City Alfy

Na to ani nemysli

Leo

Už je večer a konečně jsem dokončil dnešní práci. Už chci vycházet ze dveří, ale musím se zarazit.

Uvidím toho debian s nějakým papírem jak ho nutí podepsat jiného člena smečky.

Jakmile mě uvidí schová ten papír a snaží se nenápadně odejít. Doženu ho a zas mu zareji drápy do krku, a seberu ten papír.
'Pusť mě na něj.'
'Ne tohle nech na mě.'

"Petice na vracení luny alfovi Noahovi?! Co to má kurva znamenat?!" Neodváží se mi podívat do očí.

"Jsem zastánce toho názoru, že když vrátíme lunu Noahovi, vyřeší se tím spoustu našich problémů. A je mi jasné, že můj jedinej hlas tomu nijak nepomůže, ale když petici podepíše víc jak 50% vlků, tak jste nám ze zákonu povinen vyhovět."

"Myslím si, že k Noahovi prvně pošlu tvojí družku."
"Moji družku do toho prosím nezatahujte."
"Tak nech tu moji, normálně žít." "Alespoň když políbím svoji družku, tak mi to oplatí se stejnou láskou." Snaží se z mého sevření dostat, ale má to marný.

Hladina mí trpělivosti už přetekla. Proseknu mu drápami dýchací trubici. Pak ho ještě ze zlosti rozsekám jak maso na čínu.

Normálně si s umírajícími těli trochu pohraji. Protože umírání beru jako vysvobození z lidského těla. Ale dnes na pohrání kašlu, musím za Jessie.

Prvnímu člověku co potkám, přikážu ať to uklidí. Už slyším jak někdo běží po schodech a sesouvá se k mrtvému rozsekanému tělu. A rozbrečí se na plno.

Nechci ze své smečky nikoho zabíjet, ale občas to jinak nejde. Musím si u nich vytvořit respekt.

A taky nesmím jako správný druh nikomu dovolovat, aby říkal něco hnusného o mé družce. Stejnak byli s ním už v minulosti problémy.

Ale, aby se neřeklo, vždycky poprvé dám podmínku a když ani to nepomůže, příště už jednám činy. A většinou to bohužel takhle dopadne.

Nejsem pyšný na to, že jsem výbušnej člověk a ještě víc když se jedná o Jessie. Ale občas to jinak nejde.

Zítra tý nešťastnici půjdu popřát upřímnou soustrast. Ale teď už musím jít za Jessie, už i tak jdu pozdě.

Po cestě jsem se snažil trochu uklidnit, ale moc mi to nejde.
'Není to tak, že by nám ten polibek nechtěla opětovat, ona si spíš zatím není jistá svými city. Necítíš to tak?'

'Ano, cítím to podobně. To, že je naše družka jí musíme říct co nejdřív. Myslím, že až jí vysvětlíme spojení druh a družka, si tím urovná myšlenky, a bude nám polibky vracet úplně se stejnou láskou jako cítíme my k ní.'

'Tak ať to nezdržujeme, vezměme jí zítra na romantickou večeři a tam jí to už plně vysvětlíš, žádné výmluvy. Mohla to už poznat z předchozích náznacích co jsme jí dávali, ale nevadí, takhle to všechno uvedeme na pravou míru.'

'Hmm, asi tak to bude nejlepší, co bych si bez tebe počal.'
'Já vím, beze mě si byl jen malé štěně krčící se v koutě.'
'Zas, až tolik nepřeháněj egoisto, jeden.'

Jakmile uvidím svoji princeznu jak se čistí za oušky musím se pousmát. Všechny starosti ze mě opadly. Mám radost jak sama procvičuje přeměny.

Ještě před týdnem by se se mnou hádala, že už se sama ze svobodné vůle nikdy nepromění. A teď se skoro každý den jdeme proběhnout jen tak do lesa.

Lovy nechává spíš na Tyrkys, ale mě je vlastně jedno, jestli loví ona nebo Tyrkys.

Pro mě je důležité, že ví jak něco ulovit. Ono stačí když si to např. jednou za měsíc nebo za dva zopakuje, aby nevyšla ze cviku.

Taky většinou nechávám lovy na Dárknessovi a jednou za měsíc lovím já. Nebo když mám fakt hodně blbí den, tak abych se uvolnil, a přivedl se na jiné myšlenky.

Sednu si vedle ní, a nohy svěsím dolů ze skaly.
"Promiň, že jdu pozdě, něco mě zdrželo."

Když odvrátím pohled z oblohy abych se mohl podívat na svoji milou, tak mi zkoumá ruky.

"Promiň hned si to utřu." Už se chci natahovat do kapsy pro kapesníky když v tom ucítím její trpký, teplý jazyk na své ruce.

Jess

Už jsem si myslela, že nepřijde, má půl hodinové zpoždění.

Když ho konečně uvidím vycházet ze stínu lesů. Přestanu v činnosti a začnu šťastně vrtěti ocasem.

Ale jak se přibližuje cítím, že něco není v pořádku. Až si sedne tak uvidím zdroj toho co mi ten nepříjemný pocit vyvolává. Má ruku celou od krve.

Když se chce natahovat pro kapesníky tak to vyřeším jinak. Začnu krev slízavat. Už jsem se naučila poznat krev mezi špatnou a dobrou. A tohle byla namíchana. Dá se to přirovnat k pocitu, jednou to sním, ale vícekrát to nechci.

Po tomhle odběhnu do lesa se přeměnit a převlíct. Když se vrátím k Leovi tak nastaví náruč, abych se mohla přitulit.

"Stále jsi ještě v tomhle hodně stydlivá." Nic na to neřeknu. No a co, že nechci být nahá, před jinými lidmi.

"Leo, přemýšlela jsem a vážně by bylo pro smečku nejlepší kdybych se vrátila k Noahovi." Zvednu hlavu abych viděla jeho výraz.

"V žádném případě mu tě nevrátím!..." Přitáhne si mě k sobě blíž. "...tam by ses utrápila k smrti."

"Nějak bych to zvládla, vždyť se rozhlédni, tohle všechno je jen kvůli mě, a řekla bych, že tohle je teprve začátek." Ukážu na hektary spálených stromů od požáru.

"Ne, nějak to vymyslíme, ale zapomeň na to, že by jsi se k němu vrátila, nebo tobě se tady nelíbí?" Musím se pousmát.

"To víš, že líbí, ale svojí přítomnosti vám jen ubližuji. Každy se na světě narodil s nějakým posláním, a řekla bych, že to moje je, zabránit svatbou s Noahem aby tvé smečce ubližoval."

"Ne, ne, ne nějak to vymyslíme. A to co říkáš by stejnak nepomohlo, Noah by chtěl po svatbě s tebou rozšiřovat území a prvně by napadl mě. Ví, že jsem mladej neskušenej alfa. A ti jsou vždy nejvíc zranitelní. Už to zkoušel po otcovi smrti. Nabídl se, že by vedl mojí smečku než bych tu smrt nějak překonal."

Lehne si mi na stehna. "Zapamatuj si, že mu tě bez boje nevrátím. A ten les nic není. Zítra přijedou odborníci a dřevorubeci, aby se o to postarali. Pak vysázíme nové stromy a za pár let nepoznáme, že tu nějaký požár byl."

Snažil se mě tím uklidnit což je milé, ale moc to nepomohlo, furt si trochu stojím za svým názorem, že kdybych se vrátila k Noahovi, lidem se tu uleví.

Podívám se na Lea, který už krásně spinká. Bylo toho dnes na něj moc. Začnu ho hladit ve vlasech a pobrukávat ukolébavku.