Zajímá vás lidský život Damona a Eleny po smrti Stefana? Jaký život má jejich dcera Stefanie? Měli byste si přečíst tento příběh...
„Stefanie, musíš utéct! Nesmí tě najít. Běž!" rozeběhla jsem se a utíkala do tmavé noci.
Jsem sama a nikd...
„Stefanie? Co ti je?" posadil se ke mně na postel a podepřel mi hlavu.
„Ukaž mi krk, rychle!" dal mi vlasy z krku, když se ho dotkl studenými prsty vykřikla jsem bolestí.
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
„Stefani, tohle vypadá fakt blbě!" pokusila jsem se na podívat na krk a uviděla velkou krvavou ránu.
Začalo se mi všechno točit a Kola jsem viděla dvakrát.
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
Svalila jsem se na postel a slyšela od dveří tlumený křik Kola jako by byl v tunelu.
„Hope! Hope, rychle pojď sem!" vzal mě do náručí a odnesl dolů, kde byla i Hope.
„Co se stalo?!" Kol mě položil na stůl a trochu se mnou zatřásla, tím jsem konečně procitla a začala vnímat, co se okolo mě děje. Slyšela jsem, jak Kol pořád dokola říká: „Zachraň jí. Prosím, jen jí zachraň!"
Hope mi dala ruce na hrudník a začala si něco mumlat.
„Fesmatos ridu colo den reves, todo los surele. Fesmatos ridu colo..." opakovala to pořád dokola.
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
Po chvilce mi začala z hrudníku jít modrá záře. Když jí Hope do sebe nasávala, najednou začala křičet bolestí.
„Hope, ubližuje ti to! Přestaň." odtrhla jsem pouto mezi námi.
„Jsi v pořádku?" vzal jí za ramena Kol.
Hope se trochu oklepala a už vypadala mnohem líp.
„Už to je lepší. Takhle tě to bolelo celou dobu? Mě to dostalo po těch pár sekundách."
Slezla jsem ze stolu a pořád jsem nahlas dýchala. Byla jsem celá zpocená a hrozně zesláblá.
Podlomili se mi nohy, ale Kol mě hned podepřel.
„Děkuju. Co se stalo? Z čeho mi bylo tak špatně?" vzal mě do náruče a šel se mnou ke schodům.
„To netuším, ale ty teď půjdeš hezky spát."
„Děkuju Hope," křikla jsem ještě před tím než Hope odešla.
Kol mě odnesl až do postele, něžně mě položil na peřiny. Přikryl mě až po krk, pak se na mě podíval a pohladil mě na tvář.
„Tak dobrou noc, zavři oči a hezky spi." zašeptal a držel mě ruku, dokud jsem neusnula.
Když už jsem skoro spala, trochu mě probudila ta ztráta kontaktu. Když mi Kol pustil ruku, hned jsem ji zase chytila.
„Copak?" zeptal se mě něžně. „Já myslel, že už spíš..."
„Nechoď... Zůstaň tady, prosím." ospale jsem zaškemrala.
„Stefanie, nevím, jestli to je dobrý nápad..." řekl nejistě a trochu víc mi stiskl ruku.
„Prosím..." podívala jsem se na něj snad tím nejroztomilejším pohledem, který jsem se svým ospalým stavem dokázala.
Kol si lehl na postel vedle mě, pořád jsme se drželi za ruku, když najednou propletl prsty s těmi mými.
Ležela jsem vedle Kola a cítila jsem se v bezpečí jako už dlouho ne. Stiskl mi ruku o trochu víc, a tak jsem si lehla na jeho hruď. Jeho dech mě neskutečně uspával.
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
„Myslíš, že takhle usnu..." potichu se zasmál.
„Promiň, já myslela, že spíš." trochu jsem se zvedla, ale Kol mě rychle přitiskl znovu k sobě.
„Nikam mi neutečeš." dal mi ruku kolem pasu a cítila jsem, jak mi dal pusu do vlasů.
„Já se nikam nechytám." zívla jsem a v jeho objetí spokojeně usnula.
