Nathalia Black - osvobození

Slzy

Probrala jsem se až o 2 min. Později. Měla jsem stále odvrácený zrak a slzy mi bez jediného vydaného zvuku tekly po růžových tvářích.

Utekla jsem dříve než ostatní, nemohla jsem vydržet už ani vteřinu. Chtěla jsem křičet ale nemohla. Běžela jsem chodbami hradu rovnou do koupelny pro Prefekty, kde jsem doufala že bude Uršula a kde jsem věděla že teď nikdo nebude.

,, Uršulo !?" Křikla jsem hned jak jsem doběhla do koupelny, odpovědi se mi ale nedostalo. Odčarovala jsem ze sebe kouzlo a lehla si do rohu koupelny. Teplé slzy jsem nechala volně téct po tvářích. Nechala jsem se topit ve svých myšlenkách a nevnímala jsem.

,, Ahoj" promluvil na mě někdo a já se trhnutím probrala. ,, Neutíkej prosím" až po této větě jen zaznamenala obličej dotyčné osoby. Byl to ten zrzavý kluk, se kterým jsem se už jednou potkala před ošetřovnu.

Seděla jsem vyděšeně v rohu a koukala jsem mu do očí. On se narovnal a pomalu došel ke mě, posadil se vedle mě a koukal před sebe, zatímco já z něj nespouštěla zrak.

,, Nechceš kapesník ?" zeptal se mě a já se na něj nechápavě podívala. Ne snad proto že bych nevěděla k čemu jsou kapesníky, ale chtěla jsem zkusit kolik má trpělivosti.
,, No jenom aby jsi si utřela ty tvé krásné oči plné slz..... teda na"
,, Dobře děkuju" vzala jsem si od něj jeden bílí kapesník a utřela jsem si do něj slzy

,, Ten vlk byl tvůj?... ten co zachránil Harryho"
,, Jo teď je to můj pomalu jediný kamarád"
Z očí mi na mé černé šaty káplo ještě pár slz, ale ty se hned do látky vpily
,, Teď už ne" s nechápavím pohledem jsem se na něj podívala ,, Víš snad o nějakým novým učiteli ?" nevím proč ale vůbec mi nedocvaklo že tím myslel sebe, asi to bude tím že žádného kamaráda přibližně v mém věku jsem nikdy neměla.
,, Ne já budu tvůj kamarád ty trubko" zasmál se mi a já se na něj usmála.

O propovídanou půl hodinu později

Byl moc fajn já se teď snažila neumřít smíchy a on dopovědět historku o tom jak Snapovi při Famfrpálu chytnul plášť.

Vše bylo v pořádku dokud jsem nemrkla. V ten moment kdy jsem své oči opět otevřela jsem se lekla, neboť přede mnou nebyl Fred, ale Harry. Koukla jsem se kolem sebe a nebyla jsem v koupelně, ale někde jinde. To místo jsem neznala. Uvnitř to vypadalo jak nějaká chýše ale kmeny na podlaze a po celém interiéru mě vyzvedli z omylu. Už mi došlo co se děje byla to vize a oni potřebovali pomoc, když jsem se něčeho zkusila dotknou rukama mi projela skrz to. Rychle jsem se podívala na hodiny bylo skoro 8. Pak jsem se objevila na vrcholku astronomické věže a nakonec vše zmizeli ve fialové páře.

,, Nathalio... Naty probuď se"otevřela jsem oči, ale kvůli silnému světlu jsem je zase hned zavřela. Sedla jsem si a oči si promnula.
,, uf už jsem se lekl že budu muset běžet pro pomoc jsi celé? Najednou jsi přestala vnímat a pak jsi si lehla a byla mimo a...."
,, Frede v klidu... kolik je hodin?"
,, No je půl osmý proč?"
,, sakra promiň ale budu muset běžet budu emm bylo to s tebou fajn a paaa"
,, Počkej!"

Na to už jsem se ale neotáčela. Běžela jsem co mi nohy stačili. Jejich osud byl teď v mích rukách. Bylo jen na mě jestli přežijí nebo ne