Isino chrápání se rozléhalo celým bytem a vzbudilo každého, jenom ne ji. Místem setkání se stala očividně kuchyně, protože právě tam se ospalí spolubydlící setkali.
„Musíme něco udělat," promluvil Joshua.
„Na to jsem až moc unavenej," zívl si Pablo.
„A taky je hodina duchů!" vyšel hlas z Diina telefonu.
„Neměli bychom být vzhůru! Nebo přijde čupakabra! El cucuy!" vyjekl Pablo.
„Vážně? Bubák?" otočil se Josh na druhého muže v místnosti.
„Přijde si pro tebe, jestliže v tuhle hodinu nespíš," dodala Dia, načež Josh protočil oči.
„Je to pravda. S tímhle si nesmíš zahrávat," přisadil si Pablo. Josh chtěl ještě něco říci, ale isino hlasité zachrápání ho vrátilo zpět na původní dějovou linku.
„Musí pryč z domu, hned!" řekl úplně vážně.
„Nemůžeme jen tak vyhodit nemocnýho člověka. A navíc nemá kam jít. Její byt rekonstruují," bránil svou sestru Pablo.
„Tak musíme zesílit zdi."
„To je nápad! Jenom si vezmu kladivo a... No jo vlastně, vždyť je noc, já hlupák zapomněl! A já hlupák chci spát!" zvýšil hlas Pablo.
„Já taky!" zašeptal Josh.
Takhle se hádali ještě dalších pár minut, hlasy ztišené do úrovně rozhněvaného šepotu. Jejich výměnu názorů přerušil zvuk koleček od kufru. Zvedli hlavu a setkali se s Diou v pyžamu, bílých converskách a svetru. Vyšla ze svého pokoje s batohem přes rameno a kufrem za sebou.
„Kam jdeš?" zavolal na ni Pablo tiše.
„Říkala jsem, že se odstěhuju, tak se stěhuju!" zagestikulovala.
„Nečekal jsem, že to fakt udělá," přiznal Joshua.
„Kam půjdeš?" zeptal se Pablo.
„Daleko. Až tam, kde nebude slyšet Isauřino chrápání," pronesla, sbírajíce tašky opřené o zeď. Její telefon zavibroval. Podívala se na display a vydala se ke dveřím.
„Ty sis zavolala Uber?" položil otázku pro změnu Josh. Dia jen přikývla a mlaskla na Sušenku. Následně na ty dva zamávala a vydala se dolů po schodech pryč.
„Kam jdeš?" zeptal se znovu Pablo a vykoukl z otevřených dveří.
Dia vzala telefon do jedné ruky a ťukla na předepsanou frázi: „Tony."
„Tony... Jakože na základnu Avengers?" Dívka přikývla, zamávala, otevřela si spodní dveře a vyšla ven z baráku.
Cokoliv, hlavně abych už byla pryč.
***
Dia chtěla, aby její příchod byl co nejtišší. To jí překazil bezpečnostní systém, který jí nechtěl pustit dovnitř. Nezbylo jí tedy nic jiného než zavolat samotnému miliardáři, aby jí přišel otevřít.
Tony byl opravdu zmatený, hlavně kvůli tomu, že byly čtyři ráno. Jeho hnědé vlasy trčely do všech stran, oči přivřené, triko pomačkané a myšlenky pomalé a unavené. Musel se dotknout dívčina obličeje, aby se přesvědčil, že nemá halucinace. Dia se po něm ohnala.
„Páni, opravdu jsi tady," zamumlal a stočil pohled na tašky u jejích nohou. Následně podrbal Sušenku za ušima. „Takže ti došla trpělivost?"
„Hm," odpověděla Dia.
„Tak fajn, tvůj pokoj je tímhle směrem. Počkej," zastavil ji, když se snažila sesbírat veškerá svá zavazadla, „Pomůžu ti."
YOU ARE READING
Camera Ready (CZ translation)
Fanfiction„Možná, že nemluví, ale i tak tě ukecá k čemukoliv." Dia nemluví. Rozhodla se tak a jenom hrstka vyvolených ví proč. Komunikuje pomocí znakování, a tak její přátelé neměli jinou možnost než se znakový jazyk naučit. Nikdy ji neuvidíte bez foťáku. Stá...
