Camera Ready (CZ translation)

05 Yakety Yak

Broukal si už po cestě do kuchyně, kde si nalil sklenici vody. Broukal si, i když se napil. A broukal si, i když přešel k lednici. Pietro si frustrovaně povzdechl a prohrábl si své bílé vlasy.

„Pořád si nemůžeš vzpomenout?" zeptala se Natasha, poukazujíc na melodii.

„Proč si nedokážu vzpomenout?" zeptal se se silným přízvukem.

„Hele, už roky si broukáš tuhle melodii. Jestli sis nevzpomněl doteď, tak už to nemá cenu zkoušet," ozval se Sam z gauče, který se nacházel kousek od kuchyňského koutu.

„Díky, Same," poděkoval sarkasticky Pietro.

„Kdykoliv," odpověděl Sam napůl pusy, oči zabodnuté do displeje telefonu. Pietro nad jeho počínáním protočil oči. V něčem ale měl pravdu. Už roky mu ta melodie zní v hlavě. Zaslechl ji jen jednou a od té doby si ji musí broukat. Nezná slova, ale melodii ano. Jak to je jen možné? Jakto, že jedna jediná melodie mu uvízla v hlavě a nedává mu v noci spát? Natasha ho sledovala ze svého místa na barové židličce u vyvýšeného stolu a žvýkala krekr.

„Ještě nikdy jsem tě neviděla takhle. Tváříš se jak zpráskaný pes."

„To ta písnička," zavrčel na půl pusy. V tu chvíli vstoupil do kuchyně Tony, a když zaslechl, o čem se baví, protočil očima.

„Už zase ta melodie?"

„Jo," přikývl bělovlasý. Sam konečně položil telefon a podíval se na mladého muže.

„Co je na ní vlastně tak speciálního?" optal se otráveně.

„Jo, co je na ní tak speciálního?" zopakoval Tony. Pietro sklouzl pohledem ze Sama na Tonyho a zpět na Natashu. I ona chtěla vědět, co je na ní tak super.

Každý Avenger ví, že si Pietro brouká tuhle specifickou melodii. Každý Avenger ví, jak otrávený je z toho, že ji nemůže správně identifikovat a vzpomenout si na slova. Žádný Avenger neví, co je na té písni tak speciálního, že mu to nedá spát. Každý normální člověk by nad tím mávl rukou a za pár let to zkusil najít na youtube, ale Pietro ne. Už čtyři roky mu ta melodie zněla v hlavě.

„Zaslechl jsem tu melodii, když jsem..." podrbal se na hlavě a povzdechl si, hledající správná slova, „...Když jsem se vrátil zpátky."

„Vrátil zpátky? Odkud?" zeptal se zmateně Sam.

„Počkej, počkej. Vrátil zpět? Jako z druhé strany? Z mrtvých?" ozval se Tony. Pietro přikývl.

„Slyšel jsem, jak tu písničku zpívá těsně vedle mě, ale neviděl jsem, kdo to byl. A od té doby ji mám v hlavě," vysvětlil, pohled zabodnutý do země.

„To museli být andělé," zavtipkoval Tony. Natasha mu okamžitě uštědřila ránu do ramene, načež se na ní hnědovlasý muž uraženě podíval.

„Zkusil's Youtube?" zeptal se Sam.

„A jak bych to jako vyhledával? Hum, hmmmmm, humm, hum?" pozvedl obočí Pietro. Sam se zamyslel nad tím, jak jeho otázka vlastně nedávala smysl. Jasně že to platforma beze slov písně nezvládne.

„Víš, já vlastně znám někoho, kdo by mohl pomoct. Pořád poslouchá nějaké písničky," začala Natasha.

„No jo! Zná všechny písně napříč stoletími, zpěváky, skupiny, všechno!" přisadil si Tony.

„Ty znáš Natashiny přátele?" zeptal se Sam se skeptickým výrazem.

„Natasha má přátele?" skočil mu do toho Pietro a vysloužil si tak temný pohled rusovlásky. Chtěla mu uštědřit ránu do ramene, ale ten bělovlasý prevít byl rychlejší a zmizel z jejího dosahu.