Nathalia Black - osvobození

Vysvobození

Dnešní noc jsem měla zvláštní sen. Byla jsem zde ve své temné cele a navštívil mne nějaký stařík s plnovousem a dlouhými vlasy se zbarvením do sněhové vločky, měl půlměsícové brýle, v očích se mu mihali jiskřičky štěstí.
Působil velmi staře, za to ale velmi mile.

Chvilku si mě prohlížel jako kdybych byla svítící víla ale pak ne mě začal mluvit.

Nerozuměla jsem ani slovo, jediné co jsem slyšela byl můj zrychlený dech a tlukot srdce podobný zvuku cválajícímu koni.

Hned potom jsem se trhnutím probudila. Chvilku jsem to rozdýchávala ale nakonec jsem znovu upadla do mého temného lesa snů.

Jsou to 4 dny co utekl můj otec a 2 dny co se mi zdál sen s divným staříkem. Ten se si přehrávám v hlavě pořád dokola a dokola, ale pořád nemohu přijít na to kdo to byl.

Celí dnešní den jsem měla zvláštní pocit... pocit prázdnoty a zároveň i štěstí jako kdyby v té prázdnotě uvnitř mě létal 1 malý přesto silný motýl , věděla jsem že se má něco stát.

Už jsem se chystala pomalu ke spánku, když se před mou celou zastavil stařík kterého jsem viděla ve snu. Lekla jsem se a rychle se odplazila do rohu cely tak abych na něj viděla.

Chvíli jsme se koukali jeden na druhého, když najednou promluvil a upoutal mou pozornost od jeho oblečení na jeho obličej
„ ty jsi Nathalia Black že ano?" zeptal se klidným tónem díky kterému mě trochu zklidnil. Na jeho otázku jsem pouze přikývla nebyla jsem zvyklá s někým mluvit, jediný člověk se kterým jsem kdy mluvila byl můj otec. „ jsem tu protože tvůj otec utekl..."
Nenechala jsem ho to doříct a přísným tónem mu odpověděla „nevím kam ani jak utekl a i kdybych to věděla nepovím vám to" dořekla jsem a zamračila se na znamení že to myslím vážně.

„ jistě to bych po tobě ani nechtěl... chtěl bych ti dát nabídku" řekl a upřímně se usmál. Kývla jsem na něj na znamení že ho poslouchám.
"Jmenuji se Albus Brumbál a jsem ředitele školy čar a kouzel. Nabízím ti že tě do té školy odvezu, budeš mít vlastní něco jako byt a budeme tě vyučovat magii, ale pod 2 podmínkami„ řekl a já se z rohu cely přisunula blíže k němu „jaké podmínky ?" Zeptala jsem se a on se usmál ještě víc než předtím
"Vzhledem k tvé velké moci a daru nám pomůžeš chránit hrad, a ta druhá v zájmu tvého bezpečí se nebudeš stýkat s ostatními studenty ani o tobě nebudou vědět. Budeš jim pouze nenápadně pomáhat, když se něco stane" dokončil svůj monolog a mě se po více jak 3 letech objevil na tváři úsměv.

Nabídka to byla velmi lákavá a tak jsem jí přijala. Bylo na něm vidět že je také šťastný. Na chvilku odešel vyřídit prý nějaké papíry a já cítila že tento muž je pouze nový a lepší začátek. Pouze 1. motýlek, který z mého břicha jen tak nezmizí. Než by jste stačili říct "mozkomor" byl zpět, a já se ocitla na hřbetě majestátního zvířete zrozeného z večného plamene.