City Alfy

Vodopády

Jess

Celé dopoledne si píšu se Sebastianem o tom co se stalo včera. Uklidňoval mě, že je to úplně normální, že tohle je znamení že si začínám na svůj nový život zvykat, ale já tomu nechci věřit. Jak může být normální, že se mi líbí trhat zvířata na kusy?

"Copak tě princezno trápí, sedíš tu jak tělo bez duše?" ani jsem si nevšimla kdy Viki vstoupila.

"Nic, jen mě bolí hlava." To jsem říkat neměla, protože mi hned začala měřit teplotu.

"Hmmm, teplotu nemáš, ale jestli chceš můžu provést další vyšetření." Už se chtěla zvedat, ale zastavím jí.

"Ne, to je dobrý, jen jsem se blbě vyspala."
"Nelži, trápí tě ta včerejší noc." vzdávám se, prohrála jsem
"jo máš pravdu." 

"Ujišťuji tě že je to úplně normální. Co ti na to řekl tvůj bratr?" povzdechnu si.
"to stejný"

"tak vidíš, a Leo?"
"S nim jsem o tom ještě nemluvila."

"Jsem si jistá, že ti řekne úplně to stejný." na minutu se odmlčí "výš co by ti pomohlo?..." podívám se na ni. "Jít s námi k vodopádům, jdeme se s vlčaty vykoupat." 

Už viděla, že chci něco namítnout.
"Je to jen 5km a půjmeme pomaličku, a po tobě bych chtěla jen, abys šla vzadu a hlídala, aby se nikdo neztratil, a k tomu všemu si budeš moct provětrat hlavu. Tak co ty na to?" 

"I kdybych chtěla jít, tak mě Leo nikam nepustí." Povzdechnu si, vážně bych si potřebovala vyčistit hlavu, ale Leo mě nikam nepustí.

"Už jsem o tom s ním mluvila a on svolil" podívám se na ni podezíravým pohledem "fajn spíš jsem mu jen oznámila, že tě beru sebou." 

Leo

"....tak jo už se těšíme, zatím"
"Kdo to byl?" otáže se Dean, který přišel v půlce hovoru takže nic neví.

"Volal Ben, že jsou v očekávání a chce abych tomu malému šel za kmotra"

"to je skvělá zpráva. A když už jsme u toho tak už jste se o tom s lunou bavili?"

"Ne ještě ne, vždyť jsem si jí zatím ani neoznačil, ale mám to v plánu a to co nejdřív, ale jenom chci aby byla plně zdravá." 

"A jak jste na tom vy?"
"Furt nic, takže mi asi budeš muset dát víc volna, aby se ti co nejdřív mohl narodit synovec" zeptá se s nadějí v hlase.

Usměji se,
"sní dál, a teď zpátky do práce." Začneme dodělávat rozdělané dokumenty "třeba to vyjde tak, že budou holky tlačit kočárky spolu."

Podívá se nechápavím pohledem. "Jessie se rychle zotavuje a cítím, že asi tak za měsíc budeme mít období říje." Zase zašeptám.

Usměje se.
"Takže to vše chceš stihnou do měsíce?" Přikývnu, div se nezačnu červenat. 

Rozletí se dveře.
"Zase mě pomlouváte?!" Dean odhodí papíry, stoupne si a hned jí obejme.

"To bychom si nikdy nedovolili lásko." a políbí jí na tvař. Já to jen s úsměvem sleduji.

"Fajn teď to nechám být, vyřídím si to s vámi později, teď potřebuji mluvit s Leem," a sedne si do křesla. 

"Tak copak potřebuješ sestřičko?" a odložím rozpracované dokumenty.
"Jenom ti jdu oznámit že beru Jessi spolu s vlčaty k vodopádu."

"Vážně si myslíš, že je to dobrý nápad? ještě není plně uzdravená."
"Je to v rámci rehabilitace, a není to zas až tak daleko."
"Furt si nemyslím, že je to dobrý nápad" a lépe se posadím do křesla. 

"Viděl jsi jí dnes?" přikývnu "je jak tělo bez duše, potřebuje si vyčistit hlavu, a kdyby se cokoliv stalo tak budu poblíž, abych jí pomohla."

Po dlouhém přemýšlení přikývnu.
"Tak dobře, běžte, ale pod jednou podmínkou. Půjdou s ní dva bodyguardi, kdyby jste náhodou potkali samotáře, Deane prosím zavoláš mi je," přikývne a odejde.

