Dnes v noci jsme měla zvláštní sen. Viděla jsem starý dům, 4 osoby a hada. Nemohla jsem poznat kdo to je bylo to jak za sklem a slova byla jakoby nějak zašifrovaná. Zavřela jsem oči a soustředila jsem se. Konečně jsem viděla a slyšela normálně. Byl tam Červíček, nějaký starý pán a ještě jeden pán. Mluvili do křesla, ve kterém někdo seděl. Zněl vyčerpaně. Pak už jsem viděla jenom hřbitov.
Probudila jsem se celá propocená a ubrečená. V tomto stavu už jsem nebyla dlouho. Naposledy, když se mělo stát něco opravdu zlého.
Sedla jsem si na postel a složila si obličej do dlaní. Chvilku jsem čekala než se mi sklizní dech a pak vyrazila k umyvadlu opláchnout si obličej studenou vodou. Musela jsem se zasmát, když jsem viděla jak Hal leží dál u mě na posteli na zádech s jazykem venku z pusy a naprosto nejevící žádné příznaky o to že by jsem ho nějak probudila. Koukla jsem se na sebe do zrcadla. Je naprosto neuvěřitelné jak jsem za ten rok vzhledově dospěla a vlastně i rozumově v nějakém směru protože pohádky čtu pořád nejraději. Můj odraz teď vypadal mnohem starší možná až moc na 15. Letou holku.
Zatřepala jsem hlavou abych se zbavila myšlenek a vrátila jsem se zpátky do postele s tím že se pokusím usnou. Nešlo to ten sen mi zůstal v hlavě a nedal mi spát. Z nějakého důvodu mě tížil.Vstala jsem tedy a přes moji noční košili jsem si hodila kápy aby mi nebyla zima. Jsou pořád ještě prázdniny a tak v hradu krom mě, duchů, Brumbála a pár učitelů co tu bydlí nikdo není.
Vydala jsem se vstříc nočnímu hradu se zářivou fialovou koulí v ruce kterou jsem si vyčarovala abych viděla. Je to v podstatě to samé jako Lumos ale bez hůlky.
Šla jsem zrovna chodbou kolem velké síně když v tom z ní vyletěl sir Nicolas.
,, Ah Nicolasi vy jstě mě ale vylekal. Měla bych vám přičarovat zvoneček." Řekla jsem s úsměvem a mírnou ironií v hlase.
,, Moc se omlouvám Nathalio to jsem nechtěl. Nicméně kam máte namířeno tak pozdě v noci"
Zeptal se mě velmi zdvořile a ještě aby ne, když je to sir
,, Za Brumbálem. Zdál se mi sen a mám z něho špatné tušení"
,, Oh to je mi líto. Smím vás doprovodit?"
,, Ale jistě budu jen ráda Nicolasi budu jen ráda"Doprovodil mě k Brumbálovi, kterému jsem svůj sen celí vylíčía a pak i zpátky do postele. Jal jsem předpokládala Hal byl pořád ve stejné pozici a ani nevšiml že tam nejde. Ano jsme sice nerozlučná dvojce ale on a spánek je na tom lépe.
Ráno
Probudila jsem se a udělala sobě a Halovi snídani. Sobě jsem jí vzala do knihovny a tam se nasnídala při čtení.
Ze světa knížek mě probudila až Uršula s tím, že se po mně schání Brumbál. Ten mi potom vzdělil že mě pozvali abych dávala pozor na Famfrálovém mistrovství. Kývla jsem na to, protože vím že tam mají být i Weaslyovi.
Prý je to za 2 dny.
YOU ARE READING
Nathalia Black - osvobození
FanfictionKaždé dítě poslouchá a každý rodič vyprávý svým dětem příběh o Harrym Potterovi, chlapci který přežil, stal se vyvoleným a nakonec porazí nadobro pána zla. Nikdo ale nevypráví příběh dívky jenž v příběhu chlapce hrála velmi důležitou roli. M...