Každé dítě poslouchá a každý rodič vyprávý svým dětem příběh o Harrym Potterovi, chlapci který přežil, stal se vyvoleným a nakonec porazí nadobro pána zla.
Nikdo ale nevypráví příběh dívky jenž v příběhu chlapce hrála velmi důležitou roli.
M...
Stála jsem tam jako socha. Podívala jsem se do Halgrimovích smutných očí, pak na Harryho a Harmionu, kteří nechápali vůbec nic a zpátky na Halgrima. Hlavou mi prolétli všechny vzpomínky od Brumbálova prvního úsměvu jenž mi věnoval až po chvilky kdy jsem seděla v koupelně s Fredem.
Nemohla jsem to tu opustit tohle místo a hlavně lidé mi toho dali tolik, že by byla zrada to tu opustit.
Zatřepala jsem hlavou. ,, Tati já mám tě ráda opravdu moc, ale já už svůj domov našla. Jsou to Bradavice a nechci to tu opustit. Mám tu Hala, přátele a navíc jsem dala Brumbálovi slib a po tom co všechno pro mě udělal, bych se na sebe potom nemohla ani podívat kdybych odletěla s tebou. Takže promiň tati, ale já zůstávám." Dořekla jsem a z očí se mi opět pustili slzy.
,, Nathalio... jsi velká a pokud to zvládneš tak dobrá, ale já odcházím. Kdyby jsi něco potřebovala pošli sovu. Mám tě rád holčička moje" dořekl a odletěl jediné co mi po něm momentálně zbylo byl přívěšek, který mi neznámo jak dokázal dát do ruky předtím než odletěl. Podívala jsem se na něj a byl krásný, bezchybný.
¡Ay! Esta imagen no sigue nuestras pautas de contenido. Para continuar la publicación, intente quitarla o subir otra.
Ještě chvíli jsme tam všichni stáli a koukali na to jak můj otec mizí na pomalu se rozednívající se obloze v dáli.
,, Em takže ty jsi Nathalia Black ?" Zeptal se mě brýlatý klučina, který je mi vlastně tak trochu příbuzný. ,, Ano a vy jste tři lidé, které asi budu muset mít na očích častěji pokud to tu mám chránit" Řekla jsem jim a usmála se na ně ,, Tak pojďte měli bychom jít než se rozední" Řekla Harmiona s úsměvem ,, Ne vy běžte na ošetřovnu, já mám domov tady" ,, Měla by jsi jít s náma ať ti to ošetří.. mohla by jsi z toho mít pěkně zanícené rány" od Harmiony bylo hezké že se starala, ale já teď do hradu nemohla. ,, Ne to je dobré ošetřím si to sama a vy už běžte ať na vás Ron nečeká moc dlouho.... Jo a kdyby jste něco potřebovali jsem tu" Řekla jsem jim teď už klidným hlasem a oni se vydali na cestu dolu po dlouhých a zatočených schodech. Já se naposledy otočila směrem kde byl na obloze ještě před chvílí můj otec ,, Nathalio!" Uslyšela jsem své jméno a tak jsem se instinktivně otočila na člověka jemuž hlas patřil. Byl to Harry a vykukoval na mě zpoza točených schodů. ,, Děkujeme" ,, Vždy k službám" Naposledy se na mě usmál a zmizel z dohledu. ,, Tak pojď Hale.... Jdeme domu"