"Proč jsi se takhle nikdy o mě nestaral?"
"Protože ty jsi moje starší sestřička která se umí o sebe postarat." Udělá uražený výraz.

Do deseti minut se vrátí Dean i s šesti bodyguardy. Postaví se do řady, abych si mohl vybrat. Po chvíli z řady vystoupí Charlie

"Hlásím se dobrovolně"
"Ne Charlie, už jsi jí hlídal třikrát za sebou, dejme příležitost i někomu jinému." Přijde mi i dost podezřelí, že chce trávit tolik času s Jessie. 

Jess

Už jsme před domem a Viki počítá jestli máme všechny děti. Přijde za mnou Leo s dvěma neznámými kluky kteří mi vezmou baťůžek kde mám pití a náhradní oblečení. Leo mi nasadí kšiltovku a zkontroluje jestli mám dost vody.

"S Deanem doděláme rozdělanou práci a přijdeme za vámi. Kdyby tě začala bolet noha tak to řekni tady Alexovi a Lokimu a oni to oznámí Viki ve předu a dáte si na chvíli pauzu ano? nesnaž se na tu nohu tlačit" přikývnu a v tu chvíli Viki oznámí , že jdeme.

Vážně jsem potřebovala na čerství vzduch. Vyčistit hlavu. Po cestě si utrhnu pár lesních plodů nestříkaný žádnou chemikálii. Nevím jestli ještě někdy po tomhle soustě budu chtít kupovanou zeleninu a ovoce z obchodu.  

Poslední kilometr mě ta noha začne lehce bolet, ale snažím se to na sobě nedat znát. Když už nemohu, ale nechci zastavovat celý průvod začnu kulhat, ale to jsem dělat neměla. Jeden z nich mě posadí na kámen.

"Loki, běž Viki říct, že luna už dál nemůže" rozeběhne se dopředu.
"Luno měla jste nam říct, že už dál nemůžete, tak jak říkal alfa."
"To nebylo nutné, já si na chvilku odpočnu a můžu pokračovat." 

Hned sem přiběhne Viki se starostí v očích.
"Vše v pořádku? měla jsi klukům říct, že už dál nemůžeš." Co to dořekne vyhodí si mě někdo do náruče.

"Jenže to by nebyla moje Jessie kdyby mě poslechla." Dean přijde za Viki, obejme a políbí jí. 

"Ale i tak jsi dobrá, že jsi to zvládla až sem." projdeme zatáčkou a já pochopím. Uvidím vodopád pod kterým si hrají děti.

Leo mi zuje boty a posadí mě na břeh tak, abych si máčela nohy ve vodě. Všichni mě napodobí a očima hlídají děti jestli se netopí. 

Až nás to přestane bavit, svlékneme se do plavek a jdeme si zaplavat. Začneme si hrát jak malé děti, vozíme se na zádech, shazujeme se, stříkáme po sobě vodu atd.

Přála bych každému, aby slyšel Deana když se ho dotkne ryba. Vypískl jak malá holka, omotal se nohama kolem Viki a nehodlal se za žádnou cenu pustit. Málem jsem se smíchy utopila.

Z tohohle si budeme ještě hodně dlouho dělat srandu. Po dvou hodinách vylezeme. Vydržela bych tu klidně až do večera, ale děti už na nás začali pokřikovat ať už z tý vody vylezeme, že už mají hlad.

Nechci se tam vrátit, zase začnu myslet na tu věc, tady se mi podařilo chvíli na to nemyslet. Možná se mi uleví když si o tom promluvím s Leem.

Zařadíme se do zadu. Tak jo, nádech výdech jde se na to.
"Leo, můžu prosím s tebou chvíli mluvit." Zatahám ho za tričko a tím ho zastavím.

"Ovšem" v jeho hlase se dá poznat starost i zvědavost.
"Ví...víš ráda bych si s tebou promluvila o ty včerejší noci."

Najednou jako kdyby mi vypadli všechna slova co jsem si nachystala. No nic, budu muset improvizovat. "Víš já..." nevím jak to mám říct.

"Jak je možné, že se mi ten pocit jak jsem trhala to zvíře na kousky líbil?" Vychrlila jsem na něj nejrychleji jak jsem jen mohla.