Nathalia Black - osvobození

Příčná ulice

„kam mě to vezete ?" Zeptala jsem se po nějaké době sezení na hřbetu zvířete které jsem až do nedávna měla pouze za pohádkové, něco jako víli nebo minotauři.
„ Do Příčné ulice, je zrovna školní rok a takto oblečená přece chodit nemůžeš, Každý by se tě hned polekal a navíc ti musíme koupit hůlku" měl pravdu. Měla jsem na sobě dlouhou, špinavou a roztrhanou košili až po kolena.

Nevěděla jsem jak je na tom můj obličej a vlasy, o kterých vím akorát že jsou bíle a dlouhé. „ Smím se na něco zeptat pane Brumbále ?" Zeptala jsem se trochu rozklepaným hlasem. „ jistě drahá jen se ptej" odpověděl a i když jsem mu neviděla do tváře cítila jsem že se usmívá. „ jak jsem přišla ke svému daru? Máme ještě nějaký? A kdo je moje matka ?„ vychrlila jsem ze sebe spoustu otázek jako když drak chrlí oheň. „ Popravdě Nathalio jsi pro mne velkým tajemstvím a objevem od narození.. před 14 lety, když jsi se narodila tak v ten večer se objevila nad Bradavicemi silná fialová záře. Nikdy jsem nezjistil proč a doufám že mi k tomu napomůžeš, i když máš už tak velký dar myslím že je v tobě mnohem víc. A teď se drž budeme přistávat a to ho Rubius nestihl ještě pořádně naučit." Dopověděl svůj monolog a já se ho pevně chytla. Nasadil mi do hlavy velkého brouka spojeného s mím narozením. Začali jsme přistávat a já se nemohla dočkat až budu stát nohama pevně na zemi.

Fénix přistál rychle a když se dotknul země vyplivl plamínek ohně, čímž mi způsobil menší popáleninu na bosích chodidlech. "To jsme nemohly letět na pegasovi" řekla jsem si v hlavě a pomocí Brumbála seskočila z toho zvířete hrůzy.

Šli jsme prázdnou příčnou ulicí dokud jsem náš moment ticha nepřerušila. „Kam půjdeme první ?" Zeptala jsem se „ půjdme ti nechat ušít nějaké oblečení k madam Malkinové, ke střihoruké Ashley aby tě trochu upravila a nakonec hůlku k Olivanderovi" sotva to dořekl jsme stály před obchůdkem s názvem " hábity pro každou příležitost" Byl to nádherný dům. Byl celí porostlí břečťanem s fialovými trámy a nasvícený nějakým kouzlem.

Vešli jsme dovnitř a obchodem se ozval zvuk zvonce. Ten jsem ale
nevnímala. Byla jsem zaneprázdněna sledováním obchodu. Všude byli nejrůznější hábity, látky, zrcadla, stoličky a další šicí potřeby pro šití. Nejvíce mě zaujali 4 hábity postavené na stojanech vedle sebe, byli na chlup stejné jediné čím se lišili byly barvy a našité odznaky na prsou. „ máme pauzu odejděte!" Ozval se odněkaď ze zádi obchodu ženský hlas jenž mě probral z tranzu. „ Ale na staré přátele by jsi si čas udělat mohla ne ??" Zařval nazpět Brumbál. Najednou se odněkaď vynořila paní. „ Albusi.. neviděla jsem tě celou věcnost.. co potřebuješ ??" Zeptala se medovím hlasem. „ ušila by jsi mi nějaké oblečení na tuto mladou dámu?" Řekl a jeho pohled přesunul na mě „ ale jistě že ano pojď sem drahá" usmála se na mě vedla mě k jedné stoličce před zrcadli. Vytáhla metr který mě začal měřit sám. „ a do jaké bude chodit koleje ??" „ ne ne nechci hábit chci nějaké normální oblečení a jednu velkou kápy" řekl Brumbál a ani ne za hodinu jsem odcházela s novém oblečení na sobě a další plnou taškou oblečení v ruce.

Velmi jsem si vylekala, když jsem se viděla v zrcadle celá špinavá a rozcuchaná, ale v tom novém oblečení a kápy jsem se cítila o něco lépe. Starou košili jsme hned vyhodili a oblékli mě do nově ušitého. „ Moc ti to sluší Nathalie" ochválil mě a já mu s úsměvem poděkovala

Dále jsme šli k Olivanderovi, který jak sám řekl byl podstěn mou návštěvou. Vybrala si mě hůlka, která byla podle jeho slov několik set let stará a vyrobena z úlomku měsíce a také z kovu, který byl uhašen dešťovou vodou posbíranou za fialového úplňku který se objevuje 1 za tisíc let. Nemohla se zlomit a byla velmi mocná. Nachvilku odešel s Brumbálem před krámek a pak zpátky ke mě. Hůlka měla jako rukojeť růžovou vyhaslou hvězdu což jí dodávalo elegance

Poté jsme zašlu ke střihoruké Ashley, a když jsem se už učesaná a upravená podívala do zrcadla musela jsem se pousmám. Mé bíle vlasy mi padali na ramena a mé šedivé oči se blyštily jako drahokamy