Každé dítě poslouchá a každý rodič vyprávý svým dětem příběh o Harrym Potterovi, chlapci který přežil, stal se vyvoleným a nakonec porazí nadobro pána zla.
Nikdo ale nevypráví příběh dívky jenž v příběhu chlapce hrála velmi důležitou roli.
M...
Dnes je ten den. Den kdy mají popravit mého milovaného zvířecího přítele Kofana. Hal mi celí den ležel na břiše a smutně se díval do mích uslzeních očí.
Když se blížila poprava převlékla jsem se z černých kalhotů a bílé košile do jediných černých štů které jsem měla
Oops! This image does not follow our content guidelines. To continue publishing, please remove it or upload a different image.
Původně byly sice určené k boji ale jiné černé šaty nemám. Vydala jsem se tedy směrem k Hagridově chýši. Hala jsem nechala ve věži jelikož myslím že tohoto pohledu bych ho mohla ušetřit.
Byla odpolední hodina a já chodila chodbami hradu s uslzlíma očima. Vyšla jsem z bradavic na cestu, která vedla k Hagridově chýši. ,, Ahoj Hagride" pozdarvila jsem svého věrného kamaráda. ,, Nathalí co ty tady děláš !?..... nechci aby jsi to viděla" ,, Hagride je to můj přítel a ty taky. Nemůžu tě tu teď nechat samotného" ,, dobře ale má přijít i Brumbál s Popletalem tak na sebe hoď potom to kouzlo ať tě tu nevidí". Chvilku jsme si povídali byla to opravdu krátká chvíle než jsem uslyšela hlasy.
Podívala jsem se z okna odkud ty hlasy vycházý. Nahoře u cesty kterou jsem přišla i já byla skupinka 6 lidí, kteří se podle toho jak na sebe pokřikovali asi neměli moc v lásce. Podívala jsem se pozorněji a všimla jsem si Harmiony která má připravenou hůlku u něčí krku a Harryho a Rona stojící za ní a pokřikující na ní že za to nestojí.
,, ty Hagride to vypadá že támhle se ze slušné Harmiony stala pěkně nebezpečná čarodějka" ,, z Harmiony prosímtě ta by neublížila ani mouše.. by se musel stát zázrak aby někomu ublížila" ,, No opravdu pojď se podívat"
Sotva Hagrid došel k oknu Harmiona vrazila tomu kdo stál u kamene pořádnou šlupku do nosu. ,, Au" zasyčel Hagrid ,, Už mi věříš ?" ,, Jo"
Než jsme se nadály naše partička už si to štrádovala k Hagridově chýši. Raději jsme na sebe hodila kouzlo neviditelnosti a šla si hladit Klofana abych jim nechala soukromí.
Seděla jsem vedle klofana a brečela mu do peří. Z tranzu, slz a nad upravování peří maestátního zvířete, které mělo podle Hagridově vyprávění naprostou nevinu. Mě probudili až rychle blýžejicí se hlasy.
Vyděla jsem Brumbála s Popletalem a mistrem popravčím jak si to štrádují k Hagridově chýši. Najednou mi něco příletělo kolem hlavy.
Byl to nějaký kamínek a za nim další. Házel je někdo kdo stál za mnou v lese. Co se stalo jsem pochopil až když naše známá trojce vystřelila ven z Hagridovo chýše. Nevím kdo to udělal, ale každopádně jim teď zachránil zadek.
Já jsem taky utekla, celou dobu jsem jim šlapala na paty, ale naštěstí si mé přítomnosti nevšimli. Zastavili jsme až nad poschodím které se nacházelo asi 10 metrů od venkovního vchodu do hradu. Všichni se se smutnýma očima koukali na to jak kat popadl sekeru, dal jí nad hlavu a pomalu ji pouštěl dolu. V ten moment jsem odvrátila zrak a zavřela svá očka, pak už jsem slyšela pouze jak se k oblakům vznesli havrani a vrány sedící kolem něho.
