Budu ráda, když mi napíšete názor do komentářů. ❤️
Kdyby Vás napadlo, jak by příběh mohl pokračovat. ❤️
I LOVE YOUU <3Když jsem se na něj podívala, v očích se mi objevila hrůza. Jeho pohled mě skoro zabil.
Vypadal hladově. Jako by mě chtěl sežrat.
Kol se na mě takhle nikdy nedíval. I když se mu změnil obličej, nikdy se na mě nedíval jako na jídlo.
„Klausi, prosím já..." zašeptala jsem.
On se proti mně rozeběhl, já si vzpomněla na kouzlo, které mě učila Hope na hřbitově.
Okamžitě jsem ho použila a Klaus se svalil k zemi. Já ustoupila pár kroků ke dveřím a v jeho očích jsem už najednou neviděla vztek.
„Klausi, já se moc omlouvám, ale tohle nejde, já... miluju Koula." Zašeptala jsem do země.
Když jsem se na něj podívala, on se nadechl a klidně mi pohled opětoval.
„VYPADNI!" najednou zařval a já se vyděšená rozeběhla do svého pokoje.
Zamkla jsem dveře a vlezla si pod peřinu.
Můj dech se nezklidnil a já myslela, že mi srdce snad vyletí z hrudi.„Stef, jsi v pořádku?" najednou jsem za dveřmi uslyšela Rebecu.
„Stefanie, můžu dál?" zaklepala a čekala na odpověď.
Vylezla jsem z pod peřiny a šla jí otevřít.
„Tak co se děje? Slyšela jsem křik..." Rebeca mi hned vpadla do pokoje a sedla si na postel.
„Jojo v pohodě, klidně si sedni." Řekla jsem a zaražená si sedla vedle ní.
„Tak už konečně vysvětlíš, proč byl Klaus bez trička v obýváku. A proč ty máš červený a oteklý rty... panebože... Stef? Vy dva jste...?" vykulila na mě oči jako by jí měli každou chvíli vypadnout.
„No, myslela jsem, že budu zapírat, ale přišla jsi na to sama." Švihla jsem sebou na postel a dlaněmi si přikryla obličej.
„Stefanie?! Ty jsi spala s Klausem. Jako s mých bratrem Klausem..." vyštěkla na mě.
„Ne! Bože, my spolu nespali. Já... ukončila jsem to hned na začátku." Cítila jsem, jak se mi do očí derou slzy.
Při pomyšlení na to, čeho jsem schopná, i přes to, jak moc jsem zamilovaná do Koula.
„Přestala jsi kvůli Koulovi, že jo?" řekla hodně potichu a chytila mě za ruku.
Podívala jsem se na ní a kývla hlavu k souhlasu. Cítila, jak mi po tváři stéká slza.
„Nenávidím se." Začala jsem nekontrolovatelně brečet.
„Bože zlato, pojď ke mě." dala mi ruce kolem krku a silně mě objala.
S Rebecou jsme tam seděli dost dlouho na to, abych z toho vyčerpání usnula.
YOU ARE READING
Welcome to New Orleanse
FantasyZajímá vás lidský život Damona a Eleny po smrti Stefana? Jaký život má jejich dcera Stefanie? Měli byste si přečíst tento příběh... „Stefanie, musíš utéct! Nesmí tě najít. Běž!" rozeběhla jsem se a utíkala do tmavé noci. Jsem sama a nikd...