Welcome to New Orleanse

5 kapitola

„Ten první abraka dabra, jen hádám. Mám takový odhad, že on ten rod stvořil. Mám pravdu?" zasmál se Klaus. „Proč bychom ti ale měli pomáhat my?" svým tónem ukázal jeho naprostý nezájem.
„Prý něco družíš mé matce Elijahi. Má u tebe něco na oplátku a ty prý své slovo vždy dodržíš." podívala jsem se směrem k němu.
„Samozřejmě, že slib vždycky dodržím." ohradil se.
„No tak tohle je ono. Moje ochrana." postavila jsem se a šla pomalým krokem k němu.
„Máš ji tedy mít." podíval se na mě a také se postavil.
„Dáváš mi své slovo?" při těchto slovech se mu udiveně zvednulo obočí. Já jsem ale držela vážný pohled. Chtěla jsem působit, co nejvíc seriózně.
„Dobře, když na tom trváš. Ochráním tě před kýmkoliv, kdo ti bude chtít ublížit, Stefanie. Máš mé slovo." podal mi ruku a potřásli jsme si jako na nějakém jednání.