Nathalia Black - osvobození

Záře

          Už je to nějaký týden co tu jsem. Každý den ke mě Učitelé chodí, dokonce občas i Snape se kterým jsem se docela blížila asi nejvíc ze všech učitelů. Je to zvláštní že nejdříve mi nevěřil, ale teď mě bere skoro jako vlastní dceru. Je to opravdu hezký vztah. 

       Jsem teď jak jinak než na Astronomické věže a opírala jsem se o zábradlí. Pozorovala jsem skupinku studentů jak kráčejí lesem k plácku kde byl připraven můj dobrý přítel Hagrid s Hypogrifem, četla jsem o nich knížky takže mu držím palce aby se nic nestalo.
Chvilku jsem se zasnila o opakovala si co jsem se v knížce dozvěděla.

Ze snění mě probudil až křik jednoho ze studentů, který se na Hypogrifovi. S úsměvem jsem ho sledovala. Vypadal šťastně a až když letěli nad jezerem mi došlo že proletěl kolem mě a viděl mě.
„ sakra!" Křikla jsem na sebe a v ten moment se ode mě rozplynula taková fialová vlna, která odhodila sochu postavenou na zábradlí. Nahla
Jsem se dolu abych viděla jestli tam někdo nestojí a taky že jo.  Natáhla jsem ruku jako kdybych měla naději že to ještě chytím a tak že
Jo socha se zastavila a obklopila jí ta samá záře co v ten moment byla i kolem mích rukou a před 2 min. všude kolem mě.

Oddechla jsem si a vytáhla předmět zpátky nahoru na zábradlí.
„ tohle musíš říct pošli sovu Snapovi ten mi pomůže". Hned jsem běžela napsat dopis a poslala ho po sově kterou mi daroval Brumbál abych nemusela chodit chodbami hradu a
riskovat odhalení. Dopis jsem poslala a opřená o zábradlí jen čekala a sledovala jezero.

Čekala jsem asi půl hodiny než jsem uslyšela jak někdo dupe po schodech. Rychle jsem se schovala za roh, kdyby to byl náhodou jeden ze studentů a čekala.
„ Nathalio! Jsi tady?" Uslyšela jsem hlas, který jsem znala naprosto perfektně.
,, tady jsem" křikla jsem nazpět a vylezla z poza rohu.
,,copak jsi potřebovala??" Zeptal se s tím kamenným obličejem, ale v očích mu byla vidět radost a v hlase ustaranost.
,, něco ti musím ukázat" řekl jsem a natáhla ruku opět k té soše. Soustředila jsem se na ní a po 3 vteřinách se kolem mé ruky opět utvořila  fialová záře stejně jako kolem sochy. Ta se zvedla do vzduchu ale jak jsem se soustředila a Severus najednou promluvit tak jsem se lekla a socha se rozbila na spoustu malých částí.
,, Co to bylo ??" Koukal na mě jako na duchs
,, já nevím objevilo se to dneska dopoledne"
,, Víš co.. večer to řeknu Brumbálovi ale ty buď opatrná a pro jistotu nad tím moc nepřemýšlej"
Řekl a dal mi ruku na rameno, usmál se a zase odešel. ,, a pro jistotu buď dneska už uvnitř... nechci aby se ti něco stalo"
Taková jednoduchá věta ale jak zahřeje u srdce.