21 kapitola

161 7 0
                                    

V příběhu se začíná postupně se bude objevovat nový druh nadpřirozené bytosti.
Doufám, že vás to stále baví.
Děkuju za podporu ❤️
I LOVE YOUU <3

Druhý den brzo ráno mě Hope vzbudila a odvedla do bažin, kam byli před lety vlkodlaci vyhnáni.

Hned na začátku jsem zjistila, že jsem si oblíkla naprosto nevhodné oblečení. Opnuté džíny a boty na vysokém klínku nejsou vhodné do lesa. No to jsem zjistila brzo...

 No to jsem zjistila brzo

Oops! This image does not follow our content guidelines. To continue publishing, please remove it or upload a different image.

„Stef... lepší boty sis vybrat nemohla, viď?" uchechtla se Hope, když jsem si už asi po třetí málem vyvrkla kotník.

„No, vždyť mě znáš... myslím, že otázek není třeba." zasmála jsem se a snažila udržet rovnováhu na zemi plné větví, kamení a bláta.

„Neboj se, už jsme tady." najednou řekla Hope a já uviděla mezi stromy malou chatku u rybníka.

" najednou řekla Hope a já uviděla mezi stromy malou chatku u rybníka

Oops! This image does not follow our content guidelines. To continue publishing, please remove it or upload a different image.

„Páni. Je tady neuvěřitelný klid a ticho. U nás si někdy přijdu jak v úlu plných včel. Pořád někdo křičí nebo se o něčem dohaduje." zarazila jsem se, když jsem větu dokončila a rychle se podívala na Hope „Takhle jsem to nemyslela..."

„V pohodě. Však já vím, jak to myslíš. Líbí se mi, jak říkáš „u nás, je to hezký slyšet." usmála se a zaklepala na dřevěné dveře.

Ve dveřích se objevila žena. Měla kudrnaté, dlouhé, černé vlasy.

„Ahoj Hope, co tu děláš?" při tom se podívala na mě

Oops! This image does not follow our content guidelines. To continue publishing, please remove it or upload a different image.

„Ahoj Hope, co tu děláš?" při tom se podívala na mě.

„Keelin, potřebujeme pomoc... můžeme dál?"

„Ty samozřejmě ano, ale kdo je ona? Cítím z ní..." zasekla se uprostřed věty.

„Magii, že jo?" Hope mě vzala kolem ramen a popostrčila mě ke Keelin.

Vzala mě za ruku, zavřela oči a nasála mojí energii.

„Počkat... co to je za magii? Nikdy jsem jí předtím necítila." odstoupila ode mě, z jejího výrazu jsem cítila nedůvěru a strach.

„Nemusíte se mě bát..." začala jsem mluvit, „jsem Stefanie Salvatore a přijela jsem z Mystic Falls ve Virginii. Potřebovala jsem ochranu původní rodiny, kvůli tomu, že jsem čarodějka. To jste už asi zjistila. Jsem ale trochu jiná... jsem čarodějka z rodu Magnesů." všechno jsem to na ní vyhrkla až mi z toho došel dech.

„Magnesů? Nikdy jsem o tom neslyšela." pořád byla zaskočená, ale přistoupila ke mně znovu trochu blíž.

„No tohle totiž není úplně vlkodlačí věc..." ozvala se Hope.

„Tak co potřebuješ zlatíčko." Keelin vzala Hope ruce a upřeně se zadívala do jejích oči.

V jejich spojení jsem cítila nevěřitelné propojení. Hope s toho všimla.

„Keelin byla mojí velkou oporou, když jsem se poprvé proměnila." vysvětlila mi tu energii, kterou jsem mezi nimi cítila.

" vysvětlila mi tu energii, kterou jsem mezi nimi cítila

Oops! This image does not follow our content guidelines. To continue publishing, please remove it or upload a different image.

Keelin nás pozvala dovnitř a uvařila nám bylinkový čaj.

„Opatrně děvčata, je hodně horký. Kvůli čemu jste tedy přišli?"

„Potřebujeme jistotu, že v boji, který může přijít každým dnem, budeme mít vlkodlaky na svojí straně."

„V boji s kým?"

„Jak už víš, Hope je z rodů Magnesů. No a je možné, že po nás... po Stefanie půjde Magnes, čaroděj, který tento rod stvořil. Potřebujeme vědět, jestli s vámi můžeme počítat."

„Proč bychom jí měli pomáhat? Proč bychom měli pomáhat Mikaelsonům?" spustila Keelin.

Welcome to New OrleanseWhere stories live. Discover now