Camera Ready (CZ translation)

43 Kokomo

„Děláte tohle s Joshem často?" zeptal se Bucky se zeleným klubkem vlny v ruce. Dia totiž pletla. Jehlice kmitaly nahoru a dolů a ona obratně navlékala další a další očka.

„Jop," odpověděla s důrazným ‚p' na konci. „Většinou takhle trávíme ty večery, kdy nemůžeme spát. Buď u televize nebo v posteli."

„Promiň, cože?" zasekl se Bucky a pohlédl na dívku vedle sebe. Noc byla ještě mladá a pár zrovna seděl u Dii v pokoji na posteli. Hnědovláska totiž dnes nemusela do práce, a tak se rozhodli podívat se na nějaký film, zahrát si hru... Prostě strávit spolu nějaký ten čas. Nakonec skončili u seriálu Chowder a pletení.

„Ne jako v posteli," zasmála se. „Sedíme s Joshem na posteli a pleteme. Anebo si povídáme. Anebo koukáme na filmy."

„Takže Josh je takový tvůj... Pletací kámoš? Kámoš na pletení v posteli?"

Dia se zasmála a přehodila si vlnu na levou ruku. „Jakože asi jo... Hele, nemám žádného kamaráda z dětství. Nehrála jsem si s nikým na hřišti, nevyměňovala jsem ani kartičky Pokémonů. Přeskočila jsem čtvrtou třídu, byla jsem nejmenší z ročníku, neměla jsem moc přátel. Joshe jsme poznala, když mi bylo devět. Stál u nás v obyváku. A i když byl o pět let starší, stal se okamžitě mým nejlepším přítelem. Řekla jsem mu věci, které bych nikdy svým sourozencům neřekla a on mi zase řekl to, co by nikdy neřekl Liamovi. Když jsme se nudili, šli jsme se projít jen tak do města. Chodili jsme do muzea, na koláčky do pekárny k mojí sestřence Ashley. Byly fakt dobrý! A pak mi najednou bylo šestnáct a v jednom opuštěném skladu jsem narazila na Rhyse. Sice jsme nechodili na stejnou školu, ale okamžitě jsme si rozuměli. A stali jsme se nejlepšími přáteli. Stále mám s Joshem takové to skvělé pouto, to jen tak nezmizí. Jak jsme rostli, rostlo i naše přátelství. Sedíme spolu v posteli a povídáme si nebo pleteme. Často usnu v jeho posteli a často je u toho i jeho přítelkyně."

„To je trošku divný..." nadzvedl obočí Bucky. „Počkat, Sarah?"

„Mezi mnou a Joshem není žádný ‚divný'. Sára tomu rozumí. My... Já..." vydechla vzduch Dia a položila si ruce na klín hledajíc správná slova. Jak jen to má popsat? Říct, že se vzájemně doplňují? Že on je její druhá půlka, proto spolu tak dobře fungují za barem? To zní dost jako klišé. Ale když ono tomu je tak. On jí zná, rozumí jí.

Hnědovláska se usmála. Kdyby tomu věřila, řekla by, že... Oh bože, nebo je tomu opravdu tak? Jsou spřízněné duše? Ne, nic takového neexistuje. A hlavně, to by znamenalo, že mezi nimi něco je, nebo ne? Můžou být i kamarádské spřízněné duše bez vztahu? Ne. Ne, nic jako spřízněná duše neexistuje.

„Jen chci, abys rozuměl, jak moc je pro mě ten idiot důležitý," vzhlédla k Buckymu. „Joshua je a vždycky bude velkou součástí mého života." V hlavě se jí promítaly vzpomínky. Ležela na zemi v koupelně celé hodiny. Bylo to po smrti Jonathana. A Josh byl ten, kdo ji přišel zvednout. Anebo jak se Josh pral až do krve a ona byla ta, která čistila jeho rány a hojila polámané kosti. „Byl tady, když jsme přišla o rodiče, přestěhoval se sem s námi. Byl první, za kterým jsem šla potom, co jsem ztratila nevinnost a on mi koupil Happy Meal. Vždycky tu pro mě byl, a to se nikdy nezmění. Jen chci, abys to věděl."

Bucky seděl a v tichosti přemýšlel o tom, co mu Dia řekla. Věděl, že je pro ni Josh důležitý, jen netušil jak moc. Možná, že se mu stále svěřuje, možná že ne, to nemůže vědět. A on tomu rozuměl. Opravdu. Protože něčím takovým je pro něj Steve. Vždycky tu pro něj byl, už jako dítě. Byl tu i když si ho Bucky zrovna nepamatoval. Bucky chápal, jak moc může pro někoho nějaká určitá osoba být. A byl opravdu rád, že mu to Dia řekla.