Zajímá vás lidský život Damona a Eleny po smrti Stefana? Jaký život má jejich dcera Stefanie? Měli byste si přečíst tento příběh...
„Stefanie, musíš utéct! Nesmí tě najít. Běž!" rozeběhla jsem se a utíkala do tmavé noci.
Jsem sama a nikd...
„Kole? Kole, kde jsi?" když jsem se uprostřed noci probudila, v posteli jsem ležela sama. Uviděla jsem, že dveře nejsou zavřené a zezdola jsem slyšela hluk.
Oops! This image does not follow our content guidelines. To continue publishing, please remove it or upload a different image.
Seběhla jsem rychle dolů ke schodům a uviděla... sebe.
Stála jsem tam já. Dívka, která vypadala jako mé dvojče. Dokonale stejné rysy v obličeji, stejný postoj, na milimetr stejně střižené vlasy, akorát výraz v obličeji byl dokonale jiný.
Ona se tvářila jako by v sobě neměla kousek citu, jako by byla zamrzlá. Jako kdyby neměla srdce.
Cože?! Stála jsem tam já a Kol stál přede mnou... teda před ní.
Oops! This image does not follow our content guidelines. To continue publishing, please remove it or upload a different image.
„Stefanie, utíkej." vykřikl na mě Kol, ona ho vzala za krk a vytáhla nahoru.
„Aaa ta slavná Stefanie Salvatore. Čekala jsem na tuhle chvíli celých 19 let." zasmála se a už z její tónu jsem poznala, že je čisté zlo.
„Klausi, Hope. Pomoc!!" zakřičela jsem nahoru směrem k balkónu.
„Nikdo ti nepomůže, ty jsi je mohla zachránit. Teď už je ale pozdě." při těch posledních slovech ukázala za mě.
„Panebože!" vykřikla jsem při pohledu na bránu do rezidence. Byli tam pověšené tři hlavy.
Chvilku mi trvalo, než jsem poznala, kdo to je. Byli úplně bílý, celý od krve a napíchnutí na hrotech brány.
Byl to Klaus, Hope a Elijah.
„To ne! Co jsi to provedla?!" po tvářím mi začali stékat slzy.
„Co jsem udělala já... však jsi je zabila ty. A můžeš i za tohle...-" v jedné vteřině se podívala na Kola a bez mrknutí oka mu vyrvala srdce.
„Nee! To ne!" podlomily se mi nohy a já spadla na tvrdou zem. V srdci jsem ucítila bolest jako by mě do něho někdo bodl tupým nožem. V hlavě jsem cítila tlak a nemohla jsem dýchat. Srdce mi skoro přestalo bít.
Oops! This image does not follow our content guidelines. To continue publishing, please remove it or upload a different image.
Nedýchala jsem, nekřičela, jen cítila, jak mi stéká po tváři jedna slza za druhou. Viděla jsem, jak mi z těla odchází život.
„KOLEE!!!" zakřičela jsem do hrobového ticha. Nebyl to ani tak křik, prostě zvuk odněkud uvnitř mě. Bylo to čisté zoufalství, naprostá zlomenost. Nekřičela jsem já, bylo to jako bych taky umírala.
Oops! This image does not follow our content guidelines. To continue publishing, please remove it or upload a different image.
