Zajímá vás lidský život Damona a Eleny po smrti Stefana? Jaký život má jejich dcera Stefanie? Měli byste si přečíst tento příběh...
„Stefanie, musíš utéct! Nesmí tě najít. Běž!" rozeběhla jsem se a utíkala do tmavé noci.
Jsem sama a nikd...
Měla jsem pocit, že někdo stojí nad mojí postelí. Je to Kol a hladí mě po tváři. Když jsem se vzbudila byl pryč. Nevím, jestli tam opravdu byl anebo jestli se mi to jenom zdálo...
Lekla jsem se a nemohla už znovu usnout. Posadila jsem se na postel a přitáhla si kolena k bradě. Byla mi hrozná zima, celá jsem se klepala.
„Kol Mikaelson." zašeptala jsem do ticha. Nevím, proč jsem to řekla a jak se mi jeho jméno dostalo do hlavy. Ale když jsem to vyslovila, tak mě to najednou trochu uklidnilo.
Ani jsem se nerozkoukala a Kol stál u dveří.
„Stefanie, spíš?" zašeptal směrem k mé posteli.
„Kole?" uviděla jsem jeho siluetu ve tmě.
Přišel pomalu až k mé k posteli.
Oops! This image does not follow our content guidelines. To continue publishing, please remove it or upload a different image.
„Jsi v pořádku?" viděla jsem, jak se tu odpověď snaží vyčíst z mých očí.
„Je mi nějak divně... nemůžu se pomalu ani nadechnout. Celou noc se tady převaluju, mám hrozný sny a..." zasekla jsem se.
„A?" nevěděla jsem, jestli to chci vůbec říct. „No tak, povídej..."
„Zdálo se mi o tom, že jsi tady u mojí postele a hladíš mě po tváři." zachumlala jsem se víc do peřiny, pořád jsem se hrozně třásla.
„To nebyl sen... byl jsem tady." trochu se zakoktal.
„Počkej?! A co jsi tady dělal?"
„No hladil jsem tě po tváři..." uchechtl se. „Chtěl jsem se ujistit, že jsi v pořádku. Že ti je dobře..."
„No, tak to jsi hodný, že na mě dáváš pozor." viděla jsem, jak ho moje odpověď zarazila. „Ale je mi hůř čím dál tím víc." začala jsem nahlas dýchat, od srdce mi šla hrozná bolest až ke krku.
Oops! This image does not follow our content guidelines. To continue publishing, please remove it or upload a different image.
