byl rychlejší.

Dark

Vezmu si kontrolu, automaticky mi zezlátnou oči a on se roztřese strachy, myslím, že chybí málo aby si udělal do kalhot.

"Tak aby bylo jasno, je to tvoje luna a má družka. Jak by se tobě líbilo kdybych tam poslal tvojí družku." Radši mlčí a to dělá dobře. "Ještě jednou, a rozsekám tě na kousíčky."

Zaryl jsem mu drápy do krku až tak moc, že mi po prstech začali téct pramínky krve. Pustím ho a olížu si prsty.

Má krev hnusnou jak jeho slova. Radši dám kontrolu zase Leovi, já bych se musel ještě rozčílit.

Vrátíme se k tomu kvůli čemu tady jsme. Co zbytek schůze ho nespouštím z očí a propaluji pohledem.

City AlfyKde žijí příběhy. Začni objevovat