Domov

18 1 0
                                    

       Konečně jsme zase přistáli byli jsme na vrcholu Astronomické věže jak Brumbál povídal. Co jsem se dozvěděla tak teď měli všichni nějakou hodinu. Slezly jsme z Fénixe a já byla štěstím bez sebe že na tom zvířeti už sedět nemusím.

Sledovala jsem  Brumbála, který se vydal ke zdi, zmáčknul pár cihel tak že je přetlačil do zdi. Zeď se otevřela a za nimi stálo malé, černé, točené poschodí. Měla jsem pocit že mám v břiše zase o motýlka více.

Došli jsme do věže, která byla rozdělena na tři poschodí. Málem jsem přestala dýchat, když jsem viděla něco jako obývák s malou kuchyňkou. Vše bylo zařazeno do tmavých barev a porostlé spoustou květin. V dalším patře byla knihovna, pracovna a koupelna, opět vše ve tmavých barvách a já věděla že budu stejnak nejvíce času trávit v knihovně. V posledním patře byla má ložnice. Byla veliká a překrásná. Střecha byla prosklená abych mohla sledovat hvězdy ale dala se i zatáhnou, kdyby byl úplněk a mě jeho svit vadil. Nakonec jsem dostala nakázáno že za hodinu pro mne Brumbál opět přijde a seznámí mě s učiteli,
Kteří o mě budou vědět jako jediný. S úsměvem odcházel dolu po schodišti a já ho přitom pozorovala.

Odešel a já se rozhodla to tu ještě jednou prozkoumat, všimla jsem si že je tu i letaxoví krb na cestování.  Už jsem to nevydržela a rozeběhla se pro nějakou knížku do  knihovny. Nevím proč toho pro mne Brumbál tolik dělá ale věděla jsem, že mu za to budu až do smrti vděčná.

Oops! This image does not follow our content guidelines. To continue publishing, please remove it or upload a different image.

Oops! This image does not follow our content guidelines. To continue publishing, please remove it or upload a different image.

Oops! This image does not follow our content guidelines. To continue publishing, please remove it or upload a different image.

Oops! This image does not follow our content guidelines. To continue publishing, please remove it or upload a different image.

O hodinu později„ Nathalio je čas!" Zakřičel někdo od schodů a já se hned radostně rozeběhla dolů po 1

Oops! This image does not follow our content guidelines. To continue publishing, please remove it or upload a different image.

O hodinu později
„ Nathalio je čas!" Zakřičel někdo od schodů a já se hned radostně rozeběhla dolů po 1. schodech „ A nezapomeň si kápi" Tato slova mě hned otočila opačným směrem "jak si na ni mohla zapomenout Nathalio" okřikla jsem se v hlavě a během 2 min. jsem stála vedle Brumbála „ připravena? Nechci na tebe tlačit pokud se na to necítíš" v očích mu byla vidět starost o mě
„ne to je v pořádku" odpověděla jsem s úsměvem a vydali jsme se na cestu

Cestou jsem si všimla blonďatého bledého chlapce, s někým se hádal ale protože byl za rohem tak jsem nevěděla s kým mluví. Naštěstí si mě nevšimnul a tak jsme mohli s Brumbálem pokračovat v cestě.

Učitelé byli velmi milí, jediný kdo ke mě nebyl nějak příjemný byl Snape. Myslím si že mi nevěří. Nejvíce se o mě zajímal Remus Lupin, o kterém jsem se dozvěděla že byl přítel mého otce. Chybí mi ale Brumbálovi jsem dala slib s nehodlám ztratit jeho důvěru.

Nathalia Black - osvobozeníWhere stories live. Discover now