Nathalia Black - osvobození

Problém

Je to už nějaký ten den co se u mě projevili první příznaky té divné magie. Brumbál za mnou pravidelně chodil, ale také mi vynadal za to že mě ten chlapec na hipogrifivi viděl a svěřil se s tím jeho 2 kamarádům. Brumbál se mu to pokusils rozmluvit že to byl jenom výplod fantasie nebo tak něco, podle něho ale marně.

      Dnes jak jsem se od Paní učitelky Mcgonagalové měli všichni studenti odjet do Prasinek na což jsem se těšila. Znamená  to že
na hradě jsem byla jenom já, učitelé a duchové. Pokaždé, když jsem na hradě takhle bez studentů si obléknu krásné šaty, které jsem dostala od Brubála a probíhám se za doprovodu duchů, kteří pokud jsou zrovna veselí dodají doprovod hudby.

Koukala jsem z astronomické věže jak se studenti schází na nádvoří po boku profesorky mcGonagalové a školníka, který se mi vždy zdál divný. Všichni odešli a já vyběhla po schodech do své věže a oblékla si ty nejkrásnější šaty v mém šatníku.

Probíhala jsem hradem a potkala pár duchů, kteří se ke mě přidali během cesty. Zabíhals jsem zrovna do jedné chodby když jsem před sebou spatřila modré oči a kulatě brýle zastavila jsem se sotva 30 cm. před ním. Koukali jsme si do očí asi 10 sekund a pak jsem se otočila a běžela jsem za Brumálem a duchové za mnou.

,, viděl mě, nemohla jsem za to, je mi to líto, neposílejte mě zpátky do Askabanu prosím udělám cokoliv"  Křikla jsem sotva se dveře otevřeli a klekla si na kolena.
,, kdo tě viděl ?"
,, mladý kluk zhruba stejně starý jako já, tmavé vlasy, modré oči a kulaté brýle"
,, A Harry Potter no tos tomu dala"
,, Neposílejte jí zpátky jenom díky ní je na hradě veseleji!" Křikla ufňukaná Uršula a dala mi jednu ruku na rameno
,, neboj posílat tě nikam nebudu a teď se vrať do své komnaty" řekl s úsměvem. Já mu poděkovala a odešla.

O měsíc později

Byl večer a já se chystala do postele. Byla už tma něco kolem 11 hodiny noční, když jsem uslyšela rychlí dupot po schodech. Dveře se na jednou rozletěli a v nich se objevil Snape. Vypadal rozzlobeně a zároveň ustaraně
,, udělala jsi to ty !?" 
,, o čem to mluvíš ??"
,, tvůj otec je na hradě, všichni se museli evakuovat do velké síně a já se ptám pomohla jsi mu !?" Křikl na mě čímž mi vehnal slzy do očí. ,,Jak si můžeš jenom myslet že bych něco takového udělala jsi pro mě mnohem důležitější než vlastní otec a nikdy bych nikoho nezradila !!" Křikla jsem na něj zpátky, čímž jsem ho zasekla.
,, promiň že křičím.... Vem si kápi a pojď musíme ochránit hrad a studenty"
Po jeho slovech jsem si vzala kápi a kapucu a vyrazili jsme do velké síně.  Všichni studenti leželi ve velké síni na zemi namačkaní na sebe. Budilo to strašidelný dojem až mi to nahnalo dračí kůži.

,, Nathalio jsi v pořádku" zeptal se mě Brumbá
,, Ano jsem" odpověděla jsem s mírným úsměvem v očích
,, Nerad vás odtud vyháním ale musí se prohlédnout hrad a nemůžeme  riskovat že Nathalii uvidí ještě někdo jiný"
,, Jistě půjdu zkontrolovat kuchyň a kolejské věže" hrdinsky jsem odpověděla ale uvnitř jsem umírala strachem. Ne proboha Nathalie seber se je to jenom tvůj otec neublížil by ti. Okřikla jsem se v duchu abych si dodala alespoň trochu odvahy ale upřímně moc mi to nepomohlo.
,, děkuju Nathalie a buď opatrná" řekl Brumbál a pustil má ramena z jeho pevného stisku.
Otočila jsem se a s dračí kůží jsem se vydala do kuchyně.
,, málem bych zapomněl" křikl Brumbál za mími zády čímž upoutal mou pozornost, otočila jsem se čelem zpátky k němu ale blíž jsem nešla
,,v Nebelvírské věži na tebe někdo čeká"
Řekl a mrkl na mě. Tentokrát to byl on kdo se otočil zády. Jak to myslel, kdo na mě čeká, je to nebezpečné. Zaklepala jsem hlavou abych se zbavila svých myšlenek a tentokrát jsem se už opravdu vydala prohledat hrad.