Nathalia Black - osvobození

Osud

Rychle jsem doběhla do svého bytu a popadla Halgrima, který už stál v pozoru u dveří. Nevím jak ale je se mnou propojený. Popadla jsem hůlku a zbraně, které jsem si dala za opasek.
Šaty pro boj jsem naštěstí měla na sobě a sedla si na Hala a ten se rozutekl ven z hradu. Já se pomocí toho tentononc v mé Hlavě napojila na Harryho abych zjistila kde je.

Když jsme dojeli k cílové destinaci u vrby mlátičky všichni stáli venku. Byl tam Remus proměněný ve vlkodlaka, Snape a taky můj otec . Jakmile jsem ho viděla zkameněla jsem. Probrala jsem se až po půl minutě. Seskočila jsem dolu z Hala a poslala ho dolu do lesa za Hermionou a Harrym.

Přiběhla jsem k Remusovi a tátovi, kteří se zrovna prali. Tátu jsem odhodila pryč a pomocí mečem bojovala s Lupinem. Protože na vlkodlaka kouzla úplně neplatí. Bojovali jsme asi 10 min a já už pomalu ztrácela dech. Chvilkami jsem přemýšlela jestli nepoužiji schopnosti, ale vždy jsem došla k úsudku že je ještě neumím plně ovládat a mohla bych potom někomu nechtěně ublížit.

Musela jsem dávat pozor. Stačil jeden špatný úder a bylo ze mě krmení pro hladového vlkodlaka. Jedním okem jsem zpozorovala jak Snape odvádí mého otce do hradu. Otočila jsem hlavou abych se podívala pořádně, ale to byla chyba.

Jakmile jsem hlavou otočila hlavou Remus toho využila a vyrazil mi meč z ruky. Než jsem se stihla zapamatovat udeřil do mě a povalil mě na zem. Byl se mnou ámen. Mé ruce se klepali,  seděla jsme na zemi a nade mnou zvíře jenž bylo za normálních okolností můj přítel. Napřahoval se s chystal se mě udeřit. Nemohla jsem nic dělat jediné čeho jsem byla schopná je vnímat svůj rychlý dech. Už jsem se pomalu chystala na smrt když v tom jsem uslyšela vití, ale nebyl to Remus bylo to z lesa a Remus za zvukem hned běžel.

Asi půl minuty mi trvalo se vzpamatovat. Po tom co se můj dech zklidnil a já už byla schopná se pohnout jsem vstala. I před všechny bolavé a krvácející rány od drápů jsem si stoupla setřela jsem si krev z poškrábané tváře a roseklého rtu a rozeběhla jsem se směrem Astronomická věž.

Když jsem tam doběhla Harry s Harmionou osvobozovali mého otce z ocelové klece. Hal stál vedle nich trochu pochroumaný ale v daleko lepším stavu než já. Nevím jak to dokázali ale měli u sebe klofana. Jen jsem tam stála a koukala.
,, Nathalie" všiml si mě můj otec a rozešel se je mně. Stáli jsme na proti sobě a koukali si vzájemně do očí.
,, Jsem tak rád že tě zase vidím zlato"
Řekl s úsměvem a vtáhne mě k sobě do obětí. Nebyla jsem schopná nic dělat můj obličej byl jako z kamene. Jediné co jsem udělala bylo to že jsem své ruce dala na jeho zadá jinak nic. Ani jsem se nepousmála a přišlo mi že nemám radost ani uvnitř prostě nic. Jen prázdno.

,, Jsem tak rád že tě zase vidím. Jsi tak krásná. Tak pojď poleť se mnou a budeme mít to o čem jsem oba toužili. Klid, bezpečí, pohodu a rodinu. Budeme si žít jako v pohádce zlato"
Dořekl a táhnul mě k mému opeřenému příteli.
Nasedl na Klofanův hřbet a natáhl ke mně ruku.

,, Tak pojď "