City Alfy

Proměna

Sebastian

Ráno se probudím a první co udělám po ranním polibku s mojí láskou, tak se jdu podívat na Jessie. Když otevřu dveře od jejího pokoje musím se pousmát protože měla lehce pootevřená ústa a bylo slyšet jak jemně oddechuje. Přistoupím k ní a lépe přikryji. Odejdu z pokoje a zamířím si to do koupelny.

Jdu dolů na snídani a hned jak vkročím do jídelny cítím jak mě chtějí zaplavit všemožnýma otázkami tak je předběhnu a začnu jim odpovídat na vše možné.
"Jessie je v pořádku je jenom je vyčerpaná takže bych počkal než se sama od sebe vzbudí. Za další bych jí ještě dnešek nechal ať si to v hlavě urovná. A...."

"Sebe zastav, my jsme se chtěli zeptat jak jí je, nic víc. A teď se pojď najíst a potom běž za alfou. Chtěl s tebou mluvit." Sednu si a hned se pustím do jídla. Až dojím tak po sobě uklidím a vydám se za alfou.

Zaklepu na dveře jeho pracovny, hned pokyne ať jdu dál.
"Sebastiane rád tě vidím posaď se." ukáže na křesílko před jeho stolem. Počká než si sednu. "Neboj nezdržím tě dlouho. Jenom se chci zeptat jak se má moje snoubenka?" Nevahám s odpovědí.
"dobře...jenom jsem jí pravdu řekl teprve včera tak je z toho trochu rozhozená, ale zítra by měla být už v naprostém pořádku"

"Dej ruce na stůl" řekne chladně. Udělám tak. On si stoupne a dá svoje ruce na ty mé a vystrčí drápy které mi zaryje do rukou. Bolelo to, syknu a nic víc protože to nemá cenu.

"Snad jsem ti řekl ať jí s tím seznámíš ještě tam a né až tady kde potřebuji aby byla po mím boku." S každým slovem drápy zarýval hlouběji.
"Ano alfo, ale jenom plním rozkaz minulého alfy, který mi přikázal abych jí to řekl až tady." Drápy oddělal a já si hned ruce dal blíž i k tělu a prohlížím si jeho dílo.

"Fajn, chápu, že si respektoval poslední přáni mého otce, ale příště tak hodnej nebudu. A poslední věc a pak už běž. Budu od tebe potřebovat ať doprovodíš alfu Leonarda z Měsíční smečky. Mám mít s ním jednání tak ať se nám nikde nezabloudí."
"Rozumím" zvednu se a s poklonou odejdu.

Jdu dom a rány se mi už skoro zahojily. Dřív než vlezu k sobě do pokoje nahlídnu k Jessie, ale ta furt spí. Zavřu a jdu ke svému pracovnímu stolu kde mám nějaké nevyplněné papíry.

Jess

Probudím se a rozhlídnu se po místnosti.
"Takže to nebyl sen?" Zamumlám si pro sebe. Sednu si a zabalím se do deky, začnu přemýšlet a dojdu k závěru, že bych se měla Sebastianovi omluvit za svoje chování.

Zvednu se a jdu k němu. Chvílí váhám, ale zaklepu a on hned odpoví. Otevřu dveře a uvidím jak vyplňuje nějaké papíry. Hned jak si mě všimne tak všeho nechá, postaví se a jde ke mě, ale já ho obejdu a jdu si sednout na postel, napodobí mě.

Nadechuje se, aby něco řekl, ale má smůlu jsem rychlejší.
"Chci se ti omluvit za včerejšek, že moje chování nebylo profesionální. Kdybych ti hned uvěřila, nemuselo by to zajít tak daleko"

Do teď jsem koukala do země a až teď se na něj podívám.
"Není za co se omlouvat. Zachovala jsi se úžasně. Čekal jsem že budeš reagovat mnohem hůř." S malín úsměvem ho obejmu a on mi to vrátí.

Už je asi tak pět hodin odpoledne když dodělám úkoly ze školy na dnešek. Protáhnu se a podívám se ven. Slunce krásně osvětluje les a mě láka ho prozkoumat. Tak učení odložím stranou a protože jsem líná chodit dolů, slezu po stromu který mám hned u okna a vydám se do lesa.

Za chvilku dojdu na tu louku kde jsme byli včera a chci jít dál, ale zatočí se mi hlava, opřu se o nejbližší strom.

Když už si myslím, že je to dobrý a chci udělat krok tak mi v tý noze křupne a já se sesunu na zem. Pak už jenom slyším jak praskají ostatní kosti. A když otevřu pusu abych zakřičela o pomoc, nejde to.