City Alfy

Je to ona nebo ne?

Dean

Leo než odjel mi zadal úkoly a jeden z nich byl, abych nějakou holkou z vedlejší smečky cvičil na vzájemnou důvěru mezi vlkem a člověkem. Nechápu proč, ale rozkaz je rozkaz.

Čekám na výcvikové ploše než přijde. Hlídka jí má pustit, takže by s tím neměl být problém.

"Ahoj ty musíš být Jessie" řeknu, když po cestě přichází nějaké děvče. Přikývne s úsměvem. "Já jsem-" skočí mi do řeči "Dean, já vím."

Chviličku se seznamujeme a já i za tu chvilku poznal, že se sní velmi příjemně povídá.

Jess

Nejdřív jsem se Deana trochu bála, ale pak jsem zjistila, že je ten typ člověka se kterým si můžete povídat o čemkoliv.

A to já v poslední době potřebuji. "Deane nechci tě přerušovat, ale neměli bychom splnit dnešní úkol." Řeknu když chtěl začít nějakou historku.

"Jo máš pravdu, tak se přeměň." Udělám tak a nechám Tyrkys, aby převzala kontrolu. Podívá se na mě a cukne sebou. To mám až tak děsivé oči nebo barvu? Rychle se vzpamatuje a ukáže, ať ho následuji. Tyrkys se rozejde a já se modlím, aby neudělala nějakou blbost.

Celou cestu nepromluvil a to mě dost znervózňovalo. A ani nechápu proč když si ještě před chvíli se mnou tam povídal.

Celý den proběhl v poho. Tyrkys se chovala ukázkově, až podezřele, ale nijak jsem to nehodlala řešit.

Dean

Leo přijel až pozdě večer a mě to nedalo a musel jsem se ho jít zeptat. Když se chystá jít k sobě do patra zastavím ho.

"Můžu s tebou ještě chvíli mluvit?" Využívám trochu toho, že mu mužů týkat, ale já si nemůžu pomoct.

Od malá jsem mu týkal a teď najednou mu mám vykat. Na to si nikdy nezvyknu.

"A nepočkalo by to do zítřka" zeptá se unaveným hlasem.
"Nepočkalo."
"Doufám, že je to něco důležitého jinak si mě nepřej."

Čekám na něj v jeho pokoji než se vysprchuje. Abych pravdu řekl tak ještě nikdy jsem nebyl v alfově ložnici. Ale když se tu tak rozhlížím vypadá to tu podobně jako v jeho starém pokoji jenom s malinkými změnami.

"Tak co je tak důležité, že to nepočká do zítřka." Ani jsem si nevšiml kdy vešel.
"Proč si mi neřekl, že je to alpská družka?"
"Cože?" Vyvalí na mě oči a nechce mi to věřit. "To není možné, toho bych si přece všimnul."
"Tak jak mi vysvětlíš ty zlaté střípky v jejich očích?" (Můj výmysl)

Leo

Chvíli se zamyslím, ale žádné zlaté střípky se mi nevybaví, možná, protože jsem její vlčí oči vyděl jenom jednou, a to dost rozlobené, a včera jsem je neměl ani možnost zaostřit jak se rychle měnily.

Ještě chvíli se o tom s Deanem bavíme. Ale protože jsem z dnešní celodenní schůze dost unavenej pošlu ho pryč, se slovy, že to zítra dořešíme.

Další den když se chystám jít za Jessie mě zastaví vyzvánějící mobil. Nejdřív jsem ho chtěl ignorovat, ale i přes to ho zvednu.

Pro mojí smůlu to byl dodavatel zboží do jedné z mích firem. A volal abych okamžitě přijel za ním protože nastal nějaký problém s předáním zboží.

Nezbývalo mi nic jiného než zase pověřit Deana, aby se ujmul Jessie. Ten s tím neměl problém a hned se za ní vydal.

Problém jsem vyřešil poměrně rychle, ale odcházel jsem sakra dost naštvanej. Protože mě volali k úplný kravině, kterou by zvládl vyřešit Dean a nebo lidi pod ním.

Byl jsem naštvanej a to hodně proto jsem si šel vybít vztek na lesní zvěři.

Vím, že to není nejlepší řešení, ale bohužel mám dost výbušnou povahu, takže se naštvu dost lehce a pak už to jde samo. A taky tomu pomáhá to, že ještě nemám u sebe svojí družku, která by mě v takovýhlech chvílích uklidňovala.

Když jsem se už trochu zklidnil běžel jsem po skalce. Zastavím se abych se podíval na krásný výhled. Zarazím se a zaměřím se na jeden bod. A ten byl, jak Dean háže Jessie do vody a ona se tomu směje. Zase se ve mě nahromadí vztek.

Běžím zpátky ke smečkovému domu, ale do cesty mi vleze samotář kterého hned zabiji.

Doma hned zamířím do své soukromé posilky k boxovacímu pytli. I když nechtěně, tak ho rozbiji tím jak mám velkej vztek. Ale pomohlo to a odcházím z posilky už s klidnou myslí.

Večer přijde Dean celý vysmátý a mokrý. Zase se ve mě nahromaďuje vztek, ale snažím se zachovat klidnou hlavu.

Přijdu k němu.
"Příště dělej, jenom to, co ti bylo zadáno, nic víc." Úsměv mu spadne a nahradí ho nechápaví výraz. Chtěl něco říct, ale já byl na odchodu.

Jess

Nejdřív mi bylo líto že Leo nedorazil, ale nemůžu si stěžovat, protože jsem si den s Deanem užila a to hodně. Chvíli jsme cvičili vzájemnou důvěru a zbytek dne jsme si hráli u vody.

Skončili jsme až se setměním. Doma se na mě všichni dívali nechápavým pohledem proč jsem celá mokrá ale já to neřešila a šla do koupelny.

Dean

V noci jsem moc dobře nespal, protože jsem furt nechápal proč na mě Leo tak vyjel.

Ale nespal jsem i kvůli tomu, že mě můj drahoušek seřval a div nesežral, jak se zlobila, že že mě byla cítit jiná holka.

Až tak o půl třetí mě napadl jeden důvod proč po mě vyjel. A nechápu proč mě to nenapadlo už dříve.

Ráno jsem šel do Leovi pracovny jako každé ráno. Ani mě nepozdravil nazpátek, to má ještě ze včerejška vztek? pomyslím si.

Je půl druhé odpoledne a my spolu ani jednou nepromluvili. Vydržel jsem to další půl hodiny, ale dýl už ne a položil jsem mu otázku kterou mám na jazyku od dnešní noci.

"Napadlo vás vůbec, že by mohla být pravě ona, luna naší smečky a vaše družka?" Když je naštvanej nebo nemá svůj den radši mu vykám.

"Jak tě to napadlo?" zeptá se klidným hlasem.
"smějete se každé zprávě co vám od ní přijde, vadí vám když je se mnou, vadí vám když se se mnou směje...."

Leo

Když mi položil tu otázku chtěl jsem se začít smát, ale když vyjmenoval ty důvody musel jsem se nad tím zamyslet.

'Je pravda, že když jsme s ní je mi velmi příjemně. Za tu chvíli co se známe mi přirostla k srdci. Dark má pravdu i mě přirostla k srdci.

Dean na mě mluví, ale já ho nevnímám a utápím se ve svých myšlenkách jestli by ona mohla být má druhá polovička.