Zajímá vás lidský život Damona a Eleny po smrti Stefana? Jaký život má jejich dcera Stefanie? Měli byste si přečíst tento příběh...
„Stefanie, musíš utéct! Nesmí tě najít. Běž!" rozeběhla jsem se a utíkala do tmavé noci.
Jsem sama a nikd...
Vzbudila jsem se uprostřed noci a nevěděla o co bych se měla strachovat víc.
Kol mě za celou dobu nepustil ze svého sevření. Celou noc mě držel ve svém objetí a mě už jen to že tu je pro mě dává obrovskou sílu.
V hlavě jsem měla jen jedno slovo: Banchee
Pořád jsem nevěděla, co to slovo znamená, ale věděla jsem, že to má co dělat s tím co vlastně jsem.
Začínala jsem mít strach. Celá jsem se třásla a nevěděla, zda pro všechny nemůžu být hrozba.
„Stefanie, jsi vzhůru?" najednou zašeptal Kol.
„Nemůžu spát..." podívala jsem se na něj a viděla jeho ospalý obličej.
Jen jsem se usmála do tmy a znovu se přitulila ke Kolovi.
Oops! This image does not follow our content guidelines. To continue publishing, please remove it or upload a different image.
„Vyhrajeme, slibuju." pošeptal mi z ničeho nic do ucha.
„Jak si můžeš být, tak jistý?" prohodila jsem do Koulova ramena.
U něho se cítím v bezpečí. Stačil mi jen on... na celém světě je to on, který mi dává pocit bezpečí.
Nechápu to, před několika měsíci jsem přijela do New Orleanse jako malá vystrašená holka, který se spoléhala na pomoc lidí, které ani nezná.
A za pár týdnů později jsem tu a cítím se jako doma. Vím, že tu jsou lidi, kteří mě ochrání i kdyby u toho měli sami zemřít.
Oops! This image does not follow our content guidelines. To continue publishing, please remove it or upload a different image.
Damon a Elena, kteří byli po celý můj život moji rytíři v bílém brnění tu najednou nejsou...
A já se musím spolehnout sama na sebe.
Hold už nejsem malá holka a z lidí, kteří pro mě byli před pár měsíci cizinci jsou teď pro mě rodinou.
V těchto myšlenkách jsem znovu pomalu usnula a ponořila se do světa snů.
„Co je Banchee?" zeptala jsem se hned ráno Hope, když si nalévala kafe.
„Stef, na to je asi ještě hodně času." Hope byla hodně nervózní. Vyhýbala se odpovědi. Neustále ohýbala pohledem a snažila se z toho vykroutit. „Ale no tak, jsme tu jen mi dvě a vím, že to bylo mířené na mě." chytila jsem Hope za ruku a podívala jsem se jí do očí.
