Welcome to New Orleanse

2 kapitola

„Dobrý den, potřebovala bych poradit." řekla jsem hned u dveří.
Za kasou stála mladá prodavačka a já na první pohled poznala, že je čarodějka.
,,Samozřejmě co potřebujete... vonné svíčky, lapač snů nebo snad nějaké kapky?'' začala na stůl pokládat suvenýry, které si velmi rádi kupují turisté.
„Ne, nejsem tu jako turista. Potřebuju říct, kde najdu Elijahe Mikaelsona." okamžitě jsem v jejím výrazu uviděla paniku.
,,Toto jméno jsem nikdy neslyšela'' začala si hrát na úplně blbou a neschopnou mladou holku, která netuší nic o našem světě.
,,Vím, že jste čarodějka a vím, že Mikaelsnovi tady s čarodějkami moc nevychází. Takže nelžete, že nevíte o kom mluvím. Potřebuju vědět, kde ho můžu najít. Sama ho nikdy nenajdu." zkusila jsem starou techniku hraní na city. Dokonce jsem měla v kapce připravených i pár slz.
„Jak říkám, nevím, o kom to mluvíte-..." jen tak tak jsem ji stihla chytnout za ruku, aby mi neutekla.
Když jsem se jí dotkla, cukla s sebou a vykulila na mě oči.
,,Magnesová!" To ale není možně, vždyť už na světě není čarodějka z tohoto rodu."
,,No jak vidíš, tak je. Jmenuji se Stefanie Salvatore, přijela jsem z Mystic Falls ve Virginii. A ty jsi kdo?" cítila jsem, že už mi začíná věřit.
,,Já jsem Monique... Monique Deverauxová. Tady je ulice, ve které najdeš Elijahe, ale dej si pozor na jeho bratra Klause..." ukázala na místo na mapě.
,,Počkat, Deverauxová... ty jsi ta dívka ze sklizně. Slyšela jsem o tobě, a ještě o Devině Claire. Myslela jsem, že tady spíš potkám jí než tebe. Neměla bys být náhodou mrtvá..." zarazila jsem se hned, jak jsem větu dokončila.
,,Díky, to je milý. Byla jsem mrtvá víc než 10 let a ano měla bych být mrtvá, ale čarodějkám se asi hodí, abych byla živá." najednou se ve dveřích objevil nějaký muž.
„Už bys měla jít. Cestu ven znáš." nasadila nepříčetný výraz a podívala se směrem ke dveřím.