City Alfy

Hádka

Jess

Ráno sedím na posteli a dodělávám na notebooku školu za poslední dva dny. Do pokoje vejde máma tedy Rose místo Sebastiana. 

"Ahoj štěňátko nepřišla jsi na snídani tak ti ji nesu." Vše řekne s širokým úsměvem.

Nezvednu oči od obrazovky notebooku a píšu dál bez jakéhokoliv slova. 

Místo toho aby odešla sedla si na kraj postele.

"Potřebuješ ještě něco Rose?" řeknu bez citu v hlase. Budu jí odteď říkat Rose protože oslovení máma si nezaslouží.

"Vlastně ano, ještě jsem ti přišla říct, že dnes si přijdou švadleny si vzít tvoje míry na svatební šaty, aby se stihli ušít" furt se dívám na notebook a odpovím

"Tak je můžeš rovnou poslat někam, protože já se za něj nevdám a ani za nikoho jiného." To jsem asi říkat neměla protože vzala můj obličej a otočila ho tak, abych se jí dívala do očí.

"Jessie Andersson, Já neprožila patnáct let utrpení kvůli tomu, aby jsi mi teď řekla, že si nevezmeš svého snoubence!!" To už na mě dost hnusně řve.

"Mé jméno není Andersson, ale White a Já Jessie White si nikoho brát nebudu." to už i já na ni řvu.

"Oh vážně já myslela, že Sebastian ti to už řekl, ale tak asi ne. Ten člověk u kterého jsi žila nebyl tvůj otec, ale jenom někdo koho smečka platila, aby se k tobě choval jako tvůj otec. White bylo krycí jméno." 

Na postel hodí nějakou složku. Otevřu jí a tam vážně byla smlouva na hraní mého otce a za tou smlouvou byl můj rodný list a za tím ještě jeden. 

Oba byly stejný jenom s tím rozdílem že na jednom bylo přímení White a na druhým Andersson a taky byl na každým jiný otec. Já nemám slov tak jen blbě koukám do tich papírů.

Zvedne se s vítězným úšklebkem. "Švadleny přijedou o půl čtvrté tak buď nachystaná." Už hmatá po klice.
"To nemění nic na tom, že si ho nevezmu."

 Otočí se.
"Holčičko to byl rozkaz, že si ho vezmeš. Zítra má být na vaši čest oslava. Tam tě oficiálně požádá o ruku. A ty řekneš bez váhání ANO jinak ti zařídím peklo na zemi." Zase na mě řve.

"Nebudu skákat jak ty pískáš" zařvu na ní zpátky.

"Mladá dámo já tě vůbec nepoznávám nevychovala jsem tě k tomu, aby jsi mi odmlouvala. A ani, aby jsi byla tak drzá."

"Nemám důvod být na tebe milá. Sebastianovy jsem za tohle všechno odpustila. Protože mi chce vážně pomoct. Například on jediný měl koule na to, aby mi řekl konečně pravdu nebo mi pomohl s přeměnou. Zatím co moje matka seděla a dívala se jak dělají jíní práci za ní. A nebo si někde užívala se svým manželem."

Vyhraji hádku, protože jen zabouchla dveře se slovy, ať jsem ve čtvrt na čtyři nachystaná nebo ať si ji nepřeji. Ale touhle výhrou způsobím to, že se začínám měnit. Tak se co nejrychleji snažím dostat do lesa. Neboli oknem. Stihla jsem to jen tak tak. Než se stihnu dostat k prvnímu stromu tak se prohnu v zádech, bolestně vykřiknu a už stojím na čtyřech a rozběhnu se do lesa.

Sebastian

S Cloe jsme si užili krásný večer nebo spíš noc. Ráno mě probudí hádka vedle. Vylezu z pokoje ještě rozespalý a jenom v županu.

Potkám mámu jak zavírá dveře od Jessi.
"Co se stalo?"
"Nic se nestalo jenom jsme se trochu pohádali" a obejde mě a jde dolů.

"Pohádali?" Přemýšlím nahlas. Cloe mě obejme a zašeptá mi do ucha
"Pojď zpátky do postele" a políbí mě na něj.